Další předpis, prosím!
Směrnice EU o povinnosti majitelů štítkovat domy na energetickou náročnost, schválená našimi zákonodárci (a odmítnutá prezidentem), vyvolala konečně alespoň několik polemik o obecné hrůznosti většiny těchto ustanovení. Bohužel naši zákonodárci i vlády přitom vůbec netuší, jaký následný chaos jejich letitá a neuvážená rozhodnutí v praxi způsobují. Postiženi jsou podnikatelé, občané, průmyslové podniky a ve své koncovce celý stát.
Bohužel mnohé směrnice Evropské unie s často nesmyslnými a nedomyšlenými nařízeními jsou mnohem horší. Přes řadu upozorňování na vznikající negativní dopady nemají politici zájem cokoli na současném zmatku změnit. Neustále se slibuje, jak se zlepší úroveň podnikatelského prostředí. V podstatě se moc neděje, a pokud ano, jsou to pouze menší kosmetické úpravy, které podstatu zatížení podniků a investorů neřeší.
Pro příklad se zaměřím na některá z více než stovky legislativních opatření ekologického charakteru. Například zákon na omezení havarijních situací, především úniků látek do prostředí, je jistě důležitý, ale nesmí být deklasující pro podnikatele. Ve vlastním ekonomickém zájmu každý udělá všechno, aby se mu draze zakoupené suroviny neznehodnotily nebo neshořely. Určitě nepotřebuje komplikované a nesrozumitelné tabulky a rozesílat je zbytečně na řadu úřadů. Pravou perlou je zákon o ekologické újmě, který představuje rovněž desítky stran tabulek s mnohdy nedostupným složením vysoké finanční jistiny. Zisk je pouze na straně pojišťoven. Neuvěřitelná komplikovanost zákonů přináší nutnost platit mnoho externích expertů, neboť s většinou dokumentace si nedokáže podnikatel vůbec poradit.
Dále jsou zde zákonné povinnosti na zpracování a předložení nesmírně spletitých, naprosto nezdůvodnitelných a zhola nikomu nic nepřinášejících hlášení a statistik. Pod sankcemi byly vynuceny ze zákona o ovzduší, odpadech, obalech i vodě. Jejich složitost i účelnost spojenou s nemalými finančními prostředky nepochopil prakticky žádný podnikatel. Smutnou i výstražnou útěchou je skutečnost, že se v jejich struktuře mnohdy nevyznají ani tvůrci a předkladatelé zákonů. V řadě případů si proto dávají různá hlášení posoudit mimo vlastní resort, dalším organizacím a konzultantům.
Směrnice Evropské unie však skrývají jedno velké čertovské kopýtko. Zavázali jsme se, že do našeho právního řádu budou postupně všechny implementovány. Při jejich nezačlenění nám mohou hrozit případné sankce. V tomto zakletém kruhu se však ČR pohybuje velice neobratně. Zatímco jiné členské státy zapracovávají povětšinou jen smysl směrnic, u nás je to pravý opak. Osvícení úředníci se zeleným myšlením přidávají do zákonů další nelogická usnesení. Výsledkem je chaos.
Prověří některá následující a rozumnější vláda velký balík legislativních nařízení? Bude schopna legislativu očistit ve prospěch nás všech?
Jiří Hanzlíček
Autor je bývalý poradce ministra průmyslu a obchodu.