Slunce je nejaktivnější za 1000 let

Švýcarští vědci popsali dlouhodobou činnost Slunce díky analýze vzorků ledu z Grónska

Zvýšená sluneční aktivita ovlivňuje podle odborníků i podnebí na naší planetě.

CURYCH - Slunce je v současné době nejaktivnější za posledních 1150 let. Zvýšený stupeň jeho činnosti trvá zhruba od padesátých let minulého století. Tvrdí to alespoň doktor Sami Solanki z Astronomického institutu v Curychu.
Ukazatelem, který přímo popisuje aktivitu Slunce, je výskyt skvrn na jeho povrchu. Zjednodušeně řečeno, čím více skvrn, tím vyšší aktivita. Skvrny poprvé oficiálně pozoroval Ital Galileo Galilei roku 1610, tedy krátce poté, co vynalezl dalekohled. Sluneční činnost tedy byla díky pozorování astronomů mapována čtyři sta let.
Doktor Solanki ovšem dokázal se svými kolegy prozkoumat dobu, která daleko předcházela Galileovi a jeho dalekohledu. Jak uvedla BBC, použil k tomu vzorky ledu z Grónska. Jejich rozborem zjišťoval přítomnost chemického prvku berylium a jeho množství. Na vzniku berylia v grónských ledovcích se totiž podílejí vysokoenergetické částice z vesmírných paprsků. Proudění těchto paprsků je ovlivňováno tokem částic, které se uvolňují ze slunečního povrchu. Rozdílné množství berylia v jednotlivých vzorcích ledu proto ukazuje na rozdílnou aktivitu Slunce v té které době.
Solanski dále zjistil přímou úměru mezi růstem počtu slunečních skvrn a postupným oteplováním podnebí na Zemi. Zdá se, že zvýšená sluneční aktivita určitým způsobem zvyšuje globální oteplování. Tento jev druhotně zesilují plyny vznikající spalováním fosilních paliv, a to především v posledních dvaceti letech. Za tu dobu totiž počet slunečních skvrn téměř nevzrostl. Podle Solanského proto nelze stupňující se problémy spojené s globálním oteplováním svádět na Slunce. Na vině je člověk, který svou činností způsobuje skleníkový efekt.
Slunce nicméně mělo v minulosti na klima naší planety značný vliv. Například mezi lety 1645 až 1715 zpozorovali astronomové jen velmi málo slunečních skvrn. Toto období, nazvané podle britského astronoma Maunderovo minimum, se časově shoduje s dobou, které se přezdívá \"malá doba ledová\". Na přelomu 17. a 18. století lidi sužovaly kruté zimy. Vědci jsou přesvědčeni, že mezi nepřízní počasí ve zmíněné době a malou aktivitou Slunce existuje určitá souvislost, kterou zatím nedokážou přesně vysvětlit.