Pátek, 29. března 2024

Environmentální účetnictví a finanční výkaznictví environmentálních nákladů a Závazků

První část semináře byla zaměřena na propojení environmentálního účetnictví do řízení jednotlivých podniků

Environmentální účetnictví a finanční výkaznictví environmentálních nákladů a Závazků

Ve dnech 24. a 25. února 2000 se konal seminář s názvem ?Environmentální účetnictví a finanční výkaznictví environmentálních nákladů a závazků?, který pořádala Konference Spojených národů o obchodu a rozvoji (UNCTAD) ve spolupráci se Svazem účetních, Komorou auditorů České republiky a Regionálním environmentálním centrem pro střední a východní Evropu. Cílem semináře bylo přiblížit zúčtování a vykazování transakcí týkajících se životního prostředí a události, které ovlivňují nebo budou pravděpodobně ovlivňovat finanční pozici podnikatelské jednotky a jako takové by měly být vykazovány v účetních výkazech podniku. Procesem vykazování a oceňování nákladů, které nejsou pro účetní jednotku interní se tento seminář nezabýval. První část semináře byla zaměřena na propojení environmentálního účetnictví do řízení jednotlivých podniků. Účetnictví podniků by mělo odrážet firemní chování vůči otázkám životního prostředí. Je nutné, aby byla zachována rovnováha mezi finančně-ekonomickou, ekologickou a sociální oblastí. Environmentální účetnictví je klíčem k trvale udržitelnému rozvoji. Přesné informace o nákladech a výnosech v oblasti životního prostředí a o výkonnosti opatření týkajících se životního prostředí vedou k zvýšení tzv. eko-účinnosti a tím k předpokladu zabezpečení trvalého přínosu jednotlivých podniků. Další část semináře byla věnována oblasti environmentálního účetnictví a výkaznictví a procesu uznávání environmentálních nákladů. Účetnictví a výkaznictví týkající se environmentálních nákladů a odpovědnosti v oblasti životního prostředí vychází z tradičního finančního účetnictví a zabezpečuje užitečné informace o transakcích a výkonnosti podniku v oblasti životního prostředí. Environmentální náklady by se měly uznávat v tom období, ve kterém byly poprvé identifikovány. Jestliže vyhovují kritériím uznání jako aktiva (zdroj kontrolovaný podnikem, vzniklý v minulých obdobích, od kterého se očekává budoucí ekonomický přínos plynoucí do podniku), měly by být kapitalizovány, tzn., že by měly být amortizovány a zahrnuty do výsledovky běžného období a následujících budoucích období. Environmentální výkaznictví je možno definovat jako účetní jednotkou zveřejňovaný soubor informací týkající se rizika, vlivů, pravidel, strategií, úkolů, nákladů, odpovědnosti a výkonnosti účetní jednotky v oblasti životního prostředí. Tyto informace mohou být předkládány formou výroční zprávy a účetní závěrky, samostatnou zprávou o výkonnosti společnosti v oblasti životního prostředí, výkazem o životním prostředí nebo nějakým jiným informačním médiem (např. internetovou sítí apod.). Cílem výkaznictví je tedy zajištění informací o vlivu životního prostředí a provozní výkonnosti účetní jednotky, které jsou užitečné pro ostatní zainteresované strany k ohodnocení jejich vztahu k vykazující jednotce. Tyto výkazy je možno ověřit auditem a tím zvýšit jejich důvěryhodnost. Neexistují však žádné obecné směrnice jak audit environmentálních výkazů provádět. Znalecká prohlášení by v každém případě měla obsahovat popis rozsahu auditu, cílů auditu a podstaty auditorských postupů. V další části semináře byli účastníci seznámeni se standardními ukazateli finanční výkonnosti v oblasti životního prostředí. Tyto ukazatele by měly určovat finanční výkonnost v oblasti životního prostředí u jednotlivých podniků a společností, měly by vyhovovat externí komunikaci s neprofesionály, měly by být použitelné v celosvětovém měřítku, měly by mít význam pro podnik, neboť spojují finanční výkonnost životního prostředí s ekonomickou výkonností a tím podporují kvalitu rozhodnutí. Zatím však neexistuje žádná odsouhlasená metoda jak tyto ukazatele konstruovat a tak tyto ukazatele mají omezenou vypovídací schopnost. Kdyby tyto ukazatele byly standardizovány, hodnota informací pro uživatele by se zvýšila. Mezinárodní pracovní skupina expertů pro mezinárodní standardizaci účetnictví navrhla standardní metodu pro pět obecně použitelných ukazatelů finanční výkonnosti v oblasti životního prostředí ke sledování při řešení pěti globálních environmentálních problémů a jejich spojitosti s finanční hodnotou: 1. Vyčerpání nenahraditelných energetických zdrojů ? spotřeba primárních fosilních paliv (uhlí, ropa a zemní plyn) na přidanou hodnotu. 2. Vyčerpání zdrojů pitné vody ? spotřeba vody na přidanou hodnotu. 3. Globální oteplování ? emise z globálního oteplování na přidanou hodnotu. 4. Ztenčení ozónové vrstvy ? emise způsobené omezenou ozónovou vrstvou na přidanou hodnotu. 5. Odklízení odpadků ? pevný a tekutý odpad na přidanou hodnotu. Jako finanční položka se používá přidaná hodnota, která se jeví nejvhodnější položkou, neboť se týká pouze té části výrobního cyklu, ve kterém sledovaná společnost transformuje ekonomické výstupy ve výrobky a služby při současném používání přírodních zdrojů a produkuje emise a odpad. Podniky si zaúčtují do účetních knih pouze zdroje, zatímco emise a odpad pochází z jejich vlastní produkce. Použité zdroje, způsobené emise a vyrobený odpad vyprodukovaný dodavateli se neúčtuje. Přidaná hodnota je definována jako tržby mínus náklady na prodané zboží a nakoupené služby. Ukazatelů finanční výkonnosti v oblasti životního prostředí by bylo možno využít k měření účinnosti environmentálních opatření, tzv. Eko-účinnosti. Ta je definována jako poměr mezi finanční výkonností podniku v oblasti životního prostředí a finanční výkonností podniku. Zatím však neexistují žádná odsouhlasená pravidla pro propočet ekologických položek a pro konsolidaci ekologických dat, aby tyto ukazatele mohly být použity společně s ukazateli finanční výkonnosti podniku. Poslední část semináře byla věnována systému klasifikace environmentálních rizik. Tento systém zahrnuje použití jednoho nebo více kriterií použitelných pro využití environmentálních rizik a přiřazení určitého skóre buď konkrétnímu podniku nebo průmyslovému odvětví v závislosti na tom jak tento podnik nebo průmyslové odvětví splňuje toto kritérium. Klasifikace environmentálního rizika musí být odlišena od jeho kategorizace. Klasifikace bere v úvahu jenom jednotlivé parametry a nezjišťuje jaké toto riziko je, kategorizace po přiřazení určitého skóre provádí ještě srovnání jednotlivých subjektů a tím sestavuje určitý žebříček ve společnosti. Ing. Alena Krejčová, odbor ekonomiky MŽP odd. ekonomických nástrojů Zpravodaj MŽP 6/2000 Převzato z Elektronické knihovny MŽP

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů