Sports: Jak Peking vybudoval sjezdovky od nuly na okraji pouště

Mezi rozeklanými útesy na okraji pouště se klikatí sjezdovky. Po obou stranách se tyčí mohutné skalní stěny. Sníh tady padá jen zřídka, ale často se tudy prohání vítr. Ani místní obyvatelé, ani turisté tu nikdy nelyžují. Zato tu nyní lyžují olympionici. Protože když Čína získala právo pořádat letošní zimní olympijské hry, pustila se do tříletého projektu výstavby Národního centra alpského lyžování od nuly, napsal zpravodajský server Yahoo! Sports.

Kdysi to byly jen neobydlené, strmé horské hřebeny, řekl Li Čchang-čou, zástupce generálního ředitele společnosti Beijing Enterprises Group, která je vlastníkem a stavitelem střediska. A pro všechno kolem tento popis stále platí. Zakrslé stromy a pusté svahy lemují silnici, která se vine na horu Siao-chaj-tchuo. Všechno mimo areál má některý z odstínů hnědé.

Ale pak se objeví tenké bílé proužky, které jsou z letadel viditelné na kilometry daleko - do očí bijící důkaz toho, že se zimní olympijské hry odvážily vydat mimo své přirozené prostředí.

Peking tyto sjezdovky musel postavit, protože neměl jinou možnost. O pořádání her v roce 2022 se ucházel bez horského střediska, které by odpovídalo olympijským standardům.

A tak krátce poté, co v roce 2015 vyhrál hlasování Mezinárodního olympijského výboru, začal odstřelovat masivní kusy své nejvyšší hory poblíž Velké zdi v příměstské čtvrti Jen-čching. Navíc Peking najal desítky zahraničních odborníků, aby z rozeklaného terénu udělali sjezdovky evropského typu. Navrhla je alpská legenda Bernhard Russi a americký kovboj Tom Johnston je upravoval.

Nejdříve ale tato oblast chudá na vodu musela poskytnout sníh. Místní úřady proto začaly široko daleko shánět přírodní zdroje k jeho vytvoření. Většina mezinárodních závodů v alpském lyžování v současnosti vyžaduje zasněžování. Pekingský olympijský provoz je ale obzvláště náročný.

Čína ve spolupráci s předním dodavatelem umělého sněhu, společností TechnoAlpin, vybudovala kilometry dlouhou síť potrubí, která spojuje nádrže u města Jen-čching s další nádrží na hoře Siao-chaj-tchuo. V této menší nádrži se skladuje voda, která se používá k pokrytí olympijských sjezdovek. Čerpadla a stovky sněhových děl ji pak promění v bílý povrch, který vidíte v televizi.

Lyžařům, kteří sjezdovky z umělého sněhu budou používat, se vlastně líbí. Umělý sníh je "přilnavý" a "agresivní", řekla v pátek americká hvězda Mikaela Shiffrinová. (Tou dobou ještě netušila, že její vstup do soutěží začne chybou, po níž při obhajobě zlata z Pchjongčchangu nedokončí první kolo olympijského obřího slalomu - pozn.ČTK)

To ale nic nemění na skutečnosti, že celé prostředí vypadá a působí zvláštně - a samotný MOV varoval, že tomu tak bude. Zpráva o hodnocení nabídek už dávno vysvětlovala, že "mimo závodní dráhu, zejména v Jen-čchingu, nemůže být žádný sníh, což ovlivní vizuální vnímání zasněženého prostředí".

Organizátoři se pokusili tyto obavy vyřešit. Vysázeli kolem stromy v přísných, jednotných řadách, ve snaze dodat scenérii zalesněný dojem. Sněhová děla se snažila některé z nich obléknout do bílé.

Pekingský organizační výbor před časem zveřejnil renderové modely, na kterých olympijské sportoviště vypadalo jako kopie evropských Alp. Skutečnost je ale podstatně odlišná. Některé úseky svahů lemují malé skvrny zbytků sněhu - možná falešného, možná skutečného. Zbytek vypadá suchý a mrtvý.

Na druhé straně těchto hor leží Gobi - šestá největší poušť na světě. A ta je také důvodem, proč by nic z toho nemělo nikoho překvapit. Podnebí je tu dostatečně chladné - ale suché. Vegetace je vyprahlá. Podle předpovědí by příští víkend mohl napadnout sníh. Ale ani zdaleka ne tolik, aby to změnilo celkový obraz.

Namísto sněhu tak bude nadále nejvýraznějším prvkem vítr. Kvůli nárazovému větru musel být v neděli odložen sjezd mužů jen den poté, co byl zrušen i trénink. "Myslím, že foukat bude pořád," řekl v neděli americký lyžař Bryce Bennett. "Tak to tady prostě chodí."