Podle studie OSN usazeniny do roku 2050 sníží kapacitu přehrad o čtvrtinu

Kvůli zanášení velkých světových přehrad usazeninami z jejich přítoků hrozí, že tyto vodní rezervoáry přijdou do roku 2050 v průměru o zhruba čtvrtinu své původní kapacity. Vyplývá to podle agentury DPA ze studie OSN. Odhadovaná ztráta činí u zhruba 50.000 sledovaných přehrad 1,65 bilionu kubických metrů, což přibližně odpovídá roční spotřebě vody v Indii, Číně, Indonésii, Francii a Kanadě dohromady, upozornila Univerzita Spojených národů. Rozsah ztrát je podle ní znepokojující, zvláště když se svět potýká s mnoha dalšími problémy se zásobováním vodou.

Přehrady omezují přirozené přenášení říčních sedimentů. Usazeniny mnoho přehrad postupně zanášejí, proti proudu řek navíc stále víc hrozí záplavy, zatímco po proudu eroze. Zanášení přehrad patří mezi největší výzvy pro světovou vodohospodářskou infrastrukturu, upozornil tým v čele s Dumindou Pererou z Institutu pro vodu, životní prostředí a zdraví Univerzity Spojených národů (UNU-INWEH) v kanadském Hamiltonu.

"Pokles disponibilní úložné kapacity do roku 2050 ve všech zemích a regionech zpochybní všechny aspekty národních ekonomik, včetně zavlažování, výroby elektřiny a zásobování vodou," řekl Perera. "Nové přehrady, které jsou nyní budovány nebo plánovány, nevyrovnají ztráty kapacity způsobené sedimentací," dodal expert. Hrozí podle něj plíživý globální vodohospodářský problém s možnými značnými důsledky.

Například v Asii, kde žije 60 procent světové populace, má ukládání vody rozhodující význam pro udržení vodní a potravinové bezpečnosti, stojí v analýze OSN. Podle vědců zaznamenají největší ztráty, 35 až 50 procent oproti původní kapacitě, ve schopnosti hromadění vodních zásob do roku 2050 Británie, Panama, Irsko, Japonsko a Seychelské ostrovy. Naopak přehradní nádrže v zemích jako Bhútán, Kambodža, Mongolsko, Etiopie, Guinea a Niger zatím příliš dotčeny nejsou, protože tamní vodní díla jsou poměrně nová.

Vědci vycházeli z odhadů pravděpodobných ztrát kapacity u více než 47.400 velkých přehradních nádrží ve 150 zemích pro roky 2022, 2030 a 2050. Zhruba 28.000 těchto vodních děl leží v asijsko-pacifické oblasti, asi 2300 v Africe, na 6700 v Evropě a kolem 10.400 v Americe. Jako velké jsou definovány přehrady vysoké více než 15 metrů nebo takové, které při výšce pět až 15 metrů pojmou více než tři miliony kubických metrů vody.

Původní globální kapacita ukládání vody 6300 miliard krychlových metrů v přehradách zahrnutých do studie má do roku 2050 klesnout na zhruba 4670 miliard kubíků. Mezi možná opatření patří podle expertů OSN takzvané bypassy, tedy oddělené kanály, které například při povodních odvádějí vodu přímo po proudu řeky. Při optimálním provozu by mohly tyto tunely usazování snížit až o 90 procent, ukázaly dřívější studie.

Alternativním řešením je zvýšení stávajících hrází, ale tím se zvýší i plocha přehradních jezer, což může mít dopad na okolí. Možné je i nákladné odbagrování nebo výplachy nánosů, což zase může mít značné negativní následky pro oblasti položené pod přehradami.