zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Duny Slowiňského národního parku

10.07.2011
Příroda
Ekologická dovolená, cestování
Duny Slowiňského národního parku

Pískové kopce táhnoucí se kam až oko dohlédne, pahýly mrtvých stromů, neustávající vítr nesoucí s sebou zrnka písku, jenž zasypává ještě živou přírodu. Nejde o scenérii z pouště v některé z exotických zemí nebo o popis krajiny ze sci-fi literatury. Obrovské písečné duny, jež se vlivem větru postupně přesouvají, jsou největší zajímavostí Slowińského národního parku na polském pobřeží Baltského moře.

Pohyblivé duny se nacházejí na Lebské kose, nejznámější z nich je Loncká duna vysoká 42 metrů. Duna se přesunuje o více než deset metrů za rok, závisí to na tom, jak často přicházejí bouře a vichřice. "Ničí vše, co jí stojí v cestě," řekla ČTK Elžbieta Rutkowská ze správy Slowińského národního parku. Ve středověku ve směru "putování" duny ležela osada Lonczka, po níž písečná hora dostala jméno. Vesnička postupně skončila pod vrstvami písku. Díky pohybu duny se znovu objevují dříve zasypaná místa, odhalují se pahýly stromů, mrtvý les. Na některých místech z písku vyrůstají chomáče travin a oživují "polskou Saharu".

Toho, že písečné duny u pobřeží Baltského moře připomínají pouštní podmínky, využíval v době druhé světové války, kdy toto území ještě patřilo Německu, wehrmacht. Ve zdejším vojenském prostoru se pod velením pozdějšího polního maršála Erwina Romella cvičili vojáci před tažením do Afriky. "Duny občas odkrývají stopy jejich pobytu tady," říká Rutkowská. Pod vrstvami písku se našly zbytky polní kuchyně, rozbité nádobí, cihly.

U břehu moře, kde jsou dnes čisté, písčité pláže, nacisté začátkem 40. let postavili také základnu, na níž testovali protiletecké a balistické rakety. Silničku, která k ní vede a po které nyní vozí elektrické vláčky turisty, jimž se nechce chodit pěšky, postavili sovětští váleční zajatci.

Kromě Loncké duny se turisté mohou jít podívat ještě na Czolpińskou dunu, která je ale více porostlá lesem. Pohyb návštěvníků po Slowińském národním parku je omezený. "Nemůžeme je pustit všude, duny by rozšlapali," vysvětluje Rutkowská. Zejména v dětech vysoké kopce z čistého písku vzbuzují nadšení: válí z nich sudy nebo dělají kotrmelce. Do národního parku ročně zavítá okolo 300.000 platících návštěvníků. Těch, kteří si vstupenku nekoupí, je prý ještě jednou tolik.

Divoká příroda, zvlněná krajina a rozlehlé pláže Slowińského národního parku lákají také filmaře. Zde se odehrává jedna ze scén legendární komedie Sexmise. Hrdinové Maks a Albert se svou zachránkyní při útěku z podzemí ze světa, v němž vládnou ženy, vylézají na pláž a trmácejí se přes nehostinnou pustinu, kterou "zahrály" písečné duny v národním parku. Nedávno se tu natáčelo pokračování dobrodružství hrdinného kapitána Hanse Klosse, které kdysi v televizi sledovali Poláci, lidé v Československu i v jiných zemích východního bloku.

"Moc nadšení z toho nejsme," říká o zájmu tvůrců filmů o scenérie ze Slowińského národního parku Rutkowská. Štáby se svojí technikou podle ní ničí přírodu a nepůsobí výchovně na turisty.

Zdroj: ČTK

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí