Nebyl to plán, ale nouzová situace

Pro Libora Michálka, který v minulých dnech odtajnil korupční jednání na ministerstvu životního prostředí, byl včerejšek prvním dílčím vítězstvím: omluvil se mu premiér Petr Nečas. Pokud ho však něco opravdu potěšilo, tak to byly hlavně reakce lidí z jeho okolí. "Velmi mě překvapilo, že mě lidé podporují. Přišlo mi spoustu pozitivních esemesek," popisuje Michálek v rozhovoru s HN, jak prožíval minulé dny.

HN: Ulevilo se vám po zveřejnění odposlechů? Anebo se nyní cítíte jako lovná zvěř?

Já bych oddělil dvě věci: lži, které dává do tisku pan Drobil, nepovažuji za tlak. Spíš mi vadí, že mé jméno je tímto způsobem očerňováno. A proto jsem už dřív řekl, že bych byl rád, aby se omluvili a vzali to zpět.

HN: Vy jste s takovou reakcí nepočítal?

Počítal jsem s tím ze strany pana Drobila, nepočítal jsem s tím u pana premiéra. Ale budiž. Rozhodně jsem nezaznamenal po zveřejnění nějaký nátlak ve smyslu nočních telefonátů, esemesek, vzkazů ve schránkách. Takže touto optikou je pro mě ta situace dnes jednodušší, než když jsem byl předtím přímo vtažen do dění. Navíc v situaci, kdy ať už jsem se obrátil na kohokoli, odnikud nepřicházela pomoc.

HN: Vyčítají vám, že jste si neměl hrát na Jamese Bonda.

Já jsem rozhodně do té pozice nenastupoval s tím, že bych si chtěl hrát na Bonda. Kdybych tam šel s tímto záměrem, tak si nepochybně zdokumentuji veškeré rozhovory týkající se čističky v Praze. A určitě by o tom šla napsat kniha.

HN: Takže to byl jen pud sebezáchovy?

Spíš to byla reakce na to, že nebylo možné očekávat pomoc Bezpečnostní informační služby. Na orgány činné v trestním řízení jsem se nechtěl obracet v okamžiku, kdy jsem neměl v ruce žádné hmatatelné důkazy. To byla spíše nouzová varianta než předem plánovaná aktivita.

HN: Jak jste rozhovory vlastně nahrával?

Na mobilní telefon.

HN: Bál jste se, že vás odhalí? Že si všimnou, že pokládáte telefon příliš blízko...

To je riziko, s nímž se musí počítat. Většinou jsem ho měl v kapse a snažil jsem se k dotyčnému víc naklánět, aby přístroj zachytil aspoň něco.

HN: Proč jste s nimi hrál tu hru? Mohl jste přece otevřeně říct: Toho se účastnit nebudu, jdu na policii.

Protože hned druhý den by mě odvolali. Mám nějakou zkušenost s tím, jak se vedou správní či trestní řízení. Připravoval jsem podklady pro soudní řízení a často jsem rozhodoval o taktice, jak se povedou určité spory.

Mám zkrátka určitou zkušenost v tom, jak ty důkazy z někoho vytáhnout. Ale to, že jsem na policii nešel, bylo dáno tím, že jsem považoval za nutné mít to potvrzené od někoho dalšího. Jinak se obávám, že by u soudu nahrávky poradce Knetiga nebyly brány jako dostatečný důkaz.

HN: Co byste poradil státním úředníkům, kteří tuší, že se kolem nich splétá korupční síť?

Má zkušenost se asi dá těžko zevšeobecnit. Kdybych pracoval pro nějakou soukromou firmu a zaznamenal podobné tlaky, tak bych postupoval standardním způsobem a obrátil bych se na policii. Ale v okamžiku, kdy máte podezření, že do toho mohou být zataženi i poslanci chránění imunitou, že to není hra jednoho člověka a že to může mít organizované pozadí, musíte se zachovat jinak. Měl by následovat kontakt s Bezpečnostní informační službou, protože ze zákona je jejich úkolem shromažďovat informace, které mohou ohrožovat ekonomické zájmy státu. Teprve až pak by se mělo nejspíš přistoupit k vlastnímu nahrávání.

HN: Jaká byla reakce vašich známých?

Ne, velmi mě překvapilo, že mě lidé podporují. Přišlo mi spoustu pozitivních esemesek. Také zaměstnanci fondu se za mě staví. A když jsem se zúčastnil internetové diskuse, místo otázek lidé spíše posílali poděkování, že jsem to otevřel. To jsem naprosto nečekal, je to pro mě pozitivní překvapení.

Libor Michálek

"Já jsem rozhodně do té pozice nenastupoval s tím, že bych si chtěl hrát na Bonda. To bych si zdokumentoval všechny rozhovory týkající se čističky v Praze. A určitě by o tom šla napsat kniha," říká Libor Michálek

AUTOR: Radek Kedroň
AUTOR: Marie Valášková
AUTOR-WEB: www.ihned.cz