Petr Havelka: Máme kvalitní systém nakládání s odpady. Je vhodné jej dále rozvíjet a bránit před ideologií

Evropská legislativa podle výkonného ředitele České asociace odpadového hospodářství Petra Havelky v některých ohledech směřuje opačným směrem, než by bylo pro rozvoj funkčního a efektivního oběhového hospodářství žádoucí. V rozhovoru pro odborný časopis Průmyslová ekologie vysvětluje, v čem konkrétně vidí problém, kde má Česká republika známé rezervy, jaké investice budou v nejbližších letech nezbytné a jak si české odpadové firmy v současné situaci vedou.

Kde vidíte největší rezervy českého odpadového hospodářství, které by mohly rychle posunout celý sektor dopředu?

To je otázka, jak si definujeme ,,potřebu posunutí celého sektoru dopředu". A zda vůbec existuje taková racionální, či ekonomická potřeba. Tento sektor se totiž vyvíjí velmi dynamicky, a to už řadu let. Podle oficiálních výsledků České republiky se našemu systému využití druhotných surovin ve srovnání s dalšími státy daří široce využívat produkované odpady. Podle dat MŽP Česká republika dlouhodobě využívá 86 - 87 % z celkové produkce odpadů (Statistická ročenka MŽP). Co se týká obalových odpadů, umísťujeme se po mnoho let mezi třemi až čtyřmi nejlepšími státy v celé Evropské unii, a to jak v parametrech třídění, tak v parametrech recyklace obalů.

Například v parametru recyklace plastů přeplňujeme již od roku 2023 evropské recyklační cíle pro plasty i pro rok 2025 a jsme daleko před řadou evropských států. Ano, u komunálních odpadů je třeba navýšit kapacity předepsané recyklace do roku 2035 na minimálně 65 % a snížit skládkování na maximálně 10 %. Měli bychom také správně nastavit legislativní parametry úpravy odpadů a parametry využitelnosti, tam jsou legislativní rezervy. Požaduje to i Evropská komise. Obecně ale i v oblasti komunálních odpadů aktivně probíhá potřebný evoluční vývoj. Zatím tedy probíhá spíše rozvoj kapacit spaloven a energetického využití, než předepsané recyklace, ale i to je věcí ekonomiky a mnozí jsme to předpokládali.

Současná vláda rozhodla, že nezavede plošné zálohování PET lahví a nápojových plechovek. Ve sběru a třídění PET lahví je Česko na velmi dobré úrovni, nicméně u nápojových plechovek výsledky nejsou až tak dobré. Je podle vás ekonomicky smysluplné uvažovat o zálohování jen nápojových plechovek?

Ano, máte pravdu, Česko už v roce 2019, kdy zálohování nebylo moc známé téma, vykazovalo ústy MŽP míru sběru PET lahví ve výši 81 %. Češi velmi dobře třídí a celý uvedený výkon třídění PET lahví se již v roce 2019 odehrál prostřednictvím žlutých kontejnerů a nádob v obcích. Od té doby se jejich počet více než zdvojnásobil. Už jich máme více než 500 000 kusů a jejich počet stále narůstá. Navíc za poslední rok došlo k rozšíření funkčnosti systému tak, že nově lze plošně do žlutých nádob třídit také kovové obaly a tetrapaky. Na kovy stále zůstávají v systému i šedé nádoby. Nově tedy mohou lidé odložit nápojové plechovky v ČR do cca 550 000 sběrných nádob. To je asi 50krát blíže, než by to mohli udělat v navrhovaném povinném zálohovém systému, tam mělo být jen 11 000 sběrných míst.

S obecním třídícím systémem barevných popelnic tak lidé ušetří 50krát více času, než pokud by museli nosit tyto obaly do obchodů, do drahých zálohovacích automatů. Obecní systém navíc dává mnohem lepší výsledky pro oběhové hospodářství, protože je zaměřen na všechny obaly. Do recyklace z něj nejdou jen nápojové plechovky, ale všechny kovové obaly a všechny další obaly. A k vašemu dotazu - Zde je třeba si zodpovědně říci, že zálohování PET lahví a plechovek mělo stát zákazníky cca 6 miliard ve stávajících cenách do investic a potom každý rok provozní náklady cca 2-3 miliardy. To je za 10 let cca 30 - 35 miliard korun, které v důsledku zaplatí vždy lidé. A zaplatí to navíc, oproti stávajícímu stavu. Jen není úplně zřejmé, co si za tak obrovské náklady koupíme. Pro jednoduchost si uveďme, že sebrání jedné PET lahve na Slovensku, kde již mají zálohový systém, je nyní 7 krát dražší, než to umíme v ČR. To už je celkem rozdíl.

Evropská legislativa často stanovuje rámcové požadavky ve směrnicích nebo nařízeních, a konkrétní parametry doplňuje až v delegovaných aktech. Jak tento model ovlivňuje plánování investic a přípravu technologií v českém odpadovém hospodářství?

Nejen v Česku, ale v celé Evropě to působí značné problémy a nejen v oběhovém hospodářství, ale obecně. Myslím, že Evropská unie přestává ctít princip subsidiarity a ekonomického rácia, a to je velký problém. Směrnice fungovaly dobře, státy plnily stanovenou legislativu a cíle a mohly k tomu využívat pestrost národních řešení. To jsem vždy vnímal jako sílu Evropy a národních států. Byla to síla a stabilita v rozmanitosti. Nyní se to systematicky potírá tím, že jsou vynucována nařízení a tzv. ,,jediná správná centrální řešení". Už jsme to tu měli, ale nečekal jsem, že se to tak brzy vrátí. Národní řešení jsou z centra eliminována bez ohledu na to, zda jsou efektivní a nebo ne.

Dobrý příklad je třeba obalová směrnice. Tu jsme jako ČR dlouhé roky plnili příkladně, řada států nám naše nastavení v dobrém záviděla. Měli jsme a máme jedny z nejlepších výsledků. Ale nyní se bez respektu řada funkčních řešení ruší vynucenými direktivními povinnostmi z nového nařízení PPWR. To podle mě není dobré.

Z hlediska investic samozřejmě není dobré, když vám nařízení odkazuje u většiny povinností na 30 dalších prováděcích aktů, které mají být postupně vydávány v dalších 6 - 8 letech. Je to smutné a nedá se v takovém prostředí efektivně investovat. Bude to celé opravdu extrémně drahé, pokud nebude nařízení včas revidováno. Ani environmentálně to nebude ve svém důsledku přínosné z celostního hlediska. Řada cílů nařízení jde pro sobě a vyvolává další náklady. Ani v tomto případě se nepodařilo vyvážit aspekty ekonomické, environmentální a sociální. Taková legislativa nepřináší stabilitu, ale destabilizuje prostředí, neboť není vyvážená. Řada odborníků to již velmi dobře ví a kriticky to sdělují. Ale náslechu se na evropské úrovni příliš nedostává.

Konkurenceschopnost evropského prostoru tak dále rychle klesá do mrazivého suterénu. Evropa by potřebovala nikoli další novou legislativu, ale redukci té stávající, zlevnění procesů a administrativy, zlevnění energií a větší volnost firmám v podnikání. Bohužel, Brusel namísto toho stále vytváří nová nařízení a nové povinnosti a stále více se omezuje tržní prostředí. Výsledek bude celkové citelné zchudnutí kontinentu a ztráta významu.

Jaké investice dnes podle vás nejvíce chybí, aby Česko splnilo cíle EU pro rok 2030?

Z prostého matematického propočtu zde nejvíce chybí kapacity pro předepsanou recyklaci komunálních odpadů. Dále zde chybí kapacity pro odstraňování nebezpečných odpadů - zejména spalovny nebezpečných odpadů. Chybí zde i koncovky na vytříděné nerecyklovatelné zbytky, které je vhodné ještě energeticky využít. Recyklace se v potřebné míře neodehrává, protože jsou k ní navázány další a další legislativní restrikce a mnoho doplňkových povinností, jako třeba REACH, apod. Potom o produkty recyklace, které jsou zpravidla dražší, samozřejmě není dostatečný zájem.

Recyklaci jako takové se paradoxně mnohem lépe daří na jiných kontinentech, kde na její vynucení nešli direktivně a ideologicky, ale šli na to ekonomicky. Pak se Evropa nemůže divit, že se sem nyní dováží recykláty z jiných zemí, které jsou mnohonásobně levnější a ty evropské jim nedokáží konkurovat. Jde například i o problém velmi drahého evropského rPETu, ze zálohových systémů. Tento rPET je extrémně drahý, protože je produkován ve velmi drahé zálohovací sběrné síti. Náklady na jednotku sebraného PETu v EU jsou mnohonásobně vyšší než na jiných kontinentech. Sami výrobci pak raději nakupují výrazně levnější PET a rPET ze zahraničí.

Co by se muselo změnit, aby byla recyklace ekonomicky stabilnější i bez dotací?

Za prvé by bylo dobré zcela zrušit dotace a nechat opět fungovat tržní prostředí. Dotace silně deformují ekonomické vztahy a zákonitosti a ekonomika se stává velmi nemocnou. Systémově nemocnou. Pro funkční recyklační model je dále nutné výrazně zjednodušit legislativu. Recyklace v historii lidstva dříve fungovala mnohem více, než funguje nyní, kdy je uměle vynucována. Zadusili jsme si jí sami přemírou regulace. Pobídky mohou být zvažovány v daňové oblasti. Tam ekonomika umí pracovat velmi motivačně. Dotace jsou vhodné maximálně do výzkumu, ale nikoli do tržního prostředí. Tam jsou morem.

Jaký dopad bude mít podle vás zařazení spaloven do EU ETS na ceny služeb a investice do recyklace?

Myslím, že celý systém EU ETS je další příklad nemocného nastavení a že vlastně ani nedoručil z globálního hlediska ono řešení původního problému, kvůli kterému byl spouštěn. A to i přes to, že se do něj investovaly neuvěřitelné biliony finančních prostředků obyvatel Evropské unie. Nejsem si jistý, že Evropané, kteří to celé zatím platili, dostatečně přesně vědí, co si za ty ohromné peníze přesně koupili a kde to mají. A zda nemohly být ty peníze investovány lépe a s viditelnějším a využitelnějším plněním. Platí to jak pro EU ETS 1, tak pro EU ETS 2. Ptáte se, jaký bude mít EU ETS 2 dopad na ceny a na investice. Jednoznačný - všechno se poměrně citelně uměle zdraží o výši nové zelené daně, kterou navíc politici nebudou umět řídit, protože ji připravili tak, že to bude daň obchodovaná na burze.

Nepostihne to jen spalovny, postihne to i všechny ostatní zapojené oblasti a nejen ty. Postihne to celé hospodářství, protože tato nová daň je zaměřená i na dopravu a logistiku, protože další zelenou daní zdaňuje paliva v dopravě. Ani zde nevíme, co si za budoucí zaplacené biliony vlastně kupujeme. Jaký světový parametr chceme touto daní ovlivnit, a na jakou hodnotu? To bychom přeci měli vědět, pokud je to historicky zatím objemově největší investice, kterou děláme. Nikdo na to ale neumí odpovědět. Podle mě je to děsivé.

Je podle vás realistické omezit skládkování bez výrazného rozšíření kapacit energetického využití odpadů?

Rozšíření kapacit energetického využití je nutnou součástí řešení direktivně předepsaného omezení skládkování. Podtrhuji, že s nastaveným omezením skládkování nijak nepolemizuji. Stejně tak bude nutné realizovat rozšíření direktivně předepsaných kapacit recyklačních zařízení, aby byla naplněna v Bruselu definovaná legislativní povinnost využití komunálních odpadů na stanovená procenta. Pro recyklaci je to zmíněných minimálně 65 %. Je vždy fér dodat, že náklady, které za to lidé v ČR zaplatí a budou průběžně platit, jsou definovány v řádu velmi vysokých desítek miliard korun navíc, oproti stávajícímu stavu a nákladům aktuálního života.

Jaké změny by podle vás nejvíce pomohly třídicím linkám, aby zvládly požadavky PPWR?

PPWR není zejména o třídících linkách. Výrazně větší problémy s PPWR budou mít výrobci zboží, výrobci obalů a obchodníci. PPWR předepisuje řadu povinností, pro které nejsou k dispozici ani technická, ani technologická řešení. Řada povinností a cílů si k tomu ještě vzájemně protiřečí. Je to poměrně smutné čtení. Navíc nařízení je velmi obsáhlé, složitě formulované a ne zcela přehledné, takže většina dotčených firem jej zatím ani nečetla. Ti, kdo už to četli, se dost obávají, co to vlastně přinese, a už teď vědí, že to bude znamenat další citelné zdražení i pro jejich firmu.

Ale zpět k třídícím linkám. Pro třídící linky nejsou změny až tak zásadní. Bude se chtít větší počet tříděných komodit, tedy musí se rozšířit počet třídících schozů. Stávající manuální linky zůstanou, ale rozšíří své technologie o nenákladné automatické třídění kovových frakcí, jak magnetických, tak nemagnetických. To není drahá investice a vyplatí se to, protože kovy jsou nekonečně recyklovatelné a linky je umí velmi dobře vytřídit. Lidé v ČR mají nově na kovy mnohonásobně více nádob, takže sbíraný objem může růst na míry podobné, jako mají PET lahve.

Budou vznikat rovněž linky velkokapacitní automatické, kde se bude dále dotřiďovat odpad z manuálních linek a z velkých svozových oblastí. Potřebné technologie už jsou k dispozici, nyní jde jen o to, kdo bude jejich provoz platit. Protože náklady vyvolané nařízením PPWR budou samozřejmě citelně vyšší, než ty dosavadní.

Výrazně se nařízením rozšiřuje byrokracie, vykazování a hlášení sbíraných a tříděných materiálů, protože evropská legislativa to tak vyžaduje. Podle PPWR a SUP se bude vykazovat násobně více údajů, než tomu bylo doposud. Třídící linky si s tím nicméně poradí. Řešení, které se připravuje v ČR, bude ve svém důsledku efektivnější a více nastavené pro skutečné oběhové hospodářství než v řadě dalších států, protože v ČR neřešíme zavedeným systémem jen pár obalových kategorií nebo jen dva nápojové obaly.

Náš systém je na rozdíl od velké části evropských zemí uzpůsoben nejen na řešení obalů, ale na řešení všech komunálních odpadů. A to je velká strategická výhoda. Je to i výhoda ekonomická.

Ve svém důsledku bude mít ČR výrazně lepší výsledky oběhového hospodářství, než řada států, které budou například zálohovat nápojové obaly. V ČR totiž systém efektivně vytřídí a využije nejen jeden druh kovového obalu - nápojovou plechovku, ale stejně efektivně navíc také všechny ostatní kovové obaly. Po roce 2030, po zákazu skládkování využitelných odpadů, půjdou komunální odpady a obaly pouze dvěma cestami. Za prvé přes třídící linky. Zde budou efektivně vytříděny všechny kovové obaly a nasměřovány do recyklace. Druhou možnou cestou budou spalovny, kde se opět všechny kovové obaly technologicky vytřídí, ať už před spalovnou anebo za spalovacím procesem. A i zde budou nasměrovány do recyklace tak, jak už to řada spaloven dělá. Míra sběru u kovových obalů tedy bude v ČR limitně blízká 100 %. Zálohové systémy nemají šanci se k této efektivitě pro celé množiny obalových materiálů ani přiblížit. Nejlépe pochopitelné je to kovových obalů. Průměrná efektivita zálohových systémů ve světovém srovnání se uvádí cca kolem hodnoty 70 % (Reloop, 2024).

Je v zájmu České republiky, aby dále racionálně rozvíjela v obcích a v legislativě stávající třídící systém a jeho efektivní nastavení ve vztahu ke všem komunálním odpadům. ČR potřebuje komplexní systém nakládání s odpady, který umí využít synergie a obrovské sběrné kapacity, které se v obcích a městech vybudovaly za posledních 25 let.

Zdroj: Pro časopis Průmyslová ekologie na dotazy odpovídal Ing. Petr Havelka, viceprezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR a výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství