Karel Zvářal: O neuvěřitelné vitalitě rorýsů a netopýrů

Kdo v dětství podlehne kouzlu budkařiny, má celoživotní jistotu, že se nikdy nebude nudit. A jelikož s jídlem roste chuť, je nutno přidávat stále nové a nové ptačí domečky. Až jich je hodně přes tisíc a nohy z nachozených kilometrů řádně bolí, teprve potom je dušička spokojená. Rorýse jsem dlouho opomíjel, jelikož nebylo vhodné místo, kam budky umístit. Ale díky pochopení hodné paní správcové z internátu byla možnost instalovat v roce 2005 šest tříkomorových budek do potřebné výšky, tj. dvaceti metrů, aby zejména vyletující mláďata měla bezpečný start do života a neskončila na zemi, jak tomu bývá u hnízd z nízko umístěných větracích šachet.