Antarktida - geologie ledového kontinentu
Geologie Antarktidy Zpracoval Pavel Čuchna
[http://www.adbanner.cz/img/empty.gif]
| Geologie Antarktidy | |
| Zpracoval Pavel Čuchna | |
 | |
Antarktida pro svoji nepříznivou polohu a obtížné klimatické podmínky dlouho odolávala systematickému geologickému a geofyzikálnímu výzkumu. Předmětem intenzivního výzkumu se stala až po druhé světové válce. Dominujícím geologickým prvkem Antarktidy je rozsáhlý pevninský ledovec. Představuje 90 % ledovcového pokryvu Země. Při jeho roztátí by hladina světového moře stoupla o cca 60 m. Začátek vzniku ohromných ledovcových spoust spadá do středního a svrchního terciéru, kdy měl reliéf Antarktidy už velmi členitý horský charakter. Se zaledněním kontinentu souvisí mocné pásmo pobřežního ledovce s četnými ledovcovými bariérami a ledovcovými splazy, např. Rossův, Filchnerův nebo Larsenův pobřežní ledovec. V ledovci byly nalezeny patrně nejstarší meteority na Zemi.
Antarktida je součástí antarktické desky, tvořené zhruba z poloviny kontinentálním a z poloviny oceánským typem kůry. Antarktická deska má nejvíce kritických trojných bodů ze všech litosférických desek. Na geologickém vývoji Antarktidy se podílelo několik geotektonických cyklů. Jednotlivé cykly nepostihly oblast platformy rovnoměrně. Proto stejně staré formace jsou někde zvrásněny a přeměněny, jinde mají naopak charakter platformní. Rossův geotektonický cyklus začal koncem svrchního proterozoika (rifejika) před cca 1 000 Ma a skončil koncem ordoviku, místy až koncem siluru, kaledonskou orogenezí Borchgrevinkovou. Gondwanský geotektonický cyklus je charakterizován kontinentální sedimentací a bazickým magmatismem a vulkanismem v období mezi devonem a střední jurou. Alpidní andský geotektonický cyklus, který formoval celé cirkumpacifické horstvo, se vyvíjel v Antarktidě ve dvou odlišných etapách. Starší etapa je charakterizována eugeosynklinální, miogeosynklinální, popř. i molasovou sedimentací během jury a křídy, kyselým i bazickým pánevním vulkanismem a mohutnými granitoidními intruzemi křídového stáří. Závěrečná orogeneze proběhla ve svrchní křídě maximálně v nejstarším terciéru (laramijské fáze). Druhá vývojová etapa alpidního cyklu postihla pouze pobřežní oblasti z. Antarktidy. Jejím charakteristickým znakem je svrchnoterciérní a místy až recentní vulkanismus a vznik vulkanických antarktických maloalpid podle jednotlivých vulkanických provincií. Svrchnoterciérní až recentní glacigenní cyklus Antarktidy vytvořil mohutný kontinentální ledovec a přikryl většinu horských struktur. K antarktické platformě náleží 2/3 části v. části kontinentu. Je z největší části pokryta kontinentálním ledovcem. Nejvíce výchozů je soustředěno do oblasti země královny Maud, Enderbyho země, pobřeží MacRobertsonovy země a země královny Marie a do oblasti Wilkesovy a Victoriiny země. V obecně platném schématu a definici staré platformy má také antarktická platforma dvě strukturní patra, předkambrický podklad platformy a platformní pokryv počínaje sedimentyy paleozoika. Rozdílná konsolidace jednotlivých bloků platformy způsobuje, že na některých blocích jsou zachovány nezvrásněné sedimenty starší než paleozoické. Krystalinický podklad antarktické platformy je tvořen v podstatě třemi strukturně stratigrafickými jednotkami. Nejstarší z nich, archaická jednotka, představuje smíšený komplex s původními andezity, bazalty a sedimenty, přeměněnými v podmínkách granulitové facie. Specifické podmínky ultrametamorfismu s metasomatickými procesy daly vznik granulitům, charnockitům a enderbitům z klasické oblasti antarktického archaika z Enderbyho země. Archaické jednotky podkladu vystupují v několika velkých blocích. Největší z nich, blok Enderbyho země, navazující na blok pobřeží Viléma II., je blok velmi stabilní, málo ovlivněný mladšími orogenezemi. Druhý blok, blok země královny Maud, byl více zapojen do mladších předkambrických orogenů a byl přepracován podobně jako další blok při pobřeží v centru Viktoriiny země. Ve všech těchto případech, stejně jakO ve všech menších blocích podél pobřeží v. Antarktidy, jsou jejich součástí velké masívy charnockitových a granulitových hornin, místy i masívy anortozitů. Stáří vrásnění je větší než 2 400 Ma. Velké oblasti s platformním pokryvem lze předpokládat v podloží kontinentálního ledovce. Výchozy platformních formací jsou dosti sporé a vztahy platformních facií ke stejně starým souvrstvím, které se ukládaly v mobilních zónách, nejsou všude dostatečně objasněny. Regionálně lze prozatím rozlišovat platformní oblast zeně královny Maud,oblast mezi Gamburtsenovým pohořím a Enderbyho zemí,centrální platformní oblast 120.poledníku,sahající téměř k pobřeží Wilkesovy země. ZDROJ: www.ikoktejl.cz |
Sdílet článek na sociálních sítích
