Česko je nejzamořenější zemí PCB v Evropě
PRAHA – Česká republika je silně zamořena polychlorovanými bifenyly. Koncentrace
této toxické látky v mléce českých a slovenských matek jsou nejvyšší v Evropě.
Potvrdil to profesor Vladimír Bencko z Karlovy Univerzity ve své přednášce na
semináři o nespalovacích metodách likvidace perzistentních organických látek
(POPs, 1). Seminář pro více než třicet odborníků z celého světa připravily v
Praze organizace Arnika, IPEN (2) a UNIDO (3). „Zkoumané vzorky mateřského mléka
z Čech a Slovenska obsahovaly ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy nejvyšší
celková množství polychlorovaných bifenylů,“ řekl Bencko. Polychlorované
bifenyly se objevily ve vysokém množství ve vzorcích bahenních sedimentů ze dna
Labe, které odebrala Arnika pod Spolanou po letošní povodni. Jak řekl na
konferenci další přednášející, Ing. Vladimír Pekárek z Ústavu chemických
procesů, polychlorované bifenyly našel jeho ústav také ve vzorcích z vnitřku
budovy ve Spolaně, zamořené dioxiny. „Zřejmě byly v barvě použité pro nátěr
vnitřních zdí,“ doplnil. Spolana Neratovice je patrně nejvíce kontaminovaným
místem dioxiny v celé Evropě. Česká republika se nyní potýká s problémem, jak se
těchto jedů zbavit. Fond národního majetku (FNM) zvolil metodu zvanou BCD (4).
Skutečnost, že několikamiliardovou zakázku přidělil firmě SITA Bohemia bez
výběrového řízení, odůvodnil fond mimo jiné tím, že neexistuje jiná alternativa
likvidace dioxinů. Na semináři byly detailně představeny další dvě: tzv.
katalytická dehalogenace, kterou Ústav chemických procesů Akademie věd ČR
vyzkoušel na malých množstvích materiálu ze zamořené budovy ve Spolaně a tzv.
GPCR (5). Při použití kterékoliv ze tří metod nevznikají další toxické látky
jako dioxiny - ani v emisích do ovzduší, ani v popílku. „Toho spalovny
nebezpečných odpadů [https://www.kamsnim.cz/browse/nebezpecny] nejsou schopné.
Pokud dokáží odstranit dioxiny z emisí do ovzduší, zachytí se na filtrech v
popílku a je tu problém, co s ním. V České republice není nakládání s toxickým
popílkem ze spaloven dostatečné hlídáno. Představuje tak významný zdroj úniků
těchto látek do životního prostředí. Příkladem je liberecká spalovna komunálních
odpadů, která dokonce dostala certifikát na použití směsi popela a popílku ve
stavebnictví,“ řekl ve svém příspěvku RNDr. Jindřich Petrlík z Arniky. Fred
Arnold sdělil, v čem spočívá základ technologie jeho firmy: „Jde o přesně opačný
chemický proces než probíhá ve spalovnách. Zatímco ve spalovně se snaží zbavit
se toxických látek jako PCB a další oxidací, my jsme to vyzkoušeli pomocí
chemické redukce. Potřebujeme k tomu hodně vodíku a dostatečnou teplotu. Díky
nízkému či nulovému procentu kyslíku v procesu nedochází ke vzniku látek jako
dioxiny. Chlór odbouraný z halogenovaných organických látek se nám ukládá v
kyselině chlorovodíkové, kterou pak můžeme prodávat, protože není znehodnocena
nějakým znečištěním,“ vysvětlil Arnold. „Všechny tři představené technologie
jsou schopny si poradit se zamořenými budovami ve Spolaně. Není tedy jasné, proč
Fond národního majetku vybíral jen z jedné. Rovná soutěž by byla mnohem
průhlednější a nezavdávala by podezření, že v České republice se rozhoduje o
velkých zakázkách na základě neprůhledných pravidel,“ řekl mluvčí Arniky Marek
Jehlička. TISKOVÁ ZPRÁVA SDRUŽENÍ ARNIKA
PRAHA – Česká republika je silně zamořena polychlorovanými bifenyly. Koncentrace této toxické látky v mléce českých a slovenských matek jsou nejvyšší v Evropě. Potvrdil to profesor Vladimír Bencko z Karlovy Univerzity ve své přednášce na semináři o nespalovacích metodách likvidace perzistentních organických látek (POPs, 1). Seminář pro více než třicet odborníků z celého světa připravily v Praze organizace Arnika, IPEN (2) a UNIDO (3).
„Zkoumané vzorky mateřského mléka z Čech a Slovenska obsahovaly ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy nejvyšší celková množství polychlorovaných bifenylů,“ řekl Bencko. Polychlorované bifenyly se objevily ve vysokém množství ve vzorcích bahenních sedimentů ze dna Labe, které odebrala Arnika pod Spolanou po letošní povodni. Jak řekl na konferenci další přednášející, Ing. Vladimír Pekárek z Ústavu chemických procesů, polychlorované bifenyly našel jeho ústav také ve vzorcích z vnitřku budovy ve Spolaně, zamořené dioxiny. „Zřejmě byly v barvě použité pro nátěr vnitřních zdí,“ doplnil.
Spolana Neratovice je patrně nejvíce kontaminovaným místem dioxiny v celé Evropě. Česká republika se nyní potýká s problémem, jak se těchto jedů zbavit. Fond národního majetku (FNM) zvolil metodu zvanou BCD (4). Skutečnost, že několikamiliardovou zakázku přidělil firmě SITA Bohemia bez výběrového řízení, odůvodnil fond mimo jiné tím, že neexistuje jiná alternativa likvidace dioxinů. Na semináři byly detailně představeny další dvě: tzv. katalytická dehalogenace, kterou Ústav chemických procesů Akademie věd ČR vyzkoušel na malých množstvích materiálu ze zamořené budovy ve Spolaně a tzv. GPCR (5).
Při použití kterékoliv ze tří metod nevznikají další toxické látky jako dioxiny - ani v emisích do ovzduší, ani v popílku. „Toho spalovny nebezpečných odpadů nejsou schopné. Pokud dokáží odstranit dioxiny z emisí do ovzduší, zachytí se na filtrech v popílku a je tu problém, co s ním. V České republice není nakládání s toxickým popílkem ze spaloven dostatečné hlídáno. Představuje tak významný zdroj úniků těchto látek do životního prostředí. Příkladem je liberecká spalovna komunálních odpadů, která dokonce dostala certifikát na použití směsi popela a popílku ve stavebnictví,“ řekl ve svém příspěvku RNDr. Jindřich Petrlík z Arniky.
Fred Arnold sdělil, v čem spočívá základ technologie jeho firmy: „Jde o přesně opačný chemický proces než probíhá ve spalovnách. Zatímco ve spalovně se snaží zbavit se toxických látek jako PCB a další oxidací, my jsme to vyzkoušeli pomocí chemické redukce. Potřebujeme k tomu hodně vodíku a dostatečnou teplotu. Díky nízkému či nulovému procentu kyslíku v procesu nedochází ke vzniku látek jako dioxiny. Chlór odbouraný z halogenovaných organických látek se nám ukládá v kyselině chlorovodíkové, kterou pak můžeme prodávat, protože není znehodnocena nějakým znečištěním,“ vysvětlil Arnold.
„Všechny tři představené technologie jsou schopny si poradit se zamořenými budovami ve Spolaně. Není tedy jasné, proč Fond národního majetku vybíral jen z jedné. Rovná soutěž by byla mnohem průhlednější a nezavdávala by podezření, že v České republice se rozhoduje o velkých zakázkách na základě neprůhledných pravidel,“ řekl mluvčí Arniky Marek Jehlička.
TISKOVÁ ZPRÁVA SDRUŽENÍ ARNIKA
Sdílet článek na sociálních sítích