Soud v Německu odmítl městskou daň v Tübingenu za obaly jídla s sebou

Daň za obaly jídla a nápojů s sebou, kterou od letošního roku jako jediné německé město vybírá Tübingen na jihozápadě země, neplatí. Dnes to oznámil nejvyšší správní soud v Bádensku-Würtembersku, na který se obrátila tübingenská franšíza řetězce McDonald's. Pro starostu Borise Palmera za Zelené je verdikt velkou porážkou, neboť zavedení daně považoval za příklad i pro další německá města.

"Tübingenská vyhláška o dani za obaly je neúčinná, žádost o regulační kontrolu tak byla úspěšná," oznámil dnes soud. Odůvodnění verdiktu bude k dispozici předběžně v dubnu, ale po jeho doručení se může Tübingen obrátit na spolkový správní soud. Palmer nad verdiktem vyslovil lítost.

"V Tübingenu se rozmáhají obaly pro opakované používání, město je čistější a naprostá většina lidí je spokojena. Na spolkové úrovni to je naopak. Opakovaně použitelné obaly mizí a prosazuje se kultura vyhazování. Verdikt je proto zklamáním," řekl Palmer veřejnoprávní stanici SWR.

Podle Palmera ale dnešní rozsudek neznamená, že daň v Tübingenu automaticky skončila. Zastupitelstvo nyní musí rozhodnout, zda se verdiktu podřídí, nebo zda se obrátí s žádostí o revizi na spolkový soud. Pokud bude spor posuzovat spolkový soud, bude až do jeho rozhodnutí daň platit.

Univerzitní město se již v roce 2020 rozhodlo kvůli nepořádku a odpadkovým košům přeplněným obaly potravin rychlého občerstvení zavést zvláštní daň, která by vedla k ekologičtějšímu chování prodejců a zákazníků. Kvůli pandemii nemoci covid-19 ale město tento krok odložilo na letošní leden.

Od 1. ledna si tak zákazníci, kteří si kupovali jídlo a nápoje s sebou, připlatili několik desítek centů. Za přiložený příbor či napichovátko to bylo 20 centů (pět korun) a za kelímek či tácek dalších 50 centů (zhruba 12 korun). Poplatky se sčítaly, ale za jeden nákup mohla daň činit nejvýše 1,5 eura (37 korun).

Tübingenská pobočka McDonald's opatření považovala za nepřiměřené, proto se obrátila na soud. Franšíza poukazovala především na to, že není možné, aby každé město zavádělo takto odlišná opatření, protože je to v rozporu se spolkovým právem.

Tübingen společně se zdaněním jednorázových obalů podporuje podniky, které zavedou opakovaně použitelné nádobí. Ve městě mohou podniky získat i dotaci na nákup myčky. V Tübingenu je mimo jiné rozšířen systém zálohovaných a opakovaně použitelných kelímků Recup. Jeden takový kelímek podle výrobce nahradí za dobu své životnosti zhruba tisícovku těch jednorázových.

Tübingen se v Německu stal známým nejen daní, ale také vlastním způsobem boje s pandemií. Jako první totiž vsadil na pravidelné a bezplatné testování obyvatel, díky kterému se těšil nízké míře nákazy. Součástí takzvané tübingenské cesty bylo i zavedení testů pro vstup do restaurací a kaváren, což se později stalo vzorem pro zbytek Německa. Také zavedení daně na jednorázové obaly bylo v Německu ojedinělé. O podobný krok se pokusil v roce 1998 hesenský Kassel, jeho plány ale ústavní soud označil za v rozporu se základním zákonem země.

Aleš Zápotocký