Pojištění podle § 48a zákona o odpadech versus finanční zajištění podle zákona o předcházení ekologické újmě

Škoda na životním prostředí versus ekologická újma

Dotaz: Podle § 48a zákona o odpadech jsme jako skládka odpadů uvádějící do provozu novou část skládkového tělesa povinni uzavřít pojištění na možné škody na životním prostředí způsobené provozem I. etapy skládky.

- Zákon o odpadech v § 48a mluví o škodě na životním prostředí

- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ve svém čl. 2 definuje škody na životním prostředí stejně, jako zákon o předcházení ekologické újmě definuje ekologickou újmu

Lze tyto dvě definice "škoda na životním prostředí - ekologická újma" zaměnit? Lze pojištění podle § 48a zákona o odpadech považovat za pojištění (finanční zajištění) ve smyslu zákona o předcházení ekologické újmě?

Pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí vyplývající z ust. § 48a písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, není totožné s pojištěním odpovědnosti za ekologickou újmu. To vyplývá zejména z rozdílů pojmů "škoda (na životním prostředí)" a "ekologická újma", kterou se podle ust. § 2 písm. a) zákona č. 167/2008 Sb. rozumí "nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné nepříznivé zhoršení jeho funkcí". Tímto svým vymezením se ekologická újma odlišuje od klasického soukromoprávního chápání a pojímání škody v občanském zákoníku jakožto materiální ztráty na věci, protože ekologickou újmou je i ztráta imateriální povahy (poškození funkcí). Takové typy ekologické újmy odpovídající zejména poškození mimoprodukčních funkcí životního prostředí (např. oslabení retenční funkce pozemku, ztráta druhové rozmanitosti nebo nevhodná změna druhové skladby) však nelze prokazovat jako poškození věci a jejich náhradu tedy občanský zákoník nepřiznává. Další skutečností, která odlišuje klasické soukromoprávní pojetí škod na majetku obsažené v občanském zákoníku od ekologické újmy v zákoně č. 167/2008 Sb. je skutečnost, že některé složky či součásti životního prostředí, na kterých může vzniknout ekologická újma, jsou buď přímo ze zákona (podzemní a povrchová voda podle ust. § 3 vodního zákona, jeskyně podle ust. § 61 odst. 3 zákona o ochraně přírody) nebo nepřímo na základě jejich povahy (chráněné druhy volně žijících živočichů) vyloučeny z předmětu vlastnického práva.

Zjednodušeně řečeno, mezi pojmem škoda na životním prostředí a ekologická újma nelze učinit rovnítko, stejně tak pojištění podle zákona o odpadech a finanční zajištění podle zákona o předcházení ekologické újmě není zaměnitelné.

Autor: Mgr. Veronika Vytejčková,