Věda a politika se v lesnictví vzájemně ovlivňují

Příčinami složitého přenosu poznatků do praxe jsou zejména bariéry právního a ekonomického charakteru (např. dostupnost finančních zdrojů), bariéry v podnikatelském prostoru (např. obava z ohrožení výrobního tajemství) nebo bariéry ve výzkumných institucích a univerzitách (např. náročnost a administrativní zatížení vědeckých pracovníků).

Základní jednoduchý přístup k řešení tohoto problému je veden úvahou, že samotná široká dostupnost vědeckých výsledků vede k dostatečnému přímému přenosu vědeckých poznatků do politické praxe.

Avšak tento lineární model přenosu znalostí je často kritizován například proto, že se podceňují zájmy a moc politických aktérů, že využití vědeckého řešení nezávisí jen na jeho vědecké kvalitě, ale i na užitečnosti pro různé zájmové skupiny, a podobně. Není tedy jednoduché rozlišit mezi tím, co je věda a co politika a co probíhá mezi těmito dvěma sférami.

Proto vědci k lepšímu pochopení těchto procesů mezi vědeckým výzkumem a politickým využitím vyvinuli Model pro výzkum-integraci-využití poznatků v praxi (RIU), pomocí kterého lze analyzovat sféru tvorby vědecké expertízy a využívání vědy politickými aktéry.

Jeho věrohodnost v podmínkách Slovenska otestovali vědci z Technické univerzity ve Zvolenu a své výsledky publikovali v článku Přenos vědeckých poznatků do lesnické praxe prostřednictvím modelu RIU: zkušenosti z transdisciplinárního projektu ALTERFOR, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2023.

Hlavním předpokladem modelu RIU je, že v rámci komunikačního procesu, tzn. přenosu poznatků mezi výzkumem a praxí, dochází k začlenění vybraných informací a výsledků výzkumu do již existujících znalostí konkrétních (klíčových) aktérů.

V projektu ALTERFOR (Alternativní modely a robustní podpora rozhodování pro obhospodařování lesů v budoucnosti) byli různí aktéři se zájmy v lesním hospodářství (LH) zapojeni do výzkumu a generování poznatků ohledně alternativních modelů hospodaření v lesích a způsobů, jakými mohou ovlivnit poskytování ekosystémových služeb (ES) v celé Evropě.

Cílem projektu bylo najít robustní přístupy k hospodaření v lese, které budou rezistentní vůči výzvám 21. století (např. klimatické změně, rostoucí poptávce po energiích z obnovitelných zdrojů) a zároveň podpořit a usnadnit přenos získaných poznatků do praxe prostřednictvím modelu RIU.

Důležitou otázkou výzkumu bylo, co se stane s vědeckými poznatky v průběhu komunikačního procesu charakterizovaného různými aktéry s různými zájmy ve využívání lesů: poskytne věda jedno řešení, které poslouží všem zájmům, nebo má moc přimět odlišné zájmy k jedinému kompromisu, řešení?

Model RIU chápe přenos vědeckých poznatků jako spojení mezi výzkumem (R), integrací (I) a využitím (U).

Vědecké poznatky jsou produkovány v systému vědy (výzkum) a vědecky podložená řešení problémů jsou využívána v praxi (politickými) aktéry (využití). Jinými slovy, tito aktéři přebírají vědecké informace v nezměněné podobě a zakotvují je do svých stávajících znalostí a zkušeností, takže vznikají nové poznatky.

Když k těmto novým poznatkům aktér přidá ještě svůj vlastní, zájmově orientovaný úsudek, vytvoří základ pro potenciální akci. Tato potenciální akce se může, ale také nemusí změnit na reálnou akci v rámci jejího využití. Avšak mezi těmito dvěma sférami (výzkum a využití) neexistuje automatické propojení, proto na rozdíl od lineárních modelů model RIU zdůrazňuje důležitou sféru integrace jako speciální činnost, která leží mezi výzkumem a využitím.

Využití začíná dodáním konečného média pro přenos informací aktérům. Pod informacemi lze rozumět vědecká doporučení (politickým) aktérům ve formě písemné zprávy, brožury, návrhu nových regulačních schémat a norem, implementační příručky nebo ve formě vědeckých výstupů (např. vědecké články, vědecké konference).

Komunikace vědy je důležitým dílčím úkolem přenosu znalostí, avšak mnohem důležitějším aspektem, který je třeba zvážit, je propojení vědecky podložených informací se zdroji (moc, finance) politických a praktických aktérů. Pokud jsou vědecky podložené informace užitečné pro aktéry a jejich zájmy, ti pak využijí své zdroje k podpoře využívání vědeckých poznatků v jejich specifické oblasti.

Podle přístupu zaměřeného na moc aktéra se moc vztahuje na schopnosti aktéra realizovat řešení v praxi i proti vůli jiných aktérů.

Přenos znalostí je proces poháněný mocí a zájmy zainteresovaných aktérů. V rámci procesů přenosu vědeckých informací (výzkum) do praxe (využití), vědecké zdůvodnění a moc aktérů zůstávají oddělené, ale propojení mezi nimi vzniká integrací.

Při analýze aktérů vědci identifikovali klíčové aktéry, kteří na jedné straně byli zapojeni do projektu ALTERFOR a na straně druhé byli zahrnuti mezi potenciální uživatele výsledků projektu, např. vládní aktéři v LH a ochraně přírody, vlastníci a obhospodařovatelé lesů, aktéři reprezentující dřevozpracující průmysl včetně výrobců energie z obnovitelných zdrojů, zemědělství. V posledních třech desetiletích vzrostl i význam nevládních aktérů, zejména v ochraně přírody.

Při analýze aktérů se vycházelo z teoretického ,,přístupu zaměřeného na moc aktéra" a adaptovaného na podmínky LH. Hlavní myšlenkou tohoto přístupu je, že moc je přímo propojena s konkrétními aktéry v sociálních vztazích. Aby vědci mohli moc změřit, zkombinovali pozorovatelná fakta s prvky moci, které klasifikovali jako nátlak, podnět nebo odrazení, a dominantní informace.

Ze zjištění vyplývá, že aktéři, jejichž příjem je závislý na prodeji dřeva, se zajímají především o produkční ES, zatímco ostatní aktéři měli obecně zájem o podpůrné, regulační a kulturní ES.

Tato situace by neměla být překvapivá, neboť v rámci multifunkčního obhospodařování lesů se přirozeně vyskytují střety zájmů různé intenzity. Konflikty zájmů byly však poháněny zejména nekoherentními regulačními i nevyhovujícími ekonomickými nástroji, chybějícími financemi či informační asymetrií.

Zatímco vládní aktéři využívali při prosazování svých zájmů různé elementy moci, nevládní aktéři spoléhali zejména na neověřené informace (např. vystupování v médiích, práce s veřejností).

V důsledku stávající mocenské nerovnováhy mezi aktéry byly regulační, ekonomické a informační nástroje lesnické politiky buď nevyhovující, nebo oslabeny různými zájmy.

Hlavním výsledkem bylo, že i přes různorodost aktérů využívajících různé elementy moci jen málo z nich (např. vládní aktéři v LH, nevládní aktéři v ochraně přírody) má skutečnou (formální) moc při obhospodařování lesů.

Z této situace profitovali někteří aktéři s určitými zájmy a (neformální) mocí, což častokrát způsobilo ještě větší institucionální erozi, drancování zdrojů, zaujatost vůči prosazování určitých koalic zájmů nebo informační asymetrii.

Vzhledem k efektivnímu vypořádání se s mocí v LH výsledky analýzy aktérů poukázaly na naléhavost účinného využívání elementů moci - nátlaku (např. odstranění nekoherentnosti právních předpisů, tzn. vyřešení mezisektorové spolupráce), podnětů (např. řešení financování a plánování v LH) nebo informací (např. zvýšení odbornosti řídících pracovníků na všech úrovních řízení v LH, zlepšení komunikace LH s veřejností, modernizování plánování v LH, např. přes počítačem podporovanou a objektivizovanou optimalizaci).

Ve výsledcích výzkumu se ukázalo, že k nejúčinnějším způsobům přenosu vědeckých poznatků do praxe, tzn. transferu poznatků na akci, patří právě klíčoví aktéři (např. vládní aktéři v LH nebo v ochraně přírody) a jejich moc v porovnání například s obecným vědeckým poradenstvím nebo participací.

Nicméně vědecké poradenství pro klíčové aktéry lze také zařadit k účinným způsobům přenosu znalostí do praxe. V tomto kontextu je kvalita vědecké expertízy důležitým kritériem pro vědecky podložené poradenství.

Analyzovaný model RIU, který je založen na akceptování základního rozdílu mezi vědou a politikou, hledá částečnou integraci, která zachovává tyto rozdíly a zároveň na nich staví s cílem poskytnout most pro přenos poznatků.

Zkušenosti z projektu ALTERFOR ukázaly, že ačkoli výsledky jeho řešení získaly značnou pozornost, vzhledem ke stávajícím zájmům a moci (politických) aktérů, jen některé informace byly vloženy do stávajících poznatků a expertízy (politických) aktérů a povedou ke vzniku jejich nových poznatků a akcí.

Přesněji řečeno, výběrovým procesem neprocházejí vědecké poznatky jako celek, místo toho jen část vědeckých informací vybraných v rámci zájmově orientované komunikace jsou využity aktéry (s mocí) v praxi.

Článek je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2023/07/693.pdf