Je systém zpětného odběru elektrozařízení dlouhodobě stabilní?

Stará elektrozařízení mají v mnoha případech na konci své životnosti zápornou finanční hodnotu a mnohdy jsou i hrozbou pro životní prostředí kvůli obsahu jedovatých látek. Stát se tuto negativní externalitu trhu rozhodl napravit a do ceny výrobku, kterou zaplatí spotřebitel při nákupu nové pračky, zářivky či fénu, promítá i náklady na jejich likvidaci. Výrobci a dovozci mají povinnost se o své zboží postarat i poté, co doslouží. Nefunkční elektroodpad se tak sbírá z firem, od různých institucí a v neposlední řadě i z domácností.

Po přechodnou dobu se musela vyřešit odpovědnost za sběr zařízení, která byla uvedena na trh před rokem 2005, kde již nyní není možné dohledat zodpovědný subjekt. Na sběru a recyklaci tohoto historického odpadu se musí podílet všichni dnešní výrobci a dovozci stejnou měrou podle jejich podílu na trhu. Pro osvětlovací elektrozařízení a svítidla plní tuto povinnost náš kolektivní systém EKOLAMP.

Dnes se u nás daří plnit evropské kvóty recyklovaného elektroodpadu a nehrozí nám tak od Evropské komise pokuty. Za šest let vznikla rozsáhlá sběrná síť separovaného elektroodpadu, která umožňuje materiálovou recyklaci a chrání životní prostředí před nebezpečnými látkami.

I když zdaleka zatím nedosahujeme výsledků vyspělých severských států, které jsou schopny vybrat až devítinásobek kvóty dané EU, v evropském srovnání obstojíme se ctí. Je ale tento systém zpětného odběru dlouhodobě stabilní?

Dnes je možné pravidla obcházet

Odpovědnost za zpětný odběr elektrozařízení po ukončení jeho životnosti je ze zákona přenášena na výrobce. Avšak dosavadní právní úprava v této oblasti umožňuje obcházení některých povinností a systém kvůli nejasným výkladům může v budoucnu zkolabovat. Nyní jsou totiž zpětně odebírány a recyklovány výrobky již neexistujících firem ještě někdy i z doby socializmu a za deset let určitě zaniknou zase někteří ze současných výrobců. Je proto nutné, aby systém zpětného odběru umožňoval důslednější kontrolu dlouhodobých závazků a byl transparentní. Dnes není žádný větší problém vybírat peníze od výrobců a dovozců za sběr elektroodpadu, ale přitom žádný elektroodpad nesbírat a prostředky takto získané si ponechat. Takový kolektivní systém pak sice může konkurovat výší poplatků, ale prakticky nijak nepřispívá ke zpětnému odběru a recyklaci. Naopak, právě možnost takového chování ohrožuje budoucí rozvoj systému zpětného odběru.

Je třeba, aby již legislativa konečně zavedla pro všechny subjekty na trhu stejná pravidla a nebylo možné jejich obcházení a aby byla zajištěna vymahatelnost zákona. Asi nikdo dnes nepochybuje, že Česko potřebuje mít funkční systém nakládání s vysloužilým elektrozařízením, který bere pochopitelný ohled na životní prostředí, ale současně bude finančně stabilní a důvěryhodný, aby dostál závazkům výrobců i v příštích desetiletích.

Alexandr Hanousek jednatel Ekolamp s. r. o.