Houšť dálnic
Evropské dálnice se občas změní na fotbalová hřiště. Ukazují to televizní záběry
ucpaných autostrád v Rakousku, Francii nebo Švýcarsku. Právě v těchto zemích
Světová zdravotnická organizace zkoumala dopad znečištění z dopravy na lidi.
Závěr zněl, že tu emise ročně způsobují 21 000 předčasných úmrtí, čili více než
dvojnásobek úmrtí zaviněných dopravními nehodami. Na všech evropských silnicích
zahyne ročně asi 100 000 lidí. Studie amerického Úřadu pro kvalitu ovzduší zase
konstatuje, že emise z naftových motorů ve Spojených státech způsobily 125 000
případů rakoviny . Automobilismus zkrátka neobnáší jenom pohodlí, svobodu pohybu
a stimul ekonomického rozvoje. Taky způsobuje lidské utrpení i zákeřné a plíživé
ohrožení biosféry, která udržuje podmínky na Zemi v příznivých mezích. Doprava
ve vyspělých zemích spotřebovává asi 30 % veškeré energie a zhruba tou měrou se
také podílí na globálním oteplování. To všechno - léčení lidí, ekologické škody
i ekonomické prostoje způsobené zácpami - něco stojí. Bohužel, tyto externí
náklady na dopravu jsou velmi neprůhledné, tudíž ceny, které platíme za dopravu
přímo, nehovoří pravdu. Náklady na dopravu jsou často skryté ve veřejných
financích na zdravotnictví, na výstavbu dálnic a možná i na škody způsobené
neúrodou ze sucha či škody povodňové. Především individuální automobilová
doprava patří mezi drogy, které nám dalo 20. století a které zatím nejsme s to
dostat pod kontrolu ani svou mimořádnou lidskou inteligencí. Zřejmě žádné
odvětví lidské činnosti nemá tak daleko k udržitelnému rozvoji jako právě
doprava. Podle Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, OECD, v roce 1980
jezdilo po světě něco přes 400 miliónů motorových vozidel, na konci století už
téměř 700 miliónů a v roce 2020 se předpokládá miliarda 200 miliónů. Je sice již
vymyšlena řada metod, jak automobilismus zvládnout, ale úspěch závisí na tom,
jak je dokážeme realizovat. Mezi nejslibnější patří zahrnutí externích nákladů
na dopravu, jako jsou ty zdravotní či ekologické, do ceny pro uživatele dopravy.
Další možnost, jak zpomalovat expanzi aut, je snížit poptávku po silniční
dopravě prostě tím, že se nenabídnou další, lepší, širší, delší, rychlejší
silnice, které vyvolávají zase ještě větší dopravu. Nefunguje to tak, že autům
se udělá víc a lepšího prostoru a ona zmizí z měst. Ne, auta zaplní všechen
prostor, kam mohou. Z tohoto hlediska se jeví přinejmenším rozporuplné, že český
parlament chystá zákon, který by měl urychlit výstavbu dálnic a omezit prostor
pro posouzení jejich vlivu na životní prostředí. Podobný zákon přijatý účelově
proto, aby urychlil výstavbu obchvatu kolem Plzně, podle Hospodářských novin na
urychlení této stavby neměl žádný vliv. Hana Kolářová Zdroj: Rádio Regina -
www.rozhlas.cz [http://www.rozhlas.cz/regina/]
Evropské dálnice se občas změní na fotbalová hřiště. Ukazují to televizní záběry ucpaných autostrád v Rakousku, Francii nebo Švýcarsku. Právě v těchto zemích Světová zdravotnická organizace zkoumala dopad znečištění z dopravy na lidi. Závěr zněl, že tu emise ročně způsobují 21 000 předčasných úmrtí, čili více než dvojnásobek úmrtí zaviněných dopravními nehodami.
Na všech evropských silnicích zahyne ročně asi 100 000 lidí. Studie amerického Úřadu pro kvalitu ovzduší zase konstatuje, že emise z naftových motorů ve Spojených státech způsobily 125 000 případů rakoviny . Automobilismus zkrátka neobnáší jenom pohodlí, svobodu pohybu a stimul ekonomického rozvoje. Taky způsobuje lidské utrpení i zákeřné a plíživé ohrožení biosféry, která udržuje podmínky na Zemi v příznivých mezích. Doprava ve vyspělých zemích spotřebovává asi 30 % veškeré energie a zhruba tou měrou se také podílí na globálním oteplování. To všechno - léčení lidí, ekologické škody i ekonomické prostoje způsobené zácpami - něco stojí. Bohužel, tyto externí náklady na dopravu jsou velmi neprůhledné, tudíž ceny, které platíme za dopravu přímo, nehovoří pravdu. Náklady na dopravu jsou často skryté ve veřejných financích na zdravotnictví, na výstavbu dálnic a možná i na škody způsobené neúrodou ze sucha či škody povodňové.
Především individuální automobilová doprava patří mezi drogy, které nám dalo 20. století a které zatím nejsme s to dostat pod kontrolu ani svou mimořádnou lidskou inteligencí. Zřejmě žádné odvětví lidské činnosti nemá tak daleko k udržitelnému rozvoji jako právě doprava. Podle Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, OECD, v roce 1980 jezdilo po světě něco přes 400 miliónů motorových vozidel, na konci století už téměř 700 miliónů a v roce 2020 se předpokládá miliarda 200 miliónů.
Je sice již vymyšlena řada metod, jak automobilismus zvládnout, ale úspěch závisí na tom, jak je dokážeme realizovat. Mezi nejslibnější patří zahrnutí externích nákladů na dopravu, jako jsou ty zdravotní či ekologické, do ceny pro uživatele dopravy. Další možnost, jak zpomalovat expanzi aut, je snížit poptávku po silniční dopravě prostě tím, že se nenabídnou další, lepší, širší, delší, rychlejší silnice, které vyvolávají zase ještě větší dopravu. Nefunguje to tak, že autům se udělá víc a lepšího prostoru a ona zmizí z měst. Ne, auta zaplní všechen prostor, kam mohou. Z tohoto hlediska se jeví přinejmenším rozporuplné, že český parlament chystá zákon, který by měl urychlit výstavbu dálnic a omezit prostor pro posouzení jejich vlivu na životní prostředí. Podobný zákon přijatý účelově proto, aby urychlil výstavbu obchvatu kolem Plzně, podle Hospodářských novin na urychlení této stavby neměl žádný vliv.
Hana Kolářová
Zdroj: Rádio Regina - www.rozhlas.cz
Sdílet článek na sociálních sítích