Cirkulární textilní průmysl jako řešení negativních dopadů módního průmyslu

Možná tomu nevěříte, ale otázky ohledně toho, co si dnes dáme k snídani nebo co si oblečeme mají velký dopad na naši budoucnost. Rozdílem v těchto dvou otázkách ale je, že je v dnešní době již celkem běžné zajímat se o původ našeho jídla nebo přinejmenším o to, jak prospěšné je pro naše tělo. Co už ale není tak běžné je, řešit původ našeho oblečení a jaký dopad ve světě takové oblečení má.

Fast fashion = jde o módní podnikatelský koncept, který produkuje za co nejkratší čas velké množství oblečení. To je ale často velice levné a nekvalitní. Důvodem, proč je oblečení od těchto značek tak levné, je fakt, že vše vyrábí ve velkém (nákladu) a za malou cenu. Díky tomu tudíž může být oblečení prodáváno za nižší cenu a navádí tak zákazníky k impulzivnímu rozhodování o koupi.

Slow fashion = také nazývána jako etická, či zelená móda je označení pro rostoucí hnutí tvůrců, návrhářů, obchodníků a výrobců, kteří reagují na FF zpomalením svého tempa, snížením finančních ambicí a vytvářením trvalých hodnot.

Cirkulární ekonomika = je označována jako typ ekonomiky, která udržuje materiály, produkty a služby co nejdéle ,,na živu". Za jev slučitelný s myšlenkou cirkulární ekonomie můžeme tudíž považovat i zavařování džemu do sklenic od okurek.

textilní průmysl patří mezi největší zátěže na životní prostředí. Ať už jde o spotřebu vody (například na pěstování bavlny), nebo chemikálie použité při hnojení bavlny, či použité při barvení textilií.

Pravděpodobně většina z vás se už ve svém životě setkala s kontejnery, do kterých můžete vložit oblečení, které již nepotřebujete, v dobrém úmyslu, že toto oblečení půjde na charitu. Charity ale z 90% nepotřebují oblečení, ale spíš finanční pomoc nebo jídlo. Navíc spousta tohoto oblečení je často nepoužitelná a tudíž nemůže být předána dále. Co se tedy s tímto oblečením stane?

Často je uloženo na skládku a spáleno. Nejčastěji bývá posláno do Afriky. Příkladem takové skládky je skládka v Keni, která za rok 2019 importovala 180 tun odpadu.

Dalším problémem je recyklace oblečení. Spousta oblečení je totiž odvážena do recyklačních zařízení, kde je dále oblečení tříděno podle toho, z jakého materiálu je vyrobeno. Obtíž spočívá v tom, že pokud je oblečení vyrobeno například z 80% z polyesteru a z 20% z bavlny, nemáte ho jak recyklovat. Dnes už existuje několik firem, které se snaží chemickou cestou od sebe dané látky oddělit a to tím, že polyester chemicky rozpustí. Možnost recyklace textilu se přinejmenším umenšuje i tím, když předchozí majitel ustřihne cedulku s informacemi o materiálu.

Jedním z možných řešení negativních dopadů je udržitelnější způsob výroby organických materiálů. Ty by měly být vyráběny bez použití pesticidů nebo jiných anorganických hnojiv. Pojďme se na tyto jednotlivé druhy materiálu podívat pozorněji.

1) Econyl jsou vlákna vyráběná z rybářských sítí a starých syntetických koberců. Z těchto vláken se vyrábí recyklovaná nylonová příze, která má potenciál být recyklována donekonečna - pokud se vrátí zpět do oběhu.

2) Orange fiber je vlákno z pomerančových slupek. Bylo vymyšleno sicilskými studentkami Adrianou Santanoci a Enricou Arena. Ty se začaly zajímat o to, jak by mohly využít 700 tisíc tun odpadu z pomerančových slupek. Po několika měsících zkoumání přišly na to, že by se ze slupek dala vytvořit vlákna. Slupky dnes tedy putují nejdříve do Španělska, kde se z nich vyrobí vlákna, která se pak vracejí do Itálie. Zde probíhá polomechanický způsob extrakce celulózy, z níž následně vznikne jemná látka, která je příjemná na dotek a má skvělé fyzikální vlastnosti.

3) Malai, aneb co je pro jednoho odpad, může být pro druhého poklad. Malai je v překladu kokosová dužina, při jejímž zpracování vzniká odpad v podobě kokosové vody. Díky fermentaci kokosové vody, do níž se přidávají přírodní vlákna, vznikne textilie, která připomíná umělou kůži a je určena k dlouhému životnímu cyklu.

4) Výroba pinatexu je jedním z mnoha způsobů, jak vyrobit umělou kůži. Konkrétně tento způsob využívá ananasové listy, které již nemají žádné jiné využití. Po zpracování ananasových listů vznikne lehká látka, která může plně nahradit zvířecí kůži. Výroba pinatexu navíc nemá téměř žádný negativní dopad na životní prostředí a jeho produkce podporuje ekonomiku filipínských farmářů, kteří ananasovníky pěstují.

Látek, které mají malý dopad na životní prostředí je samozřejmě mnoho a s největší pravděpodobností se budou stále vyvíjet. Dnes ale ještě neexistuje dostatek moderních technologií, které by těmto textiliím mohly zvýšit produkci. Proto jsou tak drahé a nevyužívají se tak moc, jak by to bylo žádoucí. Je ale nanejvýš pravděpodobné, že tuto mezeru v horizontu několika let zaplní stále se rozvíjející technologické objevy.

Autorka: Karolína Řezníčková