Byl tehdy právě konec března, když jsem se před lety vracel již za tmy z menšího výletu do krásných a hlubokých lesů v podhůří Šumavy. Zvolna jsem sjížděl úzkou, dosud zasněženou lesní silničkou. Ve světlech reflektorů se vynořovaly a opět mizely ve tmě za mnou silné kmeny starých jedlí a buků, občas přeběhl kužel světla i po osamělém skalisku nebo skupině mohutných balvanů.
Není sýček jako sýček
27. února 2017 1:47
Obecné
Zdroj: Ekolist.cz
