Virtuální voda má odhalit, proč je ta skutečná tak unikátní
Voda má řadu vlastností, které jiné kapaliny nemají. Samozřejmě, takové obecné
tvrzení je trochu nic neříkající (každá kapalina má nějaké vlastnosti, které
ostatní nemají), takže konkrétně:
- je zde „anomální závislost teploty a hustoty až po skutečnost, že led má nižší
hustotu než voda
- je zde vzhledem k molekulové hmotnosti extrémně vysoký bod tání/varu (to díky
vodíkovým můstkům, hmotnější sulfan je za normální teploty plyn).
Tyto vlastnosti různě souvisejí s existencí pozemského života. Pokud bychom ale
dokázali připravovat kapaliny, jejichž některé vlastnosti by se blížily vodě,
mělo by to nesporně i technologické využití (samozřejmě, důraz je zde na slovech
„některé vlastnosti“, aby se taková kapalina mohla uplatnit i tam, kde se nám
voda nehodí; kopie vody by naopak moc smysl neměla).
V prosincovém Proceedings of the National Academy of Sciences vyšel v této
souvislosti článek o zajímavém výzkumu spadajícím do oblasti „virtuální chemie“.
Pablo Debenedetti se svými spolupracovníky totiž virtuálně „připravil“ látku,
která by se svými vlastnostmi měla vodě podobat – alespoň podle simulačního
softwaru a alespoň v tom, že její pevná fáze by měla nižší hustotu než kapalná.
Článek neuvádí žádný chemický vzorec; v modelu jde o to, že molekuly určitých
velikostí (třeba polymerů) by se takhle měly chovat, i když by šlo po chemické
stránce o odlišné látky. Model je prozatím velmi zjednodušený, ale i tak už dává
zajímavé výsledky. Kapalina by se neměla mísit s olejem, ale vodíkové můstky v
ní údajně nenajdeme – ty tedy podle všeho nejsou ke speciálním „vodním“
vlastnostem kapaliny nezbytně potřeba.
Simulace také ukázaly potřebné odlišnosti – tak třeba v pevném skupenství by
látka neměla připomínat krystalky ledu.
Samozřejmě zbývá ještě „drobnost“ – ukázat, zda podle tohoto modelu/simulace
půjde reálně připravit nějaká kapalina a zda bude mít požadované vlastnosti.
Voda má řadu vlastností, které jiné kapaliny nemají. Samozřejmě, takové obecné tvrzení je trochu nic neříkající (každá kapalina má nějaké vlastnosti, které ostatní nemají), takže konkrétně:
- je zde „anomální závislost teploty a hustoty až po skutečnost, že led má nižší hustotu než voda
- je zde vzhledem k molekulové hmotnosti extrémně vysoký bod tání/varu (to díky vodíkovým můstkům, hmotnější sulfan je za normální teploty plyn).
Tyto vlastnosti různě souvisejí s existencí pozemského života. Pokud bychom ale dokázali připravovat kapaliny, jejichž některé vlastnosti by se blížily vodě, mělo by to nesporně i technologické využití (samozřejmě, důraz je zde na slovech „některé vlastnosti“, aby se taková kapalina mohla uplatnit i tam, kde se nám voda nehodí; kopie vody by naopak moc smysl neměla).
V prosincovém Proceedings of the National Academy of Sciences vyšel v této souvislosti článek o zajímavém výzkumu spadajícím do oblasti „virtuální chemie“. Pablo Debenedetti se svými spolupracovníky totiž virtuálně „připravil“ látku, která by se svými vlastnostmi měla vodě podobat – alespoň podle simulačního softwaru a alespoň v tom, že její pevná fáze by měla nižší hustotu než kapalná.
Článek neuvádí žádný chemický vzorec; v modelu jde o to, že molekuly určitých velikostí (třeba polymerů) by se takhle měly chovat, i když by šlo po chemické stránce o odlišné látky. Model je prozatím velmi zjednodušený, ale i tak už dává zajímavé výsledky. Kapalina by se neměla mísit s olejem, ale vodíkové můstky v ní údajně nenajdeme – ty tedy podle všeho nejsou ke speciálním „vodním“ vlastnostem kapaliny nezbytně potřeba.
Simulace také ukázaly potřebné odlišnosti – tak třeba v pevném skupenství by látka neměla připomínat krystalky ledu.
Samozřejmě zbývá ještě „drobnost“ – ukázat, zda podle tohoto modelu/simulace půjde reálně připravit nějaká kapalina a zda bude mít požadované vlastnosti.
Zdroj: Eurekalert
- je zde „anomální závislost teploty a hustoty až po skutečnost, že led má nižší hustotu než voda
- je zde vzhledem k molekulové hmotnosti extrémně vysoký bod tání/varu (to díky vodíkovým můstkům, hmotnější sulfan je za normální teploty plyn).
Tyto vlastnosti různě souvisejí s existencí pozemského života. Pokud bychom ale dokázali připravovat kapaliny, jejichž některé vlastnosti by se blížily vodě, mělo by to nesporně i technologické využití (samozřejmě, důraz je zde na slovech „některé vlastnosti“, aby se taková kapalina mohla uplatnit i tam, kde se nám voda nehodí; kopie vody by naopak moc smysl neměla).
V prosincovém Proceedings of the National Academy of Sciences vyšel v této souvislosti článek o zajímavém výzkumu spadajícím do oblasti „virtuální chemie“. Pablo Debenedetti se svými spolupracovníky totiž virtuálně „připravil“ látku, která by se svými vlastnostmi měla vodě podobat – alespoň podle simulačního softwaru a alespoň v tom, že její pevná fáze by měla nižší hustotu než kapalná.
Článek neuvádí žádný chemický vzorec; v modelu jde o to, že molekuly určitých velikostí (třeba polymerů) by se takhle měly chovat, i když by šlo po chemické stránce o odlišné látky. Model je prozatím velmi zjednodušený, ale i tak už dává zajímavé výsledky. Kapalina by se neměla mísit s olejem, ale vodíkové můstky v ní údajně nenajdeme – ty tedy podle všeho nejsou ke speciálním „vodním“ vlastnostem kapaliny nezbytně potřeba.
Simulace také ukázaly potřebné odlišnosti – tak třeba v pevném skupenství by látka neměla připomínat krystalky ledu.
Samozřejmě zbývá ještě „drobnost“ – ukázat, zda podle tohoto modelu/simulace půjde reálně připravit nějaká kapalina a zda bude mít požadované vlastnosti.
Zdroj: Eurekalert
Sdílet článek na sociálních sítích