Čtvrtek, 28. března 2024

Mám sen...

Bjorn Lomborg: co udělat, aby "zelená energie" měla smysl.

Mám sen...

Veřejná skepse vůči globálnímu oteplování možná sílí, avšak vědecký konsensus zůstává kromobyčejně pevný: člověkem vyvolané klimatické změny jsou reálné a ignorujeme je na vlastní nebezpečí. I kdyby však byl tento spor urovnaný (což je víc než žádoucí), stále zbývá odpovědět na jednu neméně rozsáhlou a možná i důležitější otázku: co bychom s tím vším měli udělat?

Jeden z receptů, které stále častěji přicházejí na přetřes, se rozhodně jeví jako rozumný: svět by měl drasticky snížit objem skleníkových plynů, které den co den vypouští do atmosféry. Konkrétně se nám tvrdí, že naším cílem by mělo být padesátiprocentní snížení celosvětových emisí oxidu uhličitého do poloviny století. Dokonce i stoupenci zmíněného řešení ale připouštějí, že dosažení takového cíle bude přinejmenším "nesnadné". Mají pravdu. V podstatě tak velkou pravdu, až se mýlí.

Jen takový seznam

Naše závislost na palivech uvolňujících uhlík je víc než enormní. Je přímo zdrcující. Třebaže se neustále mluví o solárních, větrných a dalších halasně propagovaných zdrojích zelené energie, ve skutečnosti pokrývají pouze 0,6% globální spotřeby. Navíc obnovitelná energie v drtivém počtu případů pochází z mnohdy trvale neudržitelného spalování dřeva a biomasy lidmi ve třetím světě. Fosilní paliva představují více než čtyři pětiny světové spotřeby energie. Kdybychom tedy chtěli snížit celosvětové emise uhlíku do poloviny století na polovinu, očividně bychom museli začít získávat daleko více energie ze zdrojů, které žádný uhlík neuvolňují.

Dokážeme to? Zde je výčet toho, co by bylo podle Mezinárodní energetické agentury zapotřebí, abychom splnili cíl snížit emise do poloviny století o 50%: 30 nových jaderných elektráren, 17 000 větrných elektráren, 400 elektráren spalujících biomasu, 2 hydroelektrárenské komplexy velké jako obří přehrada Tři soutěsky v Číně a, 42 uhelných a plynových elektráren využívajících dosud nevyvinutou technologii zachycování uhlíku.

A teď to nejdůležitější. Tento seznam neobsahuje projekty, které bychom museli vybudovat ode dneška do roku 2050, nýbrž projekty, které bychom museli budovat rok co rok až do tohoto data!

Pokračujme dál. I kdyby se nám podařilo tohle všechno udělat (což pochopitelně nedokážeme), dopad na globální teploty by byl do roku 2050 sotva patrný. Podle nejznámějšího klimaticko-ekonomického modelu by tyto obrovské investice pravděpodobně v konečném důsledku snížily globální teploty o pouhou desetinu stupně Celsia (pětinu stupně Fahrenheita) a snížily vzestup mořské hladiny o pouhý jeden centimetr (necelá polovina palce).

Bohatí a dotovaní

To je velmi málo muziky za velmi mnoho peněz. Předpokládané náklady tohoto přístupu - zhruba 5 bilionů dolarů ročně do poloviny století - o tolik převyšují pravděpodobný přínos, že vůbec nemá smysl označovat tento přístup za řešení.

Naštěstí existuje lepší a chytřejší způsob, jak se s globálním oteplováním vyrovnat. Co kdybychom se namísto vynakládání bilionů dolarů ve snaze vybudovat neskutečný počet elektráren - nebo ještě pravděpodobněji namísto odsouzení miliard lidí z celého světa k setrvalé chudobě tím, že se pokusíme učinit paliva uvolňující uhlík tak drahými, že se je nevyplatí používat - věnovali raději snaze o zlevnění zelené energie?

Ano, zázraky se dějí

Solární panely jsou momentálně tak drahé - co do nákladů na jednotku energetického výkonu vyjdou zhruba desetkrát dráž než fosilní paliva - že si jejich instalaci mohou dovolit pouze zámožní, uvědomělí (a obvykle velmi štědře dotovaní) lidé ze Západu.

Přemýšlejte však, kde bychom se ocitli, kdybychom mohli desetinásobně zvýšit účinnost solárních panelů - jinými slovy kdybychom je učinili levnějšími, než jsou dnes fosilní paliva. Pak bychom nemuseli nikoho nutit (nebo dotovat), aby přestal spalovat uhlí či ropu. Všichni - včetně Číňanů a Indů - by se přesunuli k levnějším a čistším alternativám. A globální emisní cíle by se tak podařilo splnit automaticky a vlastně jaksi mimochodem...

Můžeme tohoto technologického zázraku v příštích dvou až čtyřech dekádách opravdu dosáhnout? Jedním slovem ano. Cena sluneční energie už třicet let setrvale klesá - každých deset let přibližně o polovinu - a my bychom pravděpodobně mohli tento pokles dále urychlit dostatečně velkými investicemi do výzkumu a vývoje.

Jak velkými? Domnívám se, že kdybychom byli ochotni vyčlenit na výzkum a vývoj zelené energie pouhé dvě desetiny globálního HDP (zhruba 100 miliard dolarů ročně), podařilo by se nám dosáhnout průlomové změny situace nejen v oblasti sluneční energie, ale i v celé paletě jiných alternativních technologií získávání energie.

Velký krok pro člověka

Tato víra v potenciál technologického pokroku připadá některým klimatickým aktivistům naivní nebo dokonce bludná. Je však skutečně taková? Vezměme si jeden ze zázraků moderní doby - osobní počítač. Tyto přístroje nepronikly do každé domácnosti proto, že vlády dotovaly jejich nákup nebo uměle vyšroubovaly cenu psacích strojů a logaritmických pravítek.

Ne, ve skutečnosti to bylo tak, že vláda Spojených států - do značné míry v důsledku soupeření o pozice při dobývání vesmíru - nalila spoustu peněz do výzkumu a vývoje fyziky pevných látek a elektronického inženýrství. Výsledné převratné objevy nejenže vyslaly v roce 1969 Neila Armstronga a jeho kolegy na Měsíc, ale také umožnily, aby společnost Apple představila v roce 1976 první "Mac" a aby firma IBM přišla o pět let později na trh s prvním osobním počítačem.

Totéž můžeme učinit v oblasti čisté energie. Zapomeňme na dotaci neefektivních technologií nebo na takové zvýšení ceny fosilních paliv, že jejich využívání bude příliš drahé. Raději financujme základní výzkum, díky němuž se zelená energie stane tak levnou a dostupnou, že jí nebude možné odolat.

AUTOR: Bjorn Lomborg
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Autor je ředitelem Centra Kodaňského konsensu a mimořádným profesorem Kodaňské obchodní fakulty

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů