Návrh nařízení o obalech je třeba ještě dopracovat - systémové připomínky

Dne 30.11.2022 zveřejnila Evropská komise návrh nového nařízení k obalům a obalovým odpadům. Česká asociace odpadového hospodářství, jakožto profesní svaz sdružující velkou část subjektů působících v oblasti sběru a zpracování obalových odpadů zpracovala systémové připomínky k návrhu této nové legislativy. Česká republika bude k této legislativě připravovat rámcovou pozici a je vhodné, aby klíčové argumenty zazněly.

Česká asociace odpadového hospodářství dlouhodobě podporuje cíle evropské odpadové hierarchie. Souhlasí také s myšlenkami a cíli směrnice o odpadech z roku 2018 a směrnice SUP (o omezení jednorázových plastů). Řada našich členských firem, stejně jako řada municipalit, již v tomto směru několik let realizuje potřebné investice, směrem ke splnění stanovených cílů oběhového hospodářství. Souhlasíme také s tím, že obaly by měly být co nejvíce recyklovatelné, jejich množství by se mělo snižovat, měly by se dále zavádět opakovaně použitelné obaly, apod.

Klíčová pro implementaci definovaných cílů a strategií je vždy také forma, jakou mají být cíle naplňovány. Forma musí být akceptovatelná i pro povinné osoby a pro investory, kteří v daném odvětví dlouhodobě realizují své investice. Investice, které daný segment hospodářství vedou ke splnění již dříve stanovených cílů. Při možnostech naplňování již dříve stanovených cílů oběhového hospodářství je pro realizaci investic potřebná také definovaná míra legislativní stability a předvídatelnosti práva.

Server Obaly 21 hovoří o kritice návrhu nařízení ze strany řady svazů a asociací: "Návrh nařízení PPWR má mnoho sporných ustanovení, kterými se nyní zabývají odborné svazy a asociace. Jejich názor pak bude součástí oficiální pozice České republiky k této nové regulaci. Termín pro předložení pozice členských států je leden 2023."

Připomínky České asociace odpadového hospodářství k návrhu nařízení o obalech a obalových odpadech

K návrhu nového nařízení jsme definovali několik základních bodů pro rámcovou pozici České republiky, které jsou uvedeny níže:

• Nařízení nebo směrnice - Zvolená forma nařízení je přímo účinná na řadu ekonomických subjektů. Jakkoli tato harmonizace je vhodná v případě základních požadavků na obaly, kritéria jejich recyklovatelnosti a pravidla značení, kde je harmonizace přínosná, není forma nařízení vhodná pro ty otázky, které vyžadují přizpůsobení místním podmínkám, a která samotné nařízení řeší při respektování subsidiarity tak, že ukládá jejich řešení členským státům. Samotná přímá aplikace například opakovaného použití na jednotlivé firmy, namísto cíle opakovaného použití pro členský stát, znemožňuje řešit opakované použití efektivně a často může vést k environmentálně negativním aplikacím této povinnosti. Zde podtrhujeme, že doposud byla agenda obalů a nakládání s nimi řešena v evropském prostoru směrnicí k obalům. Nově se navrhuje forma přímo účinného evropského nařízení. Česká republika by měla navrhnout rozdělit nařízení na dvě různé normy. Nařízení o základních požadavcích na obaly, požadavky na jejich recyklovatelnost a značení, kdy tyto povinnosti byly vztaženy k výrobcům obalů a baleného zboží. A směrnici o nakládání s obaly a obalovými odpady, která stanovuje souhrnné cíle členským státům.
• Delegované akty - potřeba jejich předložení na začátku procesu - Návrh nařízení počítá v mnoha oblastech nově definovaných povinností s jejich dalším stanovením v budoucnu formou "delegovaného aktu". Velmi podstatné konkrétní informace o podrobnostech budoucího nastavení tak nejsou známy, přitom v řadě případů jsou pro povinné osoby zásadní pro jejich další investice a rozhodování ve smyslu řešené agendy. Vzhledem k nutnosti zajistit předvídatelnost regulace je třeba trvat na tom, že návrh nařízení může být projednáván pouze při předložení návrhu budoucích delegovaných aktů. Pokud je není možné předložit již teď, je třeba rovněž vyčkat se schválením zmocnění Komise k jejich budoucímu vydání. Legislativa systémově nemůže obsahovat podobné bianco šeky, neboť by nesplňovala jeden ze základních principů, a to je předvídatelnost práva. Klíčový je v tomto směru fakt, že předpokládané "delegované akty" zásadně mění možné dopady nařízení a jejich pozdější vydávání by nejen destabilizovalo regulační prostředí, ale také problematizuje investice do dosažení cílů nařízení. Při neznalosti celkového obsahu uvažovaných povinností obsažených v budoucích "delegovaných aktech" Evropské komise, není reálné a ani možné definovat či analyzovat budoucí dopady navrhovaných povinností. Což je principiálně stav neakceptovatelný.
• Změna již stanovených cílů s negativními odpady na nově realizované investice - Je třeba odmítnout retroaktivní změny v postupech již dříve stanovených cílů, jako je to například u oblasti zálohování, tedy v článku 44 nově navrhovaného nařízení. Tento článek de-facto bez jakéhokoli zdůvodnění posunuje povinnost dosáhnout cíle pro sběr plastových obalů na nápoje 90 % z roku 2029, které stanovila směrnice SUP, nově na rok 2026 a navíc tento cíl rozšiřuje o povinnost dosáhnout stejné míry sběru nově u kovových nápojových obalů. Zde byl doposud dlouhodobě definován cíl recyklace 50 %, nikoli samostatný cíl sběru. Státy, které sběru 90 % nedosáhnou nově již v roce 2026 i 2027, mají být podle návrhu povinny nejpozději v roce 2029 povinně zálohovat tento typ obalů. Je evidentní, že vzhledem k době, kdy bylo nařízení předloženo a kdy může být reálně schváleno a nabýt účinnosti, je cílem prakticky neposkytnout žádný čas na řešení sběru jiným způsobem než zálohováním, což je objektivně neakceptovatelné. Bez ohledu na to, zda ČR, či jiné státy, hodlají či nehodlají zavést zálohování těchto obalů, je nutné takový postup Komise odmítnout, protože je precedenční v tom smyslu, že se jím umožňuje retroaktivita evropského práva. Také je nutné konstatovat, že toto ustanovení pro státy, které nejméně od roku 2018 intenzivně rozvíjely sběr těchto obalů bez použití zálohování, se jedná o faktické způsobení škody a zmařené investice do tohoto rozvoje. Zde je dobré připomenout, že řadu potřebných investic v tomto směru realizovaly obce a města a není zřejmé, kdo by nesl odpovědnost za způsobené škody ve vztahu k těmto již proběhlým investicím.
• Potřeba společného projednávání legislativních aktů z oblasti oběhového hospodářství - Vzhledem k jasné provázanosti nařízení s Rámcovou směrnicí o odpadech, která je v procesu revize, která by měla proběhnout v roce 2023, je logické a je třeba trvat na tom, aby bylo nařízení projednáváno spolu s Rámcovou směrnicí o odpadech stejně, jako tomu bylo při poslední revizi v roce 2017 až 2018 v rámci balíčku CEP.
• Dopadová studie, včetně studie dopadů navrhovaných opatření na ochranu klimatu - Předkladatel návhru nového nařízení, by měl zpracovat veřejně oponovatelnou studii proveditelnosti a studii dopadu na ochranu klimatu, včetně podrobného vyhodnocení ekonomických dopadů. Vzhledem k tomu, že návrh nařízení má průřezový dopad na veškeré ekonomické činnosti hospodářství, tyto studie by měly být zpracovány po jednotlivých průmyslových a obchodních sektorech.

Nařízení Evropské komise, v podobě, která byla jako návrh předložena dne 30.11.2022, není možné, s ohledem na shora uvedené argumenty, označit jako připravené pro schválení. Schválení této formy aplikace nových povinností by mohlo naopak viditelně zkomplikovat a znemožnit naplnění původních velmi rozumných a strategických cílů balíčku oběhového hospodářství a zároveň by mohlo mít reálné negativní dopady na obecné zájmy ochrany životního prostředí, včetně negativních dopadů na ochranu klimatu, či emise skleníkových plynů. Návrh nařízení by měl rovněž reálné negativní dopady v ekonomické rovině a to, zejména u řady již realizovaných investic do oběhového hospodářství (jak municipálních, tak privátních) a jeho cílů definovaných na evropské úrovni v roce 2018.

Zdroj: Česká asociace odpadového hospodářství