Přechod ocelářů na vodík by spotřeboval více než roční výrobu Temelína, uvedli

Zástupci ocelářů či chemického průmyslu upozorňují, že v současnosti nastavená dekarbonizace hrozí v Evropě ztrátou milionů pracovních míst. Na dnešním setkání s médii zdůraznili, že se dekarbonizaci nebrání. Přechod ocelářství na vodík by ale podle nich v Česku znamenal dodatečnou roční spotřebu ve výši asi 20 terawatthodin (TWh), což je více než byla loňská celoroční výroba Jaderné elektrárny Temelín, která je největším výrobcem elektřiny v zemi.

Ke snižování množství emisí uhlíku, zejména oxidu uhličitého, v atmosféře, má dojít v rámci zelené evropské dohody. Takzvaný Green Deal je soubor pravidel a nařízení vedoucí k dosažení klimatické neutrality Evropy do roku 2050. Předseda představenstva Ocelářské unie Daniel Urban a ředitel Svazu chemického průmyslu Ivan Souček dnes uvedli, že aktuálně ale neexistují žádné dopadové ani nákladové studie a v některých odvětvích ani bezemisní technologie.

"Říká se, že dekarbonizaci nechceme, ale to není pravda. Nesabotujeme to, ale vidíme to z druhé strany a snažíme se vysvětlovat. Zelená dohoda není ten pravý nástroj, abychom dekarbonizovali evropský průmysl. Nakreslená cesta je zbytečně radikální a nezohledňuje věci, abychom my jako průmysl dekarbonizovali. Myslím, že nejlepší nástroj je uhlíková daň," řekl Urban.

Dekarbonizace se podle Urbana, Součka i Romana Blažíčka, ředitele keramické skupiny Lasselsberger, rovná elektrifikaci, což podle nich přinese obrovské investiční náklady. A zmíněnou dodatečnou spotřebu. Oceláři odhadují 20 TWh, chemický průmysl 15 TWh, což přirovnávají k roční výrobě druhé tuzemské jaderné elektrárny v Dukovanech.

"V odvětvích jako je keramika, sklo či ocel v tuto chvíli neexistuje za fosilní paliva alternativa, takže dekarbonizace je během na dlouhou trať," řekl Blažíček s tím, že elektřina zatím při výrobě nenahradí plyn, který považuje za nejefektivnější a stabilní při potřebném žáru 1200 stupňů. I oceláři tvrdí, že nelze redukovat železnou rudu a chemici zase, že nelze vyrábět hnojiva bez koksu či zemního plynu.

Shodně upozorňují, že v Česku ani EU není dostatek stabilních bezemisních zdrojů ani přenosové kapacity. Kolem roku 2030 by podle řečníků mohlo v Česku dojít k významnému zhoršení dostupnosti zdrojů elektřiny. "Elektřina už levná nebude, což se podepíše na naší konkurenceschopnosti," upozornil Blažíček na problém vývozů mimo Evropu. Podle Urbana hrozí, že se klíčové produkty včetně oceli či hnojiv začnou dovážet ze třetích zemí. "Kde ochrana klimatu ani životního prostředí není tématem," dodal Urban.