Louky trápí sucho, sekáče vedro a prach

Letošní léto je opravdu ,,vypečené". Kombinace extrémně vysokých teplot a absence deště nevyhovuje ani loukám, ani pracovníkům spolku Sdružení Krajina.

Ruční sekání luk ve 30°C není opravdu nic moc. Stroje, jako je například sekačka nebo nahrabovač, navíc vyzařují také pořádnou dávku tepla. Pokud s nimi člověk zrovna pracuje, ještě se o pár stupňů oteplí. ,,Pro mě, jako pro člověka, který nesnáší velká tepla, je to letos hrůza." říká Dagmar Kafková ze Sdružení Krajina. ,, Dřív, když bylo vedro, ochladili jsme se třeba aspoň v tůňkách, které jsme na spoustě luk vybudovali. Bohužel mnoho z nich je letos vyschlých. Tak se smažíme na slunci, a když už nám zteplá i voda na pití, je čas jet domů." Své výhody to ale taky má. Kvůli dokonalému opálení nemusíme vážit dalekou cestu k moři.

Vedle velkého tepla se díky nedostatku vláhy potýkáme také s nadměrnou prašností. Podmáčenky jsou vyprahlé a sekáči tak dýchají hliněný prach či suché zbytky trav a rašeliníků celý den. Z pracovníků i strojů se tak v průběhu dne stávají šedé monolity nápadně připomínající sochy. ,,Někdy už je to opravdu na hraně lidských možností," říká Tomáš Blažek, vedoucí party sekáčů ve Sdružení Krajina. ,, Samozřejmě nás napadlo použít respirátory. V klasickém respirátoru se celý den při našem zápřahu vydržet nedá. Proto zvažujeme pořídit něco lepšího, ve stylu ochranných polomasek. Snad to pomůže."

Několik suchých a horkých let jsme si již vyzkoušeli, takže to pro nás není žádná novinka. I tehdy byly podmáčenky suché a vyprahlé a my celé léto nemuseli sáhnout po holinkách. Když v roce 2019 začalo opět pršet, podmáčené louky byly opět podmáčené. Všichni jsme doufali, že se zásoba podzemní vody doplní a vše se zas vrátí k normálu. Situace se však po pár letech opakuje a otázka zadržení vody v krajině znovu nabývá na důležitosti.