Voda za všechny peníze
Nestandardní výběr provozovatele, neexistence kritérií pro sledování efektivity a nestandardní délka trvání smlouvy o nájmu a provozování - to vše jsou naopak naprosto "standardní" fakta, která platí pro tuzemský zdivočele zprivatizovaný vodárenský průmysl.
Výsledek? Drahá voda pro všechny. A také extrémně vysoké náklady měst na investice do infrastruktury v kombinaci s mizivými příjmy. Vodárenství je ale jen jedna, i když nejviditelnější oblast, jak města a obce nakládají s veřejným majetkem a jaký to má dopad na jejich obyvatele. Za potřebou výstavby nové radnice, cyklostezky, mostu či jiné dostatečně drahé nemovitosti se většinou skrývá projekt předražený minimálně o třetinu. To samé ve větším měřítku platí i pro změny územního plánu.
Nebo jiný příklad: potenciálně až dvaadvacet modrých zón v jednotlivých částech Prahy bez vzájemného propojení jsou možným budoucím výsledkem toho, že každá část uzavřela vlastní smlouvu s firmou, která modré zóny provozuje. Smlouvy jsou opět mnohaleté a výběr opět "standardní" - tedy nejvyšší nabídce (nikoliv nutně do městské pokladny).
Do změn ve vodárenství nyní Česko nutí Evropská unie, která do této oblasti pozastavila přísun peněz z eurofondů, pokud nedojde k nápravě. Ministerstvo životního prostředí se o řešení snaží, ale jeho návrhy jsou spíše legislativním záplatováním stávajícího stavu než odčiněním chybných kroků.
Změnit či "opravit" smlouvy, které spadají pod ochranu investic a jsou uzavřené na čtvrtstoletí, nebude snadné a pro tuto chvíli by tak stačilo, kdyby státní a veřejná správa neuzavírala nové, stejně nebezpečné a opět na další desítky let dopředu.
Nejen ve vodárenství, ale všude. A kdyby se aspoň to povedlo, mohl by to být začátek konce česky "standardního", ale jinak zcela nenormálního stavu.
AUTOR: Julie Hrstková
AUTOR-WEB: www.ihned.cz