Voda hučí po lučinách, pardon, po trvalých travních porostech

]]> Louky mají v krajině výlučné postavení. Působí na nás bukolickým dojmem, stojí někde na pomezí divoké, a přesto kultivované zemědělské krajiny. Pohledově volně přecházejí v další krajinné prvky, a díky tomu můžeme snadno nabýt dojmu, že jsou v daném místě odnepaměti. Že jsou zosobněním krajiny mlékem a strdím oplývající. Zákon však na krajinu pohlíží jinak. V jeho jazyce vody nehučí po lučinách, ale po TTP -- trvalých travních porostech.