Plán obchodování s emisemi je dobrý

Svaz průmyslu a dopravy opakuje jinými slovy stále totéž - alokační plán pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, který připravuje Ministerstvo životního prostředí, je špatný, diletantský a pro republiku a podniky škodlivý. Skutečnost je ale jiná.
Požadavky Svazu průmyslu a dopravy jsou přemrštěné o milióny tun. Jedná se o evidentní snahu získat z obchodování co největší okamžitý výnos, bez ohledu na prognózy růstu daného odvětví či ekonomiky jako celku. Věcné argumenty, které svaz pro prosazení svých požadavků volí, mají s realitou jen pramálo společného, přesto mohou být předmětem diskuse. Některá tvrzení, opakovaně se objevující v médiích, je však třeba odmítnout hned, neboť jednoduše nejsou pravdivá.
Ministerstvo životního prostředí zvolilo při zavádění systému obchodování od počátku postup, který umožňoval zapojení co nejvíce dotčených podniků. Byla zřízena pracovní skupina, probíhaly desítky jednání s jednotlivými svazy či konkrétními podniky. Řadu připomínek, jež byly vzneseny v rámci připomínkového řízení, ministerstvo odpovědně analyzuje a do nové varianty alokačního plánu zapracovává ty, které upozorňují na objektivní a doložitelné problémy. S některými sektory již dnes panuje rámcová shoda. Svaz průmyslu tedy sotva hovoří za všechny.
Alokační plán je založen na tzv. historickém přístupu a sektorových projekcích růstu. Proto se v současné době zpracovávají obrovská množství dat a na základě zpřesněných podkladů se upravuje alokace. Tedy žádný systém naplánovaný od zeleného stolu, ale konkrétní, ověřitelná data, která většinou pocházejí od samotných podniků.
Návrh Ministerstva životního prostředí předpokládá určitý růst produkce a tím také emisí. Tento scénář vytváří prostor pro další růst ekonomiky a zároveň umožňuje podnikům připravit se na další období obchodování. Směrnice ovšem ukládá, aby alokační plány byly v souladu i se Státní energetickou koncepcí.
Ta, kterou navrhlo Ministerstvo průmyslu a obchodu, výslovně předpokládá pokles emisí právě u sektoru energetiky, jenž patří mezi největší kritiky alokačního plánu. Je to ale pláč na špatném hrobě, energetickou koncepci včetně snížení emisí vláda schválila už před řadou měsíců, za hlasitého souhlasu Svazu průmyslu a dopravy a elektrárenských i těžebních společností.
Faktem bohužel je, že řada českých podniků či svazů přípravu národního alokačního plánu podcenila. Je škoda, že se neinspirovaly příkladem Velké Británie, kde byla při spouštění domácího systému obchodování před několika lety zřízena z iniciativy podniků platforma, která koordinovaně a věcně spolupracovala se státní správou a představovala tak pro ni rovnocenného partnera.
Pokud by něco podobného vzniklo u nás, mohli jsme se dočkat důkladnější analýzy. Takto zaznívají především populistická prohlášení o uzavírání uhelných elektráren, propouštění horníků či růstu cen energií o desítky až sto procent, která nejsou podložena žádnými podrobnějšími argumenty.
Dnes, kdy se diskuse o obchodování posunula do politické roviny, můžeme jen čekat, jak se k problému postaví nová vláda. Ministerstvo životního prostředí předloží návrh plánu, který bude připraven, aby vyhověl příslušné legislativě a zároveň představoval dobré východisko. Třeba se na závěr náročných prací na textu alokačního plánu dočkáme i posunu diskuse do věcnější roviny.
Byl bych ale za tým, jenž se s tímto úkolem potýká, rád, kdybychom nebyli kritizováni za věci, které prokazatelně nejsou pravdivé. Taková kritika kvalitnější alokační plán nepřinese. Přitom nesmíme zapomenout, co je hlavním účelem obchodování s emisemi. Nikoli zajistit českému průmyslu zdarma zisky tím, že nadsadíme počet státem zdarma rozdělených povolenek a umožníme je vrhnout na trh. Účelem je snížit vysoké znečištění životního prostředí, které u nás patří mezi nejhorší v Evropě.
Autor je vedoucím samostatného oddělení změny klimatu Ministerstva životního prostředí
Účelem obchodování s emisemi není zajistit průmyslu zdarma zisky, ale snížit na evropské poměry vysoké znečištění životního prostředí.

Autor: Tomáš Chmelík