Paříž svůj odpad pálí a teplo z něj prodává

Největší kotel spalovny na světě je v Paříži. Stojí v zařízení vzdáleném jen pár set metrů od nové Národní knihovny a komplexu ministerstva financí, sídlícího nad Seinou v nejdelší pařížské budově (800 metrů). Spalovna v Yvry-sur-Seine na jihovýchodní hranici vnitřní Paříže zpracuje ročně 700 tisíc tun domovního odpadu z deseti pařížských obvodů a šestnácti okolních obcí. "Na základě nových předpisů budou od 1. července 2002 všechny francouzské obce povinné zpracovávat veškerý odpad, který se v nich vyprodukuje. Za zpracování se ale už dnes nepovažuje uložení na skládku. Ostatně zakládat ve Francii nějaké nové skládky je teď už prakticky nemožné," vysvětluje Denis Penouel, technický ředitel SYCTOM, Smíšeného komunálního sdružení pro zpracování domovního odpadu, založeného v Paříži v roce 1984, které zařízení vlastní. Ten, kdo by ale v Yvry čekal špinavé budovy, černý kouř valící se z komína a na všem vrstvu popílku, by byl příjemně překvapen. Zařízení je sice nejstarší z dnes fungujících, bylo dáno do provozu v roce 1969 a zbývá mu ještě jedenáct let života, než bude na stejném místě nahrazeno modernějším, ale zub času na něm není vidět. Dva komíny spalovny, která je v provozu nepřetržitě, připomínají spíš moderní věže rozhledny. Kouř z nich je po několikanásobné filtraci rozhodně čistší než výfukové plyny z aut nebo zplodiny z domovních kotelen. Předpisy o povoleném obsahu sloučenin síry, uhlíku a dalších škodlivin jsou velmi přísné a každé dva roky se upravují v souladu s evropskými normami. Každý Pařížan vyhodí 550 kg odpadků ročně. Kdyby se roční odpadky z Paříže daly na hromadu, byla by objemem pětkrát větší než pařížský mrakodrap Tour Maine-Montparnasse a byla by 80krát těžší než železná Eiffelova věž. "Likvidace odpadu spalováním je nejlevnější a navíc přináší užitek. Spálení tuny pařížského domovního odpadu přijde na 350 franků (asi 1750 Kč), vytřídění na 1200 franků (asi 6 tisíc Kč)," podotýká Pierre Fourment, náměstek ředitele společnosti TIRU, filiálky francouzských energetických závodů EDF, která zajišťuje provoz spalovny a vydělává na něm. "Příjmy plynou jednak z daní - obce za likvidaci odpadu logicky platí -, jednak z energie, která se při spalování vyrobí. Ročně se tak jen ze spalovny v Yvry prodá množství páry, které vyhřeje a zásobí teplou vodou 80 tisíc bytů, a množství elektřiny pokrývající spotřebu 2140 domácností. Používá se samozřejmě i pro vlastní spotřebu spalovny," uvádí Fourment a dodává, že toto vytápění je rozhodně ekologičtější než používání malých domovních kotelen, které nemají prostředky na čištění plynných zplodin. Spálením se objem odpadu zredukuje na čtvrtinu a i z té se ještě vytěží, co se dá. Ze škváry se vyloučí kovy, které se prodají, zbytek se používá při stavbě vozovek. Zůstává prakticky jen to, co zachytí elektrofiltry a vodní filtry a co představuje už jen 2 procenta váhy původního odpadu. Teprve toto množství jde na speciální skládky. SYCTOM vlastní v pařížské oblasti ještě dvě podobné spalovny (na východním a severním okraji "vnitřní Paříže"), také poměrně blízko centra, ale nikdo si na to nestěžuje. Jinak by se svoz odpadu prodražil, což by se odrazilo na daních. Ve třech spalovnách a v jedné zvláštní třídírně na západním okraji města mizí tedy všechno, co Pařížané odhodí. Část odpadu se přece jen třídí Pařížská popelnice obsahuje 40 procent papíru, 15 procent zeleného odpadu, 10 procent plastů, 9 procent skla, 5 procent kovů a zbytek popel a různé hořlavé a nehořlavé látky. Ve srovnání s rokem 1960 se množství použitých umělých hmot zvýšilo na třicetinásobek, množství vyhozeného papíru se zdvojnásobilo. V uplynulých deseti letech se ve zhruba polovině obcí sdružených v SYCTOM začal provádět selektivní sběr odpadu a cílem sdružení je třídit a transformovat do roku 2002 15 procent pařížského odpadu (umělých hmot, oceli, aluminia, papíru apod.) v nové umělé vlákno pro textilní průmysl, v nové plechovky na nápoje, v novinový papír či kartonové obaly. Sdružení získává ovšem z valorizace odpadu jen 12 procent svých příjmů. Zbytek musí zaplatit obce. Poplatky se za posledních deset let zšestinásobily a za tunu odvezeného odpadu zaplatily loni obecní úřady 443 franků (asi 2220 Kč). Zvýšení poplatků způsobilo mimo jiné i zpřísnění předpisů pro vypouštění škodlivin, které donutilo spalovny investovat do filtračních zařízení. Díky tomu se ale spalování stalo nejen nejlevnějším, ale zároveň relativně čistým způsobem likvidace domovního odpadu. Author: Helena Landovská Source: Právo