Pátek, 29. března 2024

Představení Ústavu pro ekopolitiku

V současné době pracuje na projektu Kodex životního prostředí
Představení Ústavu pro ekopolitiku
Ústav pro ekopolitiku, o.p.s. (ÚEP) je nevládní nezisková organizace. Jeho posláním je rozvíjet a prakticky uplatňovat myšlenky trvale udržitelného rozvoje. Ústav byl založen v roce 1992 jako nadace; v roce 1998 byl transformován na obecně prospěšnou společnost. U zrodu Ústavu stáli nynější ředitelka Doc. JUDr. Eva Kružíková, CSc., odbornice na právo životního prostředí, Dr. Zbigniew Bochniarz, ekonom a hostující profesor na Univerzitě v Minnesotě, a Doc. JUDr. Václav Mezřický, vedoucí katedry práva životního prostředí na Právnické fakultě UK a bývalý náměstek ministra životního prostředí ČR. Právo životního prostředí Jednou z hlavních oblastí, na kterou se Ústav pro ekopolitiku zaměřuje, je právo životního prostředí. ÚEP se podílí na přípravě návrhů právních předpisů v ochraně životního prostředí a připomínkuje návrhy zákonů a prováděcích předpisů. V současné době pracuje spolu s nizozemskou nadací One Europe Foundation na projektu Kodex životního prostředí, jehož cílem je příprava věcného záměru jednoho z nejvýznamnějších předpisů právního řádu České republiky. Projekt je realizován v rámci nizozemského programu PSO/MATRA preaccession and good governance programme, který je zaměřen na spolupráci se státy kandidujícími na členství v Evropské unii. Cílem projektu je vznik věcného záměru kodexu (zákoníku) životního prostředí ČR. Kodex pomůže odstranit mnoho nedostatků naší současné právní úpravy ochrany životního prostředí. K nim patří zejména složkový charakter, nesourodost používaných právních nástrojů, zastaralost některých předpisů, vnitřní roztříštěnost a také nepřehlednost právní úpravy. Vznik kodexu životního prostředí bude přínosem i v kontextu slaďování práva ČR s právem Evropského společenství. Sama EU se v současné době potýká s roztříštěností práva životního prostředí a intenzivně tento problém řeší. Děje se tak formou vydávání rámcových předpisů a novel, které do sebe postupně začlení stávající roztříštěné složkové úpravy. Kodifikace naší právní úpravy je tak nejlepší cestou, jak zajistit účinné prosazování práva životního prostředí, které je jedním z důležitých požadavků EU na kandidátské státy a vyplývá ze samotné Římské smlouvy. Další informace k projektu jsou v roce 2000 k dispozici na webových stránkách, na adrese:www.kodexzp.cz Udržitelný rozvoj měst Ústav pro ekopolitiku se již několik let podrobněji zabývá udržitelným rozvojem měst, resp. obcí a regionů. ÚEP v tomto směru využívá zkušeností z projektu Ekologická politika obce pro město Kolín, realizovaného v letech 1996 - 1998. V současné době realizuje širší projekt pro město Kladno, nazvaný Lokální Agenda 21 pro udržitelný rozvoj Kladna. Od roku 1998 ÚEP realizuje projekt TEN for TEN ? Transatlantic-Environmental-Network for Ten Years of Transition, zaměřený na fenomén ?urban sprawl?. Lokální Agenda 21 (dále jen LA 21) je v současné době obecně akceptovanou strategií pro dosažení udržitelného rozvoje na místní úrovni. Mimo jiné je velmi důležitým nástrojem zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů a aplikace environmentální politiky na lokální úrovni. Kladno se svými 72 tisíci obyvateli je jedním z mála velkých měst v České republice, které realizuje Lokální Agendu 21. Cílem projektu je nastartovat ve městě změny směřující k trvale udržitelnému rozvoji. V současné době ÚEP spolu s městem pracuje na přípravě strategie trvale udržitelného rozvoje města, a to za účasti široké veřejnosti. Fenomén ?urban sprawl? je určitým způsobem prostorového růstu měst, který charakterizuje rozvolněnost, nízká hustota a prostorová roztříštěnost nové zástavby v okolí existujících kompaktních jader městských aglomerací. Tato forma prostorové expanze měst má horší dopady na životní prostředí než například regulovaný růst městských aglomerací s cílem směřovat novou výstavbu na okraj stávající zástavby jádra aglomerace, do větších obcí (center osídlení) v aglomeraci či podél existujících významných dopravních koridorů, zejména veřejné kolejové dopravy. ?Urban sprawl? je charakteristický pro metropolitní oblasti ve Spojených státech, kde se rozvíjel zejména po 2. světové válce. Od šedesátých let však narůstala kritika tohoto jevu a poznání ekonomických, sociálních a environmentálních dopadů vedlo k vytváření nástrojů regulujících prostorové rozpínání městských aglomerací. Ústav pro ekopolitiku chce upozornit na charakter v současnosti realizované rezidenční a komerční výstavby v okolí velkých měst České republiky a na problémy, které by mohly vzniknout v případě nekoordinovaného územního rozvoje městských aglomerací. Cílem projektu TEN for TEN je studovat fenomén ?urban sprawl? a posléze doporučit konkrétní opatření pro praxi v podmínkách České republiky. Informační centrum ÚEP Ústav věnuje velké úsilí osvětě a informování veřejnosti. Koncem roku 1997 zde vzniklo informační a poradenské centrum, jehož smyslem je přispět k vytvoření kvalitní veřejně dostupné informační základny v oblasti životního prostředí v České republice. V posledních letech došlo v České republice k významnému posunu v poskytování informací o životním prostředí. Objevila se potřeba vybudovat kvalitní systém, který umožní uživatelům rychle se orientovat v existujících informačních službách a efektivně získávat požadované informace. Činnost Informačního centra ÚEP se proto zaměřila na vytvoření podrobného a průběžně aktualizovaného přehledu existujících datových a informačních zdrojů v oblasti životního prostředí a oblastech souvisejících. Ze základní verze tohoto přehledu následně vycházel i výběr dílčích, tematicky zaměřených databází zpracovávaných a provozovaných přímo v ÚEP, s cílem poskytovat informace odborné i laické veřejnosti. V dubnu roku 1999 zahájilo Informační centrum ÚEP provoz bezplatných služeb pro veřejnost. Tyto služby jsou určeny především laické veřejnosti, nevládním organizacím, pracovníkům veřejné správy a studentům, popřípadě dalším zájemcům. Základním výstupem centra je v současnosti Přehled vybraných datových a informačních zdrojů v oblasti životního prostředí a oblastech souvisejících, který je čtvrtletně aktualizován. Je k dispozici v tištěné i v elektronické podobě (také na www-stránkách Ústavu pro ekopolitiku). Nejnovějším připravovaným produktem je informační CD-ROM Průvodce po vybraných informačních zdrojích a službách v oblasti životního prostředí. Konečná verze produktu bude pro veřejnost k dispozici na podzim roku 2000. Nové problémy a metodické přístupy Ústav se věnuje studiu aktuálních problémů a nových metodických přístupů, které souvisejí s trvale udržitelným rozvojem. Výstupy jednotlivých studií prezentuje v podobě odborných publikací i populární formou. V současné době se zabývá především koncepty ekologické stopy, environmentálního prostoru a otázkou environmentální migrace. Řada mezinárodních konferencí (včetně tzv. Summitu Země v roce 1992) zvýraznila potřebu rozvoje nových způsobů měření a hodnocení pokroku směrem k udržitelnému rozvoji. V praxi k tomu slouží indikátory udržitelného rozvoje. V poslední době se objevuje snaha agregovat tyto indikátory tak, aby jejich využitelnost a srozumitelnost pro účely rozhodovacího procesu byla co nejvyšší. Tento vývoj však zdaleka není ukončen. Nevýhodou stávajících souborů indikátorů udržitelného rozvoje je přetrvávající zaměření na výstupy lidské ekonomiky, jako jsou emise znečišťujících látek, hluk, produkce odpadů atd. Agregovaným indikátorem, který spojuje stranu vstupů (spotřeba zdrojů a služeb) a výstupů (produkce odpadů) je tzv. ekologická stopa. Koncept ekologické stopy byl poprvé publikován v roce 1996 dvěma kanadskými vědci, Mathisem Wackernagelem a Williamem Reesem. Ekologická stopa definované populace (od jednotlivce až po celé město nebo stát) odpovídá celkové ploše tzv. ekologicky produktivní země a vodní plochy, využívané výhradně pro zajištění zdrojů a asimilaci odpadů produkovaných danou populací, při používání běžných technologií. Metodu stanovení ekologické stopy lze považovat nejen za popisný, ale také plánovací nástroj. Důležitým rysem metody je schopnost odhalit environmentální zátěž projevující se daleko za hranicemi země, regionu či města, které ji způsobují. Ústav pro ekopolitiku se intenzivně věnuje informování odborné i laické veřejnosti o konceptu ekologické stopy a o možnostech jeho využití v praxi. V roce 1999 byla zpracována studie pro Ministerstvo životního prostředí, týkající se ekologické stopy a možnosti jejího využití v politice životního prostředí. V roce 1987 holandský badatel J. B. Opschoor poprvé publikoval termín ?milieugebruiks-ruimte? (doslova: environmentální užitný prostor). V průběhu několika následujících let se tento pojem stal klíčovým pojmem řady národních politik udržitelného rozvoje. Podle slov Opschoora koncept ?reflektuje skutečnost, že v jakémkoli časovém okamžiku existují limity tlaku na životní prostředí, který mohou ekosystémy Země unést, aniž by došlo k nezvratné změně těchto systémů nebo životodárných procesů, které umožňují?. Koncept se snaží reflektovat a vyčíslit limity pro využití planety člověkem. Je orientován antropocentricky; nebere v úvahu ostatní biologické druhy. Ústav pro ekopolitiku se snaží o rozšíření povědomí o tomto konceptu v České republice. V současné době se dostává do popředí zájmu výzkum možných souvislostí mezi zhoršováním životního prostředí a rizikem konfliktů. Environmentální problémy mohou přímo vyvolat soupeření o zdroje, takové situace jsou však vzácné. Mnohem závažněji se mohou projevit jejich nepřímé důsledky. Velice zjednodušeným příkladem může být situace, kdy ničení životního prostředí připraví obyvatele některých oblastí o zdroj vody nebo o půdu. Postiženým lidem pak nezbývá, než opustit své domovy a hledat útočiště jinde. Výsledné masové přesídlování může narušit rovnováhu v cílových oblastech a vyvolat odezvu, konflikt. Už dnes se environmentální problémy i jejich socioekonomické a politické důsledky týkají všech států světa, i když se mnohem vážněji projevují v chudých, rozvojových zemích. Jako problémová oblast bývá uváděna i střední a východní Evropa. Rostoucí intenzita a provázanost problémů se však v každém případě projeví v mezinárodním měřítku a bude mít přímé dopady i na rozvinuté státy. Ústav pro ekopolitiku zpracoval studii Životní prostředí, migrace a bezpečnost pro Ministerstvo životního prostředí. Cílem je analyzovat fenomén environmentální migrace, specifikovat možné dopady v Evropě i ve světě a nastínit možná řešení. Doprava a životní prostředí Ústav pro ekopolitiku se zabývá problematikou vlivů dopravy na životní prostředí a krajinu. Při hledání řešení spojených s rozvojem dopravy v ČR se snaží o společný postup nevládních neziskových organizací zabývajících se dopravou, o spolupráci s Ministerstvem dopravy a spojů ČR i s odbornými institucemi. Usiluje rovněž o dosažení souladu cílů Dopravní politiky ČR s cíli Státní politiky životního prostředí ČR. Kontakt: Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., Hradební 3, 110 00 Praha 1 tel.: (02) 2482 8557, tel/fax: (02) 2482 6593, e-mail: iep@ecn.cz, www.ecn.cz
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů