Karel Zvářal: Pomáhat neikonickému, pronásledovanému, avšak potřebnému druhu?

Úbytek dříve běžných druhů ptáků, savců i hmyzu souvisí jednak s drastickou změnou prostředí, tzn. zvýšenou chemizací polí a sadů, zánikem tisíců kilometrů mezí a ruderálních ploch, až chorobnou péčí o sterilizované zahrady a parky, ale také - a to nikoliv za poslední odrážkou - s nárůstem stavu predátorů. Pro mnoho ochranářů jsou predátoři nedotknutelné idealizované ikony, které vrátí do přírody řád a harmonické vztahy. To by možná platilo v případě, kdybychom je nechránili před vzteklinou vakcinací, nenabízeli vydatný zdroj příkrmu na skládkách odpadu a v megalánech s kukuřicí, kočičími granulemi u domovních dveří, či nesklizenou úrodou ovoce.