Co by mělo splńovat umělé osvětlení?

Umělé osvětlení slouží k vytváření světelného klimatu v době, kde není možno využít osvětlení denního. Při výběru umělého osvětlení pro určitý účel se obvykle uplatňují tyto hlavní činitele: zrakový výkon, zraková pohoda, ekonomie.

Intenzita umělého osvětlení

Osvětlení obytných místností, příslušenství a ostatních prostorů obytných domů musí vytvářet zdravé a příjemné prostředí, které vyhovuje technickým, hygienickým a estetickým požadavkům.

V obytných prostorech se používá celkové odstupňované nebo místní osvětlení a to podle způsobu využití prostoru.

Požadované hodnoty pro celkové nebo odstupňované osvětlení obytných prostorů jsou následující:

o 200 - 500 lx obytné místnosti, které nemají místní osvětlení
o 50 - 100 lx obytné místnosti s místním osvětlením
o 100 lx obývací kuchyně, koupelny, předsíně
o 150 lx obývací kuchyně, koupelny, předsíně
o 150 lx haly

Důležitou složkou osvětlení bytových prostor je místní osvětlení a tam, kde není možno dosáhnout požadovanou hodnotu osvětlení pro určitou činnost, např.:

o 200 lx společné jídlo
o 300 lx čtení, psaní, příprava jídel, běžné ruční práce
o 300 - 750 lx zraková náročná činnost (jemné ruční práce, šití, modelářství atd.).

Při osvětlování místnosti má být splněna podmínka, že světlo má být tam, kde je potřebujeme,
tedy na pracovní ploše, na stole, na podlaze.

Rozložení jasů

je rozhodující veličinou pro práci zraku, jelikož zrakový výkon je v podstatě funkcí schopnosti oka rozlišovat mezi jasem pozorovatelného předmětu a jasem pozadí (kontrast jasů). Účelné rozložení jasů je možno dosáhnout vhodnou úpravou povrchů (stěny, stropy, nábytek, atd.) a vhodnou volbou světelných zdrojů.

Směrovost světla

je důležitá pro dosažení požadovaného zrakového výkonu. Světlo má přicházet směrem vhodným pro danou činnost (např. zleva a shora). Směr se má volit tak, aby svítidlo
nebylo v zorném poli a neoslňovalo.

Oslnění

může být způsobeno buď přímo zdroji světla, svítidly nebo odrazy od lesklých povrchů. Oslnění oka sem musí být omezeno na nejmenší míru. Toho se dosáhne správným rozmístěním svítidel, užitím svítidel s malým jasem, použitím rozptylných povrchů.

Důležitým je i způsob osvětlení vnitřních prostorů podle rozdělení světla. Existuje několik
způsobů celkového osvětlení a to:

o přímé osvětlení - všechno světlo od zdroje dopadá dolů na pracovní plochu nebo na podlahu. Přímé osvětlení dobře využívá světelného toku zdroje a je tedy hospodárné, vznikají při něm ale tmavé stíny s ostrými okraji, často oslňují, strop a horní část stěn jsou tmavé.

o polopřímé osvětlení - svítidlo vyzařuje část světla také na stěny a strop. Místnost působí mnohem příznivěji, světlo odražené od stropu a stěn prosvětluje stíny a oslnění od svítidel je přijatelnější. Polopřímé osvětlení je nejvýhodnějším typem osvětlení a je nejvíce rozšířeno.

o smíšené osvětlení - světelný tok rozptyluje stejnoměrně všemi směry a je tedy zhruba stejně osvětlena podlaha, strop a stěny. Takové osvětlení vyhovuje tam, kde se nepožaduje větší
osvětlení určitého místa.

o nepřímé osvětlení - všechno světlo dopadá na strop a horní část stěn. Jasně osvětlený strop působí jako svítidlo s malým jasem. celá místnost je osvětlena dost rovnoměrně. Nevýhodou jsou značné ztráty světla při odrazu.

ZDROJ:www.zdravcentra.cz