Nemalé břímě úkolů a povinností v oblasti péče o životní prostředí leží na bedrech obcí. Koneckonců, proč ne? Nejlépe lze přece vždy ovlivnit své nejbližší okolí.
Které postřiky používáš, sousede?
Zejména obcí, jež se nacházejí v oblastech s intenzivní zemědělskou výrobou, se týká evropská směrnice č. 2009/128/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů. Uvedený dokument mj. stanoví, že může-li zemědělec místo chemického postřiku pro ošetření rostlin a plodin použít látku vyrobenou na přírodní bázi, je povinnen tak učinit.
Do českého právního řádu byla evropská směrnice implementována zákonem č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, resp. jeho novelou č. 199/2012 Sb., a novelizovanou vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 205/2012 Sb., o obecných zásadách integrované ochrany rostlin.
>>Cílem je u profesionálních uživatelů komplexně upravit aplikaci pesticidů tak, aby jejich používání bylo udržitelné. Tedy snížit jejich vliv na lidské zdraví a životní prostředí,<< uvádí ve svém právním stanovisku prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc.
HROZÍ I NEMALÉ POKUTY
V části týkající se integrované ochrany rostlin zákon č. 199/2012 Sb. nabyl účinnosti až 1. 1. 2014. K témuž datu je účinná i novela vyhlášky č. 205/2012 Sb. Změny se týkají všech profesionálních uživatelů přípravků na ochranu rostlin. >>Porušení obecných zásad integrované ochrany rostlin právnickou osobou je správním deliktem, za který může být uložena pokuta až 200 tisíc korun,<< připomíná profesor Aleš Gerloch.
NA >>MĚKČÍ<< VÝKLADY RADĚJI NESPOLÉHAT
Ovšem ve včlenění této evropské směrnice do českého práva se skrývá velký otazník. Zatímco některé výklady tvrdí, že lze-li použít nechemickou variantu postřiku, je zemědělec povinen tak učinit. Jiné výklady, hlavně z Ministerstva zemědělství, namítají, že tato povinnost nevzniká a zemědělec tak učinit pouze může.
Ekologické preparáty založené na přírodní bázi jistě nejsou samospasitelné. Bez chemických přípravků se v zemědělství dosud stále obtížně čelí některým chorobám a škůdcům a existují dokonce choroby, na které je i současná >>chemie<< krátká. Nemusíme být >>zelenými ekoteroristy<<, preferujeme-li postřik vyrobený na přírodní bázi s jeho chemickou alternativou, zejména je-li cenově i účinkem s ní srovnatelný. Velká část zemědělců tak stále nečiní - a byť stále existují určité právní nejasnosti, nelze vyloučit, že svým jednáním porušují zákon.
Starosta samozřejmě nemůže zemědělci hospodařícímu v katastru obce nařizovat, jak má svá či pronajatá pole ošetřovat. Dobré sousedské vztahy však umožňují položit otázku: Které letos používáš postřiky? Neměla by být chápána jako pokus o prolomení pěstitelského tajemství. Nýbrž jako zájem o to, co steklo do obecní dešťové kanalizace nebo prosáklo do spodních vod.
EVROPSKÉ DOPORUČENÍ OBCÍM
Obce a města nespadají do kategorie profesionálních uživatelů přípravků na ochranu rostlin. Ovšem o >>svou<< veřejnou zeleň také pečují. Zmíněná směrnice EU pamatuje na tyto případy doporučením:
>>Použití pesticidů může být zvláště nebezpečné ve velmi citlivých oblastech, jako jsou například lokality Natura 2000 chráněné v souladu se směrnicemi 79/409/EHS a 92/43/EHS. Na jiných místech, jako jsou veřejné parky a zahrady, sportoviště, rekreační plochy, školní pozemky a dětská hřiště, a v těsné blízkosti zdravotnických zařízení jsou rizika vyplývající z vystavení vlivu pesticidů vysoká. V těchto oblastech by mělo být používání pesticidů omezeno na minimum nebo zakázáno. Pokud se pesticidy používají, měla by být stanovena vhodná opatření pro řízení rizik a v prvé řadě by mělo být zvažováno používání pesticidů představujících nízké riziko a metod biologické ochrany.<<
Proto by při výběru externích firem na péči o obecní zeleň neměla být jediným kritériem cena, ale i postupy a prostředky, které se budou při realizaci zakázky používat. A při údržbě zeleně vlastními silami obce by šetrnost vůči životnímu prostředí a ohleduplnost ke zdraví místních obyvatel měly být samozřejmostí.