Pátek, 29. března 2024

Elektřina z moře i pouště

Svět hledá zdroje ekologické elektřiny. V tomto ohledu vyniká zejména Evropa.

Elektřina z moře i pouště

Déle než rok vzrušují Evropany, kteří se zabývají myšlenkou >>zelené<< elektřiny dva projekty: Desertec a Severomořská síť. Aby však mohly pokročit od úvah směrem k realizaci, bude třeba vyřešit řadu problémů. V první řadě půjde o financování. Jen Desertec by měl přijít na 400 miliard dolarů.

Projekt počítá s výrobou v gigantických solárních elektrárnách na Sahaře a jinde v severní Africe.Využít by mohl poměrně obvyklé technologie fotovoltaických článků. Alternativní variantou je soustředění slunečních paprsků za pomoci parabolických zrcadel na tlakovou nádobu s tekutinou, jež by se přeměnila na páru a poháněla turbínu.

K realizaci má dojít v oblasti, která zrovna neoplývá politickou stabilitou. Přesto plánovači tvrdí, že by elektřina ze Sahary a okolí mohla do roku 2015 krýt až patnáct procent spotřeby elektřiny na starém kontinentu. Ve slunných krajích ostatně nejde o nic neobvyklého. Na solární energii vsázejí i u Perského zálivu. Například emirát Katar chystá v současné době obří solární elektrárnu, která by měla přijít na miliardu eur.

Sen o inteligentní síti

U pobřeží Severního a Baltského moře je politická situace sice klidnější, přesto ani projekt Severomořské sítě není bez zádrhelů.

Záměrem devíti zemí, které za projektem stojí, je propojení stávajících větrných elektráren při obou mořích pomocí inteligentní sítě. Ta by umožnila, aby se do systému postupně zapojily i další zdroje: příbřežní přílivové elektrárny či zařízení využívající energii mořských vln.

Oproti Desertecu má záměr jednu velkou výhodu. Náklady na jeho vznik se odhadují na >>pouhých<< 30 miliard dolarů, tedy asi desetinu toho, kolik bude stát pouštní >>superelektrárna<<.

Země, které se chtějí na vzniku sítě podílet, mají v úmyslu do konce roku podepsat memorandum, na jehož základě by projekt vznikal. Do doby, že se >>zelená<< energie dostane do našich zásuvek, však uplyne ještě hodně času: Nejméně deset, spíše ale patnáct let. Na rozdíl od saharského projektu, který přinejmenším z části sází na osvědčené technologie, totiž většinu postupů a zařízení, s jejichž využitím se počítá, zatím neprověřila praxe.

Šest tisíc kilometrů pod mořem

Aby se Severomořská síť stala realitou, bude nutné na mořské dno či pod něj položit šest tisíc kilometrů kabelů. Jejich pomocí se propojí jednotlivé účastnické elektrárny do vzájemně komunikující sítě.

K té se později připojí norské přečerpávací elektrárny, jež mají v případě nutnosti sloužit jako >>akumulátory<< energie získané z větru. Díky tomu bude síť aschopna vykrýt krátkodobé výpadky produkce způsobené například bezvětřím.

Aby se zabránilo velkým přenosovým ztrátám, počítají projektanti s kabely vedoucími stejnosměrný proud o vysokém napětí. Ty sice dokážou dovést elektrony z místa A do místa B, nikdo je ale zatím nezkoušel propojit do skutečně fungující sítě. A nejde jen o ně. Jednotlivé země mnohdy využívají různá napětí i frekvence. A důkladnou modernizací bude muset projít i stávající konvenční rozvodná síť.

Větrné energii, která není mezi energetiky kvůli nestabilním dodávkám příliš oblíbená, by to mohlo přinést rehabilitaci. Nepovede však nejspíš k výraznějšímu růstu počtu větrníků na pevnině, jemuž mnohdy brání i odpor občanů příslušných lokalit. Místo toho se oči energetických vizionářů upírají k moři, nad nímž mohou větrníky těžit z výhod větší intenzity i předvídatelnosti pohybu vzdušných mas.

Rozvoji mořských větrných elektráren donedávna bránil problém, jak stavby umístit v oblastech s větší hloubkou. Tento oříšek však již rozlouskli Norové, když postavili plovoucí eletrárnu. Turbína s nezbytným pylonem je umístěna na trupu masivní lodi, která může být ukotvena i v hloubce okolo sedmi set metrů a možná i větší.

Německo větří příležitost

Nejspíš nebude náhodou, že za oběma projekty - pouštním i mořským - stojí Německo. Země dlouhodobě usiluje o roli lídra ve výrobě elektřiny z alternativních zdrojů, z nichž už dnes dokáže pokrýt šestnáct procent své celkové spotřeby.

Realizací obou projektů by tato kapacita mohla významně narůst. Jen v případě Severomořské se počítá s produkcí na úrovni 100 gigawattů, což odpovídá zhruba stovce větších tepelných elektráren. Vznik >>inteligentních sítí<< by navíc přinesl značný exportní potenciál (zájem o podobné projekty má i řada dalších zemí) i nové pracovní příležitosti. S větrnými elektrárnami je nyní u našich sousedů spojena existence zhruba 80 tisíc pracovních míst. A obliba větrné elektřiny zejména v Asii stále stoupá.

Právě odtud ale přichází i nejsilnější konkurence. Zatímco před pěti lety nebyl v Číně ani jeden výrobce větrných elektráren, dnes jich v zemi působí sedmdesát a >>Říše středu<< se tak stala jejich největším producentem v globálním měřítku.

>>Ať tak či onak, až se elektřina z propojených zařízení v Severním moři dostane do rozvodných sítí, bude to pro energetiku představovat kvantový skok kupředu,<< míní Matthias Cord, expert na energetiku z poradenské firmy AT Kearney.

Jádro, nebo zeleň?

Evropa není jediná. Alternativních zdrojů se nezříkají ani jinde.

Ve Spojených arabských emirátech dosahuje roční spotřeba elektřiny patnácti tisíc megawatů, za deset let má však vzrůst na více než 40 megawattů. V zemi se rozbíhá největší civilní jaderný projekt současnosti, stavba elektrárny za 40 miliard dolarů, zároveň však poblíž Abú Dhabí roste město Masdar, první lidské sídlo, které bude zásobováno elektřinou výhradně z obnovitelných zdrojů.

Ani další země se jich nezříkají. Vždyť kde jsou pro solární energetiku lepší podmínky než v oblasti, kde počet dní s intenzivním slunečním svitem v podstatě odpovídá počtu dnů v roce?

AUTOR: Petr Němec

15 procent
evropské spotřeby by podle plánovačů měla do roku 2015 pokrýt elektřina ze Sahary.

Před pěti lety nebyl v Číně ani jeden výrobce větrných elektráren. Dnes jich v zemi působí přes sedmdesát.

Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů