Fyziologické a patofyziologické aspekty vibrací
Mechanické vibrace vnímá člověk pomocí soustavy, která zajišťuje celkovou
psychosomatickou citlivost. Ta je ovlivněna celou řadou faktorů. Jedná se o
komplexní fyziologický a psychologický vjem zprostředkovaný velkým počtem
různých receptorů. Dané vzruchy se přenášejí centrální nervovou soustavou do
mozku, kde se integrují a kde také vzniká subjektivní vjem daný působením
vibrací. Velikost subjektivního vjemu je určena nejen kmitočtem, ale i rychlostí
kmitavého pohybu. Vjem vibrací na kmitočtech nižších než 15 Hz je dán funkcí
vestibulárního aparátu. Ten určuje odezvu člověka na lineární nebo úhlové
zrychlení hlavy, celkové vibrace těla a jeho polohu v prostoru. Vjem vibrací na
nízkých kmitočtech je zprostředkován také receptory, které jsou v kloubech,
šlachách a svalech. Vibrace o kmitočtech vyšších než 15 Hz jsou vnímány pomocí
receptorů citlivých na tlak, které se nacházejí v kůži. Expozice intenzivním
vibracím je spojena s nepříjemným subjektivním vjemem nepohody, který může být
posuzován jak z fyziologického tak i psychologického hlediska. Daný vjem bývá
zpravidla popisován různými adjektivy jako rušivý, nepříjemný, nepohodlný,
obtěžující nebo unavující kmitavý pohyb. Subjektivní posouzení nepohody je
závislé na celé řadě faktorů (individuálních rozdílech, motivačních faktorech,
zdravotním stavu, emočních faktorech, věku, pohlaví, denní době, sociálních
faktorech, faktorech životního prostředí, délce expozice, poloze a činnosti
jednotlivce aj). Obecně lze říci, že nepohoda vede k celkové únavě organismu.
Při objektivním vyjádření její velikosti se používá některých fyziologických i
psychologických kritérií, založených na určitých vyšetřeních a zkouškách, jako
je EEG vyšetření, měření spotřeby kyslíku, energetického výdeje, tepové
frekvence, kožního odporu, reakční doby, mentální výkonnosti, vyšetření zraku
aj. Přesný a jednoznačný vztah mezi výsledky těchto vyšetření a stupněm nepohody
nebyl dosud určen. Následující symptomy související s únavou organismu však byly
pozorovány po expozici vibracím: snížení pozornosti, zpomalené a zhoršené
vnímání, pokles motivace, snížení výkonnosti při provádění duševních a fyzických
úloh. Horizontální vibrace o nízkém kmitočtu způsobují obecně vyšší únavu než
stejné vertikální vibrace.
Mechanické vibrace vnímá člověk pomocí soustavy, která zajišťuje celkovou psychosomatickou citlivost. Ta je ovlivněna celou řadou faktorů. Jedná se o komplexní fyziologický a psychologický vjem zprostředkovaný velkým počtem různých receptorů. Dané vzruchy se přenášejí centrální nervovou soustavou do mozku, kde se integrují a kde také vzniká subjektivní vjem daný působením vibrací. Velikost subjektivního vjemu je určena nejen kmitočtem, ale i rychlostí kmitavého pohybu.
Vjem vibrací na kmitočtech nižších než 15 Hz je dán funkcí vestibulárního aparátu. Ten určuje odezvu člověka na lineární nebo úhlové zrychlení hlavy, celkové vibrace těla a jeho polohu v prostoru. Vjem vibrací na nízkých kmitočtech je zprostředkován také receptory, které jsou v kloubech, šlachách a svalech. Vibrace o kmitočtech vyšších než 15 Hz jsou vnímány pomocí receptorů citlivých na tlak, které se nacházejí v kůži.
Expozice intenzivním vibracím je spojena s nepříjemným subjektivním vjemem nepohody, který může být posuzován jak z fyziologického tak i psychologického hlediska. Daný vjem bývá zpravidla popisován různými adjektivy jako rušivý, nepříjemný, nepohodlný, obtěžující nebo unavující kmitavý pohyb. Subjektivní posouzení nepohody je závislé na celé řadě faktorů (individuálních rozdílech, motivačních faktorech, zdravotním stavu, emočních faktorech, věku, pohlaví, denní době, sociálních faktorech, faktorech životního prostředí, délce expozice, poloze a činnosti jednotlivce aj). Obecně lze říci, že nepohoda vede k celkové únavě organismu. Při objektivním vyjádření její velikosti se používá některých fyziologických i psychologických kritérií, založených na určitých vyšetřeních a zkouškách, jako je EEG vyšetření, měření spotřeby kyslíku, energetického výdeje, tepové frekvence, kožního odporu, reakční doby, mentální výkonnosti, vyšetření zraku aj. Přesný a jednoznačný vztah mezi výsledky těchto vyšetření a stupněm nepohody nebyl dosud určen. Následující symptomy související s únavou organismu však byly pozorovány po expozici vibracím: snížení pozornosti, zpomalené a zhoršené vnímání, pokles motivace, snížení výkonnosti při provádění duševních a fyzických úloh. Horizontální vibrace o nízkém kmitočtu způsobují obecně vyšší únavu než stejné vertikální vibrace.
Sdílet článek na sociálních sítích