Význam časové a?prostorové kontinuity lesních stanovišť pro lesní biodiverzitu

Průvodními znaky lesnického hospodaření posledních dvou staletí jsou změna druhové skladby dřevin a?zjednodušení struktury lesních stanovišť. Zmenšování rozlohy lidskou činností málo ovlivněných stanovišť souvisí kromě vlastního lesnického hospodaření i?s celkovým využíváním krajiny člověkem. Obecně se má za to, že malá rozloha lesních stanovišť, jejichž vývoj je usměrňován především přírodními silami, a?vzájemná izolovanost takových stanovišť v krajině patří mezi významné příčiny ochuzování biologické rozmanitosti organismů na ně vázaných. Poměrně málo však dosud víme o?tom, které vlastnosti činí člověkem méně ovlivněná lesní stanoviště atraktivní pro určitou skupinu lesních organismů.