Václav Cílek: Další rok reálného kapitalismu

Rozkolísaná současnost

Současnost si lze představit jako systém, ve kterém existují protichůdné trendy. Potíž je v tom, že jsou zhruba stejně silné, takže se nedá odhadnout, zda zvítězí globální oteplování, nebo globální ochlazování či nás povznese ekonomický růst, nebo pohřbí krize.

Dalším prognostickým problémem je rychlost procesu. Před pár měsíci mělo Irsko sice nějaké potíže, ale vypadalo, že se z nich nakonec dostane samo. Pak razantně odmítlo půjčku, aby ji o dva dny později přijalo, řkouc, že na nízké daně si nedá sáhnout, což opět o tři dny později vzalo zpět.

Podobně překvapující krok udělala pravicová maďarská vláda se znárodněním jinak posvátných důchodových odvodů. A přitom kdyby se člověk před pár měsíci zeptal maďarských politiků, zda je tento krok podobný selektivní měnové reformě možný, tak by se vám vysmáli jako fantastovi a škarohlídovi.

Rychlost procesu souvisí s obracením trendů. Zjednodušeně řečeno, stejné postupy, které přivodily ekonomický růst, později způsobily ekonomický pád. V pomalé společnosti, jako byla třeba v devatenáctém století, působí dlouhodobé procesy, pak se další roky zpomalují, zastavují a pomalu obracejí nazpět. Nyní se změna směru může odehrát již v rámci několika měsíců.

Krize začala tím, že lidé přecenili své možnosti a půjčovali si, aniž měli na splátky. Tím dostali do problémů banky. Ale vzápětí se krize přenesla na vlády a z nich na nadnárodní instituce.

Znamená to, že všechny úrovně globální společnosti - od rodiny až po Evropskou unii nebo Mezinárodní měnový fond - řeší nějaký závažný problém, a to tím, že jej posouvají o úroveň výš. Všichni přitom doufáme, že v průběhu tohoto procesu dojde k většímu rozložení rizik. Z hlediska prognózy však řešíme rovnici, v níž každá vrstva společnosti představuje neznámou.

Z této mnohovrstevnatosti problému vyplývá i to, že systém nezachrání jedno velké řešení, ale celá řada koordinovaných kroků. Problémy, které přicházely pomalu, tak také pomalu odcházejí. Dobrá zpráva je ta, že řešení nemusejí být velká a rychlá, že je čas diskutovat a v měřítku měsíců, nikoli let promýšlet situaci.

Klimatická volatilita

Počasí se poslední roky chová jako burza se svými náhlými pády a rychlými růsty. Snad nejjednodušší prostředek, jak odhadnout klima v příštích, dejme tomu pěti letech, je říci, že bude zhruba stejné jako v minulých pěti letech. Znamená to onen již dobře známý rozkolísaný chod se všemi druhy povodní, nečekaně krásnými týdny a občasným suchem.

Ve středoevropském prostoru je však každý třetí či čtvrtý rok anomální, takže klimatickou variabilitu budeme vnímat nejenom jako poruchy ročních dob, ale i jednotlivé roky se budou lišit.

Jeden, dva roky budeme v listopadu lyžovat, ale třetí rok pozorovat, jak nám rozkvétají kaštany.

Stříbra bude málo

Vyplatí se sledovat nejenom ceny ropy, ale také rýže a sóji. První základní situaci na komoditním trhu můžeme nazvat relativním nedostatkem.

Příkladem jsou třeba vzácné zeminy, které se používají ve všech zařízeních, která jsou složitější než rýč. Vzácné zeminy jako například dysprosium vytvářejí komplexní ložiska, která obvykle obsahují pět či sedm prvků společně s několika procenty radioaktivního thoria. Rudy je nutné rozpustit a separovat, ale úpravna vytváří radioaktivní odpad.

V průběhu devadesátých let se prakticky všechny státy rády vzdaly svých špinavých provozů a 97 procent vzácných zemin začala lacině vyrábět Čína. Zároveň ale kupovala světová ložiska a zavírala své nejméně ekologické provozy. Před rokem se ukázalo, že těžená ložiska nestačí v plné výši pokrýt poptávku a že některé státy budou nuceny omezit výrobu elektroniky.

Dochází tedy k situaci, kdy některé vzácné zeminy lze nakoupit jen s potížemi, a to bez ohledu na nabídnutou cenu. Situace však není katastrofální, protože existují zatím neotevřená ložiska vzácných zemin, která lze včetně úpraven uvést během šesti let do provozu.

Jaké další suroviny budou během krátké doby nedostatkové? Je to zejména stříbro, jehož klasická ložiska budou vyčerpána snad do deseti let, a nově cín, jehož těžba má být silně omezena již během tří let.

Druhá základní situace na komoditním trhu je absolutní nedostatek nějaké suroviny. Tato spíše výjimečná situace hrozí u helia, které jsme hloupě vyplýtvali na balonky a teď se jej začíná nedostávat pro speciální měřicí a analytická zařízení. Z hlediska celé ekonomiky je to okrajová záležitost, ale džbán problémů nakape i z drobných kapek.

Nejčastější je však smíšená situace, kdy u ropy nejprve hrozí relativní nedostatek a pak během dalších šedesáti let i absolutní nedostatek.

První situace je dána chronickým, několik desetiletí trvajícím podinvestováním ropného průmyslu. Jádro celého problému pravděpodobně leží v obřím ropném poli Ghawar v Saúdské Arábii a v několika dalších velkých ložiscích zemí OPEC. Saúdové tají stav ložiska a výhled jeho produkční kapacity.

Obecně platí, že u velkých, starších ložisek nelze těžbu příliš zvyšovat. Část ropných expertů včetně jinak optimistické Mezinárodní energetické agentury počítá s mírným poklesem těžby na velkých polích a se zvyšováním spotřeby zhruba o dvě procenta ročně.

Znamenalo by to, že během tří let by se na světovém trhu nedostávalo kolem, dejme tomu, dvou procent ropy, což sice není tragické, ale může posouvat ceny paliv někam ke 150 současným dolarům za barel a možná i víc. U ropy není nic jisté, ale ani jedna analýza nepočítá s větším poklesem cen.

Pokud se chceme připravit na budoucnost, tak bychom zátěžový test firem či municipalit měli nastavit na 200 dolarů za barel v roce 2015, a to při stejných ziscích nebo v případě místních samospráv při nižších daňových výběrech.

Velká potravinová nejistota

Dílčí ropná krize v letech 2007 až 2008 zvedla ceny obilí, rýže a sóji v průměru o 30 až 70 procent, což mělo za následek sérii hladových bouří v chudých zemích světa.

Pokud se něco děje s cenami ropy, tak dalším krokem je potravinová nejistota. K té však může dojít i z klimatických příčin anebo kvůli škůdcům cestujícím letadlem z nějaké destinace na druhém konci světa.

Ale i na západě dochází k situaci, kdy mandantorní výdaje domácností na energie, vodu, zdravotnictví či školství rostou, zatímco reálné příjmy stagnují a penze dokonce místy klesají. Lidé si toho jsou vědomi, ztrácejí chuť či možnost nakupovat a společnost je impregnována nejistotou nebo strachem, který podvazuje investic

Reforma korupčního systému

Hovořím s člověkem, který pravděpodobně ví, co říká. "Během 90. let jsme dokázali na některých stavbách docílit zisku kolem 200 procent ceny stavby a na úplatcích jsme přitom platili kolem sedmi procent ceny projektu. Uplácet byla tehdy radost. Jenže teď docilujeme na některých stavbách zisk jen 30 procent ceny stavby a úplatky nás stojí patnáct procent. Jsme však rádi, že máme práci," tvrdí.

"Horší věc je neschopnost a hrabivost některých lidí. Před dvaceti lety jsme se učili stavět a oni úřadovat. Dnes jsme se stali profesionály, ale oni z nás jenom ždímají peníze a neumějí přitom ani vyřídit stavební povolení. Smějou se nám do očí," podotýká.

"Systém, který jsme uvedli v chod, se obrací proti nám. Stáváme se jeho obětí. Jiné firmy si jej rovněž osvojily a úředníci se mění nebo jsou přelétaví. Současný korupční systém přestal vyhovovat, a to nikoli z nějakých etických, ale hlavně ekonomických důvodů. Potřebovali bychom jej nově definovat a srazit výši nezbytných úplatků na zhruba pět procent ceny stavby," dodává.

Pokud se nám tedy nepodaří reformovat korupční systém, budou firmy nuceny šetřit na stavbách, službách a výrobcích. Bude víc zmetků a oprav. Provoz stavby se prodraží a bude méně zakázek. Vlky z lesů požene hlad a budou se vrhat kamkoli, kde ucítí peníze - ve zdravotnictví, školství či v penzijní oblasti.

Asociální bůh

Nejistota ve hmotném světě se přenese do touhy po duchovních jistotách. Všude ve světě roste role osobních náboženství a upadá role organizovaných církví. Takže, bohužel, v roce 2011 bude víc boha než v roce 2010.

Myslím, že na závěr bych měl říci, co si osobně myslím o budoucnosti. Řekl bych, že jsme vstoupili do zhruba třicet let trvajícího přechodného období, ve kterém většině lidí klesnou reálné příjmy.

V Evropě na rozdíl od chudých zemí nepůjde o život, ale o nervy a o peníze. Při tom všem nám ale zůstane řada radostí - pěkná kniha, mírná krajina, okopávání políčka se zeleninou, večery při živé hudbě s přáteli a domácí slivovice.

Myslím, že za současné situace je velice obtížné investovat peníze, ale můžeme investovat svoji duševní energii do klidného a vyrovnaného způsobu, jak prožívat tento nejistý a volatilní svět.

AUTOR: Václav Cílek
geolog, klimatolog, spisovatel, filozof a popularizátor vědy