zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Křen selský (Armoracia rusticana)

03.03.2012
Obecné
Zdraví
Křen selský (Armoracia rusticana)

Armoracia rusticana - křen selský

Syn.: Cochlearia armoracia, Cochlearia rusticana, Armoracia lapathifolia, Rorippa rusticana
Slovensky: Chren dedinský

Čeleď: Brassicaceae - brukvovité (křížaté)

Rod

Armoracia zahrnuje 3 druhy rostoucí v mírném pásmu Asie a Evropy a jeden druh rostoucí v Severní Americe.

Popis:

Vytrvalá, 30 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, jemně rýhovaná, dutá, větvená. Přízemní listy až 80 cm dlouhé, eliptické, zubaté, dlouze řapíkaté. Dolní lodyžní listy, jež během vegetace odumírají, peřenolaločné, krátce řapíkaté, horní lodyžní listy podlouhlé až kopinaté, zubaté nebo i celokrajné, zúženou bází přisedlé. Květenství na konci větví složené z mnoha hroznů, květy stopkaté, 4 četné, špinavě bílé. Plodem je šešulka. Kvete v V až VII.

Stanoviště:

Břehy, příkopy, vlhčí rumiště, na půdách hlinitých až jílovitých, dusíkatých, vlhkých až mírně vysychavých.

Rozšíření:

Původní pravděpodobně v jihovýchodní Evropě, v současnosti pěstován v mírných pásmech celého světa, v ČR velmi často zplaňuje a v současnosti jej lze považovat za druh zdomácnělý. Na území dnešního ČR byl křen rozšířen zřejmě prvními Slovany, tedy někdy v polovině prvního tisíciletí n.l., první písemné zmínky o něm však pochází až ze století 12.

Léčitelství:

Sbírá se kořen (Radix armoraciae rusticanae) a to obvykle z dvouletých rostlin na podzim (září až listopad), případně na jaře (březen až květen). Kořen se uchovává čerstvý v chladu a vlhku, tedy např. ve sklepě zahrabán v písku.
Droga obsahuje glukosinoláty (zejména sinigrin), silice, značné množství vitamínu C (až x 2x více nežli např. v citrónech), sacharidy, enzymy, asparagin, glutamin, organické kyseliny a flavonoidy. Při porušení pletiv kořene (typicky strouháním) se ze sinigrinu působením enzymu myrosinasy uvolňuje hořčičná silice allylisothiokyanát, která způsobuje štiplavou chuť a pach křenu.
Křen působí výrazně antibakteriálně, podporuje trávení (zvyšuje vylučování trávících enzymů a normalizuje střevní mikroflóru), odhleňuje průdušky, působí močopudně a celkově povzbudivě, pro vysoký obsah vitamínu C je výborným prostředkem při rekonvalescenci. Při zevním použití zvyšuje prokrvení tkání, čímž urychluje hojení a regeneraci.
Vnitřně se podává nejčastěji čerstvý, nastrouhaný, pro zmírnění štiplavosti obvykle smíchaný s nastrouhanými jablky v poměru 1:1 v dávce 1 až 4 polévkové lžíce denně. Při průduškových chorobách se osvědčila inhalace křenu (1 polévková lžíce křenu se vaří ve vodě a páry z ní se inhalují asi 10 minut). K vypuzení žlučníkových kamenů se užívá macerát křenu v červeném víně (litrová láhev se naplní do 1/5 nastrouhaným křenem, zalije se červeným vínem, nechá se 10 dní luhovat a pak se užívají první 3 dny 3 čajové lžičky macerátu, později 3 polévkové lžíce, celkem se bere nejméně 30 dní). Zevně se pak křen užívá zejména při revmatismu nebo při ischiasu ve formě tzv. křenové placky (smíchá se 1 díl nastrouhaného křenu, 5 dílů mouky a 1 díl tuku, např. sádla, placka se přiloží na postižené místo a nechá se působit 15 až 30 minut) a obdobně lze použít i čerstvé, pomačkané listy. U citlivých osob však může křen na pokožce vyvolat puchýřky, proto je nezbytné nejprve na malém kousku pokožky otestovat její reakci. Vnitřně by křenu neměli užívat lidé s žaludečními či dvanácterníkovými vředy, na všechny občany pak křen působí negativně ve vyšších nežli doporučených dávkách (dráždí trávící ústrojí a ledviny).
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 2.

Další užití:

Používá se jako přísada k jídlům, zejména masitým. Fytoncidního působení křenu je také využíváno při nakládání např. okurek nebo červené řepy, k nimž se přidávají plátky křenu, díky kterému naložené směsi nepodléhají (nebo alespoň podléhají později) plesnivění.

Pěstování:

Křen vyžaduje vlhčí a dobře prohnojenou půdu. Řízky z kořene tlusté 2 až 3 cm a dlouhé asi 10 cm se vysazují vodorovně asi 30 cm hluboko a 70 cm od sebe. Během vegetace je třeba křen dále přihnojovat a v době sucha zalévat. První úrody se dočkáte na podzim 2. roku.

Křen v Českém herbáři z roku 1899:

Křen (Armoracia rusticana) má tlustý válcovitý, hluboko do země vnikající kořen; listy na st. dlouhé, lodyhy 2-3 st. vysoké; květy bílé v hroznech.

Roste původně podle břehů mořských, ale pěstuje se zhusta; zvláště v Čechách, kde proslul jakožto nejlepší křen malínský; kvete od máje do července.

Sušením nebo vařením pozbude ostrosti, která zakládá se na těkavém oleji. Křen dráždí žaludek a střeva, pročež podporuje zažívání. Potřebí však požívati ho střídmě, jinak může způsobiti močení krve. Kdo má slabý žaludek, tomu způsobí nadýmání. Také za lék potřebuje se.

Kořen strouhaný účinkuje rychleji, nežli těsto hořčičné, a přikládá se při hostečných bolestech - v zubech a jinde, proti křečím žaludkovým.

Také se nakládá kořen křenu do kořalky, a tou se pak natírají místa bolestná. Mnozí polívají 60-120 gr. křenu 2-4 It. piva neb vína a pijou toho najednou 60 gr., což prospívá zvláště proti vodnatelnosti.

Strouhaný křen užívá se též s cukrem, a sice denně několikráte, 1-2 lžičky. Na tlapadla nohou přikládá se při zastaveném potu; také pihy zahánějí se šťávou křenu s octem smíšenou.

Mimo to rozličným způsobem užívá se křenu proti kurdějím, dně, slizotoku, močovým chorobám a j.

Foto na:http://botanika.wendys.cz/kytky/K500.php

ZDROJ:http://botanika.wendys.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
21
7. 2017
21-22.7.2017 - Přednáška, diskuse
Praha 6, FTVS UK a Divoká Šárka
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí