Úterý, 19. března 2024

Vyzkoušejte recepty klimaticky udržitelné kuchyně

Tuky a cukry v jídle si hlídá kdekdo. Existuje ale návod, jak se stravovat, aby to nezvyšovalo emise skleníkových plynů?

Vyzkoušejte recepty klimaticky udržitelné kuchyně

Hnutí příznivců klimaticky udržitelné kuchyně si říká SUKI, z anglického sustanaible kitchen. Je přesvědčeno, že naši planetu lze zachraňovat také s vařečkou v ruce ve vlastní kuchyni. Pozoruhodný návod nabízí Klimatická kuchařka z nakladatelství Kosmos z německého Stuttgartu. S německým puntičkářstvím je v ní spočítáno, kolik emisí oxidu uhličitého se dostane do ovzduší, než se jednotlivé druhy potravin dostanou z pole nebo stáje až na talíř strávníka.

Zapamatujte si - vše, co roste na poli, produkuje méně skleníkových plynů než strava živočišného původu.

Recepty v Klimatické kuchařce zahrnují pouze bezmasá jídla a nejsou samy o sobě až tak důležité. Autoři jsou zarytí ekologové z akademického prostředí univerzit a výzkumných pracovišť, takže převratné kulinární experimenty nečekejte. Spíše nutí přemýšlet o jídle v souvislostech. Rozebírají celý životní cyklus výroby potravin a cestu, kterou musejí urazit ke spotřebiteli včetně způsobu skladování. Uvědomělý strávník by měl začít se změnou svých návyků už při nákupu v obchodě a pečlivě vybírat. Cesta za nákupem pěšky nebo na kole je nejen zdravá, ale je to také nutný předpoklad pro nezvyšování podílu skleníkových plynů v ovzduší. Auta produkují oxid dusný, což je plyn se skleníkovým efektem. Kdo to má daleko, může použít městskou dopravu, kde se emise z motoru rozdělí mezi vyšší počet cestujících. Kdo se chce na výběr potravin dívat klimatickými brýlemi, dává do košíku výrobky, jejichž obaly nezatěžují životní prostředí. Přednost mají obnovitelné zdroje, hl avně papír a sklo. Potraviny samotné by měly být především čerstvé, tedy nikoli zmrazené nebo konzervované, protože k jejich výrobě je zapotřebí více energie. Tepelné elektrárny, zvláště uhelné, produkují emise oxidu uhličitého s dopadem na klima. Čerstvá sezonní zelenina má dvakrát menší uhlíkovou stopu než mrazená a třikrát menší než konzervovaná.

Nakupované potraviny by měly být charakteristické pro dané roční období a z lokální produkce, tedy vyrobené co nejblíže místu spotřeby. Jablka z německého města Kasselu jsou proto klimaticky šetrnější než jablka z Chile nebo Nového Zélandu, urazí totiž ke spotřebiteli kratší cestu. A třeba na chřest si gurmán ohleduplný k životnímu prostředí počká do května z domácí sklizně. Chřest z Peru je k dispozici celoročně, ovšem vozí se letecky, takže kilogram této pochoutky za sebou nechá 12 kilogramů oxidu uhličitého, zatímco německý sezonní jen půl kilogramu. Tolerovaným hříchem v srpnu a v září může být cukrový meloun, který se v Německu nepěstuje a musí se vozit z Itálie, avšak putuje vlakem, který je klimaticky přívětivější než kamion, nebo dokonce letadlo.

Zelenině a ovoci, těstovinám a dalším potravinám rostlinného původu dávají autoři kuchařky zelenou proto, že vše, co roste na poli, produkuje méně skleníkových plynů než strava živočišného původu. Hospodářská zvířata uvolňují spolu s exkrementy metan, a ten patří ke skleníkovým plynům. Nejvíce ho za sebou ne-
chávají přežvýkavci, zejména skot a ovce. Vepřové tolik nevadí, drůbež se toleruje.

Zatímco produkce kilogramu zeleniny nebo ovoce má v závislosti na příslušném druhu za následek maximálně půl kilogramu oxidu uhličitého, hamburger s plátkem mletého hovězího a porcí hranolků s kečupem ho má na svědomí 3,3 kilogramu. Klimaticky čtyřikrát šetrnější je porce vepřové pečeně s bramborovým knedlíkem, přesto se do ovzduší dostane rovných 825 gramů oxidu uhličitého, jak spočítali autoři avantgardní kuchařky v čele s profesorem Karlem Körberem z Technické univerzity v Mnichově.

Vypěstování plodin či výkrm na maso včetně zpracování a dopravy představuje jen necelou polovinu uhlíkové stopy, kterou produkce potravin otiskne na planetě. Zbylých 55 procent celkových emisí skleníkových plynů se vyprodukuje během skladování potravin a následné kuchyňské úpravy.

Ještě dál ve výpočtech a úvahách šli odborníci z Institutu aplikované ekologie (IAÖ). Zavedení emisních povolenek na jednotlivé druhy potravin sice nenavrhují, ale přišli s úvahou, že by se na obale potravin mělo uvádět, kolik oxidu uhličitého se uvolnilo do ovzduší při jejich výrobě.
Ve studii s názvem Potenciál úspor oxidu uhličitého pro spotřebitele institut připomíná, že každý Němec sní za rok v průměru asi 500 kilogramů základních potravin. Z jejich životního cyklu se zahrnutím kuchyňské úpravy se z nich do ovzduší ročně uvolní 1,74 tuny oxidu uhličitého. Z toho na chlazení/mrazení, omytí a vaření či pečení připadá 345 kilogramů.

Za použití německých přepočítávacích tabulek se Ekonom pokusil o srovnání s Českem, které má výši celkové spotřeby základních potravin obdobnou (viz tabulka). Každý Čech by tak podle těchto propočtů měl na svém jídelním kontě odhadem 1,36 tuny oxidu uhličitého. Je to méně než v Německu, což si lze vysvětlit i tím, že jíme více pečiva a méně hovězího masa než Němci, a to se do výsledné bilance nutně promítne. Je však také třeba poznamenat, že 1,4 tuny oxidu uhličitého představuje jen desetinu z celkových měrných emisí tohoto plynu, těch totiž česká ekonomika na každého občana vyprodukuje 14,44 tuny za rok. Z údajů České agentury životního prostředí CENIA dále vyplývá, že měrné emise skleníkových plynů má Česko druhé nejvyšší v EU hned za Finskem s 15,25 tuny na každého tamního občana. Němci pro ilustraci mají 12,2 tuny těchto celkových emisí na hlavu, jejich vyspělejší ekonomika má nižší energetickou náročnost.

Nesmírně důležitou roli hraje i odpovědný přístup samotných občanů. V Hamburku, který byl loni zvolen tzv. Evropským zeleným městem pro svůj ekologický přístup k životnímu prostředí, si studenti vysokých škol prosadili jednou do týdne změnu jídelníčku v menzách. V duchu zmíněných zásad ji nazvali Klimatickým talířem. Každou středu se tam od loňska vaří zeleninová jídla a pokrmy s nízkými nároky na emise skleníkových plynů. Jsou to třeba těstoviny s nízkotučnými sýry a ryby.

Úvahami o tom, jak potraviny a jejich příprava zatěžují klima, se zabývají i odborníci v České republice. Pod názvem SUKI - Udržitelná kuchyně probíhá od roku 2010 projekt Jihočeské univerzity spolu s vídeňským Institutem pro ochranu přírodních zdrojů. Rakušané detailně počítají uhlíkovou stopu zeleniny, Češi se zabývají kompletním výpočtem emisí skleníkových plynů ve školních jídelnách. Zmapováním transportních toků z polí a stájí až na stůl dětských strávníků se podařilo vypočítat uhlíkovou stopu nejoblíbenějších pokrmů ve školách. Zdá se, že klimatická revoluce v českých jídelnách nehrozí. Na prvním místě co do obliby i skleníkových emisí je hovězí pečeně s houskovým knedlíkem a v těsném závěsu hovězí s rajskou omáčkou. Co porce, to 1,25 kg oxidu uhličitého.

AUTOR: Michal Olbrich,
spolupracovník redakce.

Skleníkové plyny

Za hlavní příčinu klimatických změn se považují skleníkové plyny. Nejvýznamnější je oxid uhličitý, který provází spalování fosilních paliv v energetice.

Dalším je metan, tzv. důlní a bahenní plyn, který kromě tlení odpadu vzniká v zemědělství, kde se uvolňuje z exkrementů hospodářských zvířat, zejména skotu.

Třetím je oxid dusný, tvoří se v motorové dopravě. Pak jsou to takzvané F plyny s obsahem fluoru využívané zejména v chladírenství a klimatizaci.

Síla skleníkového efektu každého z plynů je různá, proto se při výpočtech užívá ekvivalentu oxidu uhličitého. Rostlinná produkce v zemědělství přispívá k omezování oxidu uhličitého, živočišná na druhé straně vede k tvorbě metanu. Proto má rostlinná strava výrazně méně emisí než masitá.

Uhlíková stopa

Životní styl každého z nás je jiný, a proto každý z nás zanechává odlišnou uhlíkovou stopu. Do té se zahrnuje zejména využívání energie v domácnosti, stravovací návyky a způsob dopravy.
Uhlíkovou stopu lze snížit přechodem vytápění z uhlí na plyn či využíváním elektřiny z obnovitelných zdrojů, použitím úsporných spotřebičů, volbou potravin nenáročných na obaly a mrazicí technologie, jízdou hromadnou dopravou místo osobními automobily a chůzí či jízdou na kole při krátkých vzdálenostech.

Největší uhlíkovou stopu zanechává letecká doprava. Osobní uhlíkovou stopu si každý může spočítat pomocí uhlíkové kalkulačky, kterou na internetu nabízí řada webů. Zábavnou formou se tak každý může zamyslet nad svým životním stylem.
Přehledné srovnání z tohoto pohledu nabízí uhlíková kalkulačka Americké chemické společnosti (ACS).
Najdete ji na webové adrese: www.carbonfootprintofnations.com, podívejte se také na: kalkulacka.zmena-klimatu.cz nebo www.cez.cz

Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů