Se smrkem a kůrovcem na věčné časy a nikdy jinak. Nebo v Krkonoších jinak?

]]> V Krkonoších byste přirozené lesy poznali snadno - v nižších polohách, kde je delší vegetační doba v roce, rostou různé druhy stromů, různě staré stromy a je v nich dost ,,mrtvého" dřeva. To vyhovuje smíšeným lesům s jedlí, bukem, javorem, břízou atd. O něco výš, cca od 1 000 m nad mořem, to buky už nezvládají, ale líbí se tam smrkům. Smrky mohou dokonce vytvářet monokulturu, kde jiné druhy dřevin najdete jen těžko. Ještě výš, od 1 200 m nad mořem, jsou klimatické podmínky tak kruté, že tam smrk spíš živoří, než žije, ale dobře to snáší kleč. Na samotných hřebenech, kde je vegetační doba dlouhá něco málo přes dva měsíce v roce, je už jen tundra. Slovo tundra prochází od sámského tūndâr, což označuje místo, kde je tak hnusně, že ani les neroste.