Neznámá pod Arktidou

Jedna z velkých klimatologických záhad tiše dřímá pod ledovým příkrovem za severním polárním kruhem. Tyto oblasti by se totiž podle některých odhadů mohly stát zdrojem ohromného množství metanu.

Ten je hlavní složkou například zemního plynu, takže by nepochybně mohl za jistých okolností představovat vítaný nový ekonomický zdroj. Na druhé straně je i silným skleníkovým plynem. Výrazné zvýšení jeho množství v atmosféře by pravděpodobně značně změnilo klima.

Až mrtví povstanou...

Jedním ze zdrojů metanu by se mohla stát těla dávno uhynulých rostlin a živočichů uvězněná v ledu z dob, kdy bylo v této oblasti tepleji.

Zatím zůstávají stranou velkého koloběhu života na Zemi, ale při zvýšení teploty nad bod tání se na tuto nevyužitou potravu nepochybně vrhnou všudypřítomné bakterie.

Když se tak stane v místě, kde je málo kyslíku (například na dně arktických jezer nebo mokřadů), vytvářejí bakterie jako odpadní produkt své hostiny především metan.

Arktida však skrývá metan ještě v druhé, exotičtější podobě. Jde o pevné uhlovodíky, s nadsázkou jakýsi >>metanový led<<. >>Připomíná takzvaný suchý led čili pevný oxid uhličitý,<< říká Zdeněk Kukal z České geologické služby.

Ve skutečnosti tyto takzvané hydráty metanu tvoří vodní led a v něm uvězněné uhlovodíky, především metan. Látka vzniká pouze za vysokého tlaku a nízké teploty, tedy jen na dně moří.

>>Organické zbytky se v takových místech hromadí tak rychle, že spodní vrstvy nestačí oxidovat. Jejich rozkladem bez kyslíku vzniká metan,<< vysvětluje Zdeněk Kukal.

Křehký suvenýr

Výsledný >>metanový led<< má jednu překvapivou vlastnost: hoří. Kolem roku 2000 se vědci začali vážně zabývat myšlenkou jeho využití jako zdroje energie.

Brzy se ovšem ukázalo, že v tomto případě se alespoň zatím jeho těžba nevyplatí. >>K jeho využití by snad mohlo dojít ve chvíli, kdy by docházela známá ložiska ropy nebo zemního plynu,<< odhaduje Zdeněk Kukal.

Jedním z problémů je i skladování, protože hydrát metanu je dosti nestabilní. Když dojde k poklesu tlaku nebo zvýšení teploty, například při vyzvednutí na hladinu, doslova se rozprskne.

>>Na mořském dně nacházíme krátery, které nemohly vzniknout jinak než výbuchem nashromážděného metanu,<< říká geolog.

Potápět lodi plující na hladině, jak předpokládá jedno z vysvětlení takzvaného Bermudského trojúhelníku, ale metan ze dna nedokáže. Nevytváří žádné velké bubliny, ale hned nad dnem se částečně rozpustí a zbytek se šíří pomalu vodní sloupcem v malých bublinkách.

Splasklé, nebo nafouklé?

Neznamená to ovšem, že by hydrát metanu neměl vůbec žádný vliv na svět nad hladinou. >>Uvažuje se, že rychlé uvolnění metanu z moří mohlo být zodpovědné za některé výrazné teplotní výkyvy,<< připomíná Michal Daňhelka z ministerstva životního prostředí.

Jako příklad uvádí především oteplení před 55 miliony let, kdy celosvětové teploty podle všeho prudce (za 20 tisíc let) vystřelily o šest stupňů vzhůru. V Arktidě tehdy panovalo příjemné subtropické až tropické teplo.

Aktuální objevy této teorii nahrávají. >>V posledních několika letech se nám podařilo zaznamenat celou řadu úniků metanu ze dna,<< říká Zdeněk Kukal. Vědci navíc objevili zásoby pevných uhlovodíků i na nových místech, například v Černém moři.

K panice prý přesto není důvod. >>Jev známe jen krátce a nemáme srovnání. Současné úniky mohou představovat normální stav stejně jako anomálii,<< vysvětluje český geolog.

Metanová inventura

V lednovém čísle špičkového vědeckého časopisu Science se ale objevila studie, podle které v posledních letech znovu dochází k nárůstu množství metanu v atmosféře. Je možné (ne prokázané, upozorňují autoři), že se obnovil trend nárůstu koncentrací tohoto >>bahenního plynu<< z druhé poloviny 20. století, který se v posledních deseti letech zastavil.

Autoři studie tvrdí, že produkce metanu v Arktidě se mezi roky 2003 a 2007 zvýšila o 31 procent. Jde ovšem o důsledek zvýšených emisí z mokřadů.

Ale i tak je to malý začátek velkých změn? Nejspíše ne, shodují se vědci. Arktida přispívá k celosvětové produkci metanu jen dvěma procenty, a tak sledovaný nárůst neznamená v celosvětovém měřítku dramatickou změnu.

Pedolog Mirek Kutílek (pedologie je věda zabývající se vznikem a vlastnostmi půdy) také upozorňuje, že v posledních deseti tisících letech se vyskytovala i období, kdy bylo tepleji než dnes. A přesto se nezdá, že by koncentrace metanu prudce stouply.

>>I když bude naše dnešní teplota stoupat, nemusíme se obávat katastrofického uvolnění metanu,<< domnívá se. Na oteplení navíc mají a vždy měly vliv i jiné faktory než skleníkové plyny.

Jiní odborníci navíc upozorňují, že k uvolnění plyn z hydrátů metanu by muselo dojít k oteplení spodních vod v oceánech. A změny teplot se dnes objevují jen u hladiny moří.

Podle Michala Daňhelky jisté riziko existuje. >>Klíčové otázky jsou, kolik uhlíku skutečně ve věčně zmrzlé půdě je a jak velká část se ho při rozmrzání uvolní ve formě metanu. To závisí na tom, zda k rozkladu organické hmoty dojde za přístupu kyslíku, či ne,<< uzavírá.

AUTOR: Matouš Lázňovský