Přehlížíme nebezpečnost zdánlivě prázdných aerosolových sprejů

Aerosolové spreje obsahují po vyprázdnění vždy zbytek produktu, který v kombinaci s hnacím plynem tvoří vysoce hořlavý nebezpečný obalový odpad. V Česku chybí jasná specifikace tohoto druhu odpadu. Koncept aerosolového spreje vznikl již v roce 1790 ve Francii. Postupným vývojem technologií se tento první prototyp rozprašovače s oxidem uhličitým pod tlakem změnil až do dnešní podoby aerosolového kovového obalu, zejména z hliníku. Hnacím plynem jsou nyní směsi těkavých uhlovodíků, které jsou vysoce hořlavé. Pro potravinářské výrobky se používá také oxid dusný (např. šlehačka) a oxid uhličitý (např. olej). Pro medicinální aerosoly a inhalátory to jsou hydrofluoralkany. Aerosolový sprej je svým charakterem kompozitní obal. Subjekty, které tyto obaly uvádí na trh, platí v rámci rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR – Extended Producer Responsibility) poplatek autorizované obalové společnosti, určený pro zajištění sběru a recyklace těchto kovových obalů.  Na trhu najdeme následující druhy sprejů:  železné – kosmetika s hořlavými propelenty hliníkové – kosmetika s hořlavými propelenty medicínské hliníkové inhalátory s hnacími F-plyny železné – technické aerosolové spreje s hořlavými propelenty hliníkové – technické aerosolové spreje s hořlavými propelenty železné – technické aerosolové spreje s PUR pěnou novinkou na trhu je technologie BOV (bag-on-valve) Aktuální pravidla říkají, že vyprázdněné aerosoly vhazujeme do šedých sběrných nádob na kovové obalové odpady. Ty ne zcela vyprázdněné by měly být […] Článek Přehlížíme nebezpečnost zdánlivě prázdných aerosolových sprejů se nejdříve objevil na Obaly 21.