Nelehký život s ropou

Celkem 88 dní unikaly do moře miliony litrů ropy, než se podařilo 15. července alespoň na krátkou chvíli zastavit znečišťování Mexického zálivu.

Na původní pojistný ventil, který v okamžiku havárie nefungoval, byl už v té době nasazen nový. V polovině července tedy technici udělali přesně to, co mělo být zajištěno už 20. dubna.

Konečné řešení to ovšem není. Ventil byl po několika dnech znovu otevřen, aby ropa z vrtu mohla proudit do potrubí, které ji odvádí do rafinerských lodí. Tečku za případem by měl udělat v prvním srpnovém týdnu beton, který nešťastný vrt Macondo ucpe pět kilometrů pode dnem (viz grafika).

Ohněm a lopatou

Společnost BP čeká spousta práce na povrchu. >>Největší část ropy bude třeba odstranit mechanicky,<< říká Jakub Kanta z firmy Dekonta, která se zabývá odstraňováním ekologických škod.

I když je BP údajně zaplavena nápady na nové metody odstraňování ropy, ke slovu přijdou tradiční a osvědčené způsoby. Na plážích ropu odstraňuje buď těžká technika, nebo týmy lidí vybavené lopatami.

>>Co se týče ropy na mořské hladině, BP ji v hojné míře nechává spalovat,<< říká Jakub Kanta. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ropný film na vodě je příliš slabý, než aby hořel. Lodě vybavené ohnivzdornými ponornými stěnami ji tedy >>shrnují<< do silnější vrstvy, kterou lze zapálit.

Velkou část materiálu na hladině a na pobřeží se podaří odstranit relativně rychle. V případě havárie tankeru Exxon Valdez zmizelo více než 50 procent odhadované ekologické zátěže během fáze intenzivního čištění pláží, která trvala asi dva roky. Po pěti letech práce odborníci odhadovali, že zmizelo asi 70 procent uniklé ropy.

Někdo to rád horké

V Mexickém zálivu to půjde rychleji, shodují se odborníci. Ne kvůli technickému pokroku, ale z toho důvodu, že oblast je teplejší. To svědčí drobným organismům, které přítomnost ropy nevnímají jako katastrofu, ale jako potravní příležitost.

Je jich celá řada a najdeme mezi nimi zástupce všemožných taxonomických skupin: bakterie, řasy, houby i prvoky. Ropa jim slouží jako vhodný zdroj uhlíku - postupně její drtivou část rozloží na neškodné sloučeniny. Podobné organismy jsou relativně běžné. Nebýt jich, brodili bychom se dnes po kolena v ropě přirozeně unikající ze zemské kůry.

>>V případě ropných havárií se různými způsoby podporuje růst podobných organismů nebo se přímo pěstují v laboratořích a pak rozstřikují na postižená místa,<< říká Jakub Kanta. Mikroorganismy podle něj představují až druhou vlnu boje s ropou po odchodu techniky a lopat.

Dokonalou práci ovšem ani tak neodvedou, jak ukázal i případ Exxon Valdez. Místo ropné havárie sice zasažené pláže nepřipomínají, ale na ropu tady lze údajně snadno narazit. Udržela se v >>zásobnících<< pod povrchem půdy, kam se nedostane kyslík a bakterie rozkládající uhlovodíky tam nepřežijí. Množství ropy skryté v nedostupných místech - kde ale příliš neškodí - je v chladném aljašském klimatu ještě po 20 letech od havárie překvapivě velké, tvrdí biologové, kteří místo sledují.

Naproti tomu v případě mnohem větší havárie na vrtné plošině Ixtoc v roce 1979, která se také odehrála v Mexickém zálivu a při které se vylilo do moře přibližně stejné množství ropy jako letos, se příroda vzpamatovala mnohem rychleji. Úlovky ryb se vrátily na původní úroveň už dva roky po zastavení úniku. Případy se samozřejmě lišily řadou dalších důležitých okolností, například mírou zasažení pobřeží, ale rozhodující úlohu klima hraje.

Jak je dole?

Tentokrát se ropy možná tak jednoduše nezbavíme, tvrdí někteří odborníci. Ixtoc byl v mělké vodě, únik z vrtu Macondo je premiérou úniku v hlubokém moři.

S napětím se čeká především na výsledky použití látek rozpouštějících ropu přímo v místě úniku. BP nasadila tyto takzvané disperzanty ve velkém v podstatě od první chvíle a v místě úniku na mořském dně vypustila asi 2,5 milionu litrů těchto látek.

Firma sklidila kritiku hned ze začátku. Použitá látka (Corexit) je povolena v USA, v domovské zemi BP - ve Velké Británii - ale nikoli. Americké úřady BP navrhly použití jiné látky, ale společnost žádnou neměla k dispozici v dostatečném množství. Nakonec musela její používání alespoň omezit.

Napětí ale neplyne ani tak z obavy o toxické účinky disperzantu. >>Je to dosud nevyzkoušený experiment. Likvidace havárie takového rozsahu a v takové hloubce tu ještě nebyla, takže všechno se děje poprvé. Těžko můžeme nějaký postup označit předem za dobrý, nebo špatný,<< uvádí Bohumír Janský z Přírodovědecké fakulty UK v Praze, který je předsedou Českého národního výboru pro spolupráci s mezivládní oceánografickou komisí UNESCO.

Až čas ukáže, zda převážily výhody, nebo nevýhody použití disperzantů. Rozptýlená ropa se totiž například snáze dostává do těla mořských organismů, na druhé straně jsou ovšem menší kapky příhodnějším soustem pro mikroorganismy, které ji rozkládají.

Vítězí krevety z Vietnamu

O disperzantech se mluví i v souvislosti s dalším překvapivým zjištěním. Oceánologové po dvou měsících od začátku úniku odhalili, že unikající ropa z vrtu vytváří pod hladinou velká mračna s různou hustotou ropných kapek. Pohybují se od hlavice vrtu ve směru mořského proudu a měřitelná jsou do vzdálenosti několika desítek kilometrů.

Protože s podobnými haváriemi nejsou žádné zkušenosti, nelze vyloučit, že v extrémním tlaku a chladu by se ropa v místě úniku >>nerozpouštěla<< a nevytvářela mraky alespoň v nějaké míře samovolně i bez použití disperzantů. Ale zatím jsou tyto látky v roli hlavního podezřelého.

Zatím nelze vyloučit, že ropná mračna se budou přesouvat na mnohem větší vzdálenosti, takže drobné stopy pohromy možná nezaklepou BP na dveře. >>Mezi Kubou a Floridou se nachází jeden z nejsilnějších mořských proudů zvaný Floridský, který je zárodkem Golfského proudu. Pokud k němu hurikán ropu zanese, nelze vyloučit, že doputuje až do Evropy,<< říká Janský.

Někteří biologové se obávají, že mikroskopičtí >>jedlíci<< ropy v podvodních mracích mohou z moře při svých hodech vyčerpat velkou část kyslíku. Měření naštěstí zatím ukazují, že pokles hladiny kyslíku v moři není natolik velký, aby se v něm nemohl vyskytovat život.

Oceán se zatím potýká s ropou spíše podle optimistických scénářů, díky čemuž úřady minulý týden zmenšily zónu bez rybolovu o čtvrtinu. To je dobrá zpráva pro rybářský a turistický průmysl v Mexickém zálivu, které dohromady mají obrat přes deset miliard dolarů ročně.

Prodávat krevety z Mexického zálivu přesto bude obtížné. Navíc těch několik procent světového trhu, které krevetám ze zálivu zatím patřilo, už začala přejímat vietnamská konkurence.

AUTOR: Matouš Lázňovský