Včelaři ve Francii bojují s rostoucí populací invazivní sršně asijské

Pomocí dalekohledů s termovizí sledují hmyz, který následně označují barevnou značkou nebo vybavují miniaturním vysílačem. Alsaští včelaři se tím snaží odhalit hnízda sršní asijských, invazivního druhu, který loví včely a jehož populace se za poslední roky prudce rozrostla, píše agentura AFP.

"Pátrání po hnízdech je součástí mé práce. Pokud chci ve včelařství pokračovat, nemám na vybranou," vysvětluje Mathieu Diffort, který se stará o zhruba sto včelstev na venkově v okolí města Belfort a blízko švýcarských hranic. Ničení a vyhledávání sršních hnízd se věnuje společně se svým obchodním partnerem Philippem Sieffertem ze společnosti Api&Co.

Obávaný druh sršně se ve Francii objevil poprvé v roce 2004. V departementu Haut-Rhin byl tento druh zaznamenán až v roce 2023. Nyní se tam však pevně usadil, jak uvádí Sean Durkin, místní zástupce skupiny pro ochranu včelařství (GDSA), která bojuje proti této sršní pohromě.

V roce 2023 bylo v departementu Haut-Rhin zaznamenáno mezi 15 a 20 hnízdy tohoto invazivního hmyzu. Následující rok jich bylo okolo 100. Letos Durkin varuje, že jejich počet přesáhne 400 hnízd. Zároveň prudce vzrostl počet napadených nebo zničených včelstev. GDSA se snaží stále důrazněji nabádat veřejnost k ohlašování sršních hnízd, na které v přírodě narazí. Jakmile se objeví nějaké hnízdo, je na místo vyslán specialista, který ho zničí pomocí dronu nebo kombinace vysokozdvižného vozíku a tyče.

První místostarosta Hirtzbachu, obce nacházející se v departementu Haut-Rhin, Olivier Pflieger poznamenává, že obce si budou muset z rozpočtů vyčlenit část peněz na zaplacení těchto profesionálů. Podle něj se bude totiž počet hnízd v okolí stále zvyšovat. "Je to problém nejen pro včelaře, ale i pro veřejné zdraví," zdůrazňuje zvolený úředník, který loni přišel o svou sestru, která zemřela na alergickou reakci po bodnutí sršně.

V Hirtzbachu hnízdo spatřil bývalý lesník. "Šla jsem kolem něj dvacetkrát a neviděla jsem ho," naříká Marion Federspielová, jejíchž šest včelstev, nacházejících se asi 200 metrů od hnízda, bylo zcela vyhlazeno. Asijské sršně se mohou usadit v opuštěných stodolách, kde si jich nikdo nevšimne, obává se Federspielová.

Proto Diffort vynakládá na hledání sršních hnízd značné úsilí. Nejprve se snaží zmapovat pohyb sršňí. Pomocí návnady chytí sršeň, označí ji barevnou značkou a pak ji pustí. Podle doby, za kterou se k návnadě vrátí, lze odvodit vzdálenost k jejímu hnízdu. Pokud se tato metoda opakuje alespoň na třech různých místech, lze dosáhnout poměrně přesné lokalizace sršního hnízda.

Další možností je prohledávat stromy pomocí dalekohledů s termovizí, které umožňují z dálky lokalizovat hnízda díky teplu, které vyzařují. Hnízdo má teplotu zhruba 30 stupňů.

Diffort zároveň experimentuje s moderními technologiemi. Na záda sršně omámené oxidem uhličitým nalepí miniaturní vysílač, který mu umožní sledovat pohyb hmyzu pomocí antény připojené k chytrému telefonu. Cílem je najít hnízdo za méně než tři hodiny, než se vybije baterie vysílače. Prozatím je tato metoda ještě nespolehlivá a především nákladná, zejména proto, že vysílač nelze vždy získat zpět.

Diffort sám přiznává, že se při tomto finančně a časově náročném úsilí cítí osamocen a přál by si více prostředků na výzkum. Jak zdůrazňuje, nejde jen o budoucnost včelařství a biologické rozmanitosti, ale také o potravinovou bezpečnost, protože včely jsou nepostradatelné při procesu opylování.

"Pracujeme se směšně malými prostředky," lituje Durkin z GDSA. "O asijské sršni víme, že ji již nevyhubíme, takže s ní musíme naučit žít a snažit se co nejvíce omezit její šíření," dodal na závěr.