V listopadu projednal výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí vládní návrh zákona o ovzduší a o změně některých zákonů (zákon o ovzduší) tak, aby byl připraven k projednání ve druhém čtení v PS PČR. Z hlediska zdravého životního prostředí se předkládaná úprava zákona mimo jiné týká jedné z nejdůležitějších a nejproblematičtějších oblastí, oblasti spalování paliv. V této oblasti však máme vůči životnímu prostředí stále určitý dluh a současný návrh situaci nelepší. Podíváme-li se však na návrh zákona, dojdeme k několika nesrovnalostem, které jsou v rozporu se záměrem tohoto zákona.
Emisní limity veškerých zdrojů znečištění včetně emisních limitů pro mobilní zdroje by mělo stanovovat MŽP. V současné formě stanovuje emisní limity pro mobilní zdroje MDS. Tento neuspokojivý stav vede k nepřehlednosti v centrální evidenci zdrojů znečištění. Doporučuji proto v připravovaném návrhu tento nedostatek odstranit (viz § 5 ).
Dále je nutno dodat, že současná legislativa umožňuje odebírat a krátkodobě spalovat nekvalitní levná paliva. Při změně paliva sice existuje povinnost provést ve lhůtě do 6 měsíců jednorázové měření emisí, ale tato lhůta je příliš dlouhá a proto v praxi dochází ke krátkodobému používání levnějšího paliva, které nesplňuje emisní limity. V novém návrhu není nikde zamezeno provádění neohlášených a neodsouhlasených změn paliva. Tato úprava umožňuje spalovat bez postihu levnější paliva. Vzhledem k tomu, že není dořešena vzájemná návaznost na zákon o odpadech a obalech, je možné spalovat i tyto materiály. Je proto nutné zákon upravit tak, aby podniky musely dokladovat jaké palivo a v jakém množství a kvalitě nakoupily a tyto doklady na požádání předkládat kontrolním orgánům, konkrétně ČIŽP (viz § 11, 13 a 46).
V novém seznamu zpoplatnění základních znečišťujících látek není uveden ani oxid uhličitý, ani oxid uhelnatý. Evropské země zpoplatňují vypouštění oxidu uhelnatého i oxidu uhličitého formou ekologické daně zvané uhlíková daň, která je uvalena na spotřebu fosilních paliv. Dále ve vztahu k zákonu o integrované prevenci a ve vztahu k jeho uplatňování, kterým se má dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí, je vypouštění oxidů uhlíku v přímém rozporu.
Dalším významným nedostatkem návrhu je používání pyrolýzního a generátorového oleje při výrobě elektřiny a tepla. Tyto látky bezesporu patří mezi suroviny odpadní a v jiných zemích jsou do této skupiny také zařazovány. V ČR tomu tak však není.
Ve vztahu k ochraně životního prostředí a k aktivitám vyvíjeným při zavádění strategie udržitelného rozvoje nelze souhlasit se současnou výší poplatků za znečišťování ovzduší.
Luboš Babička
Autor je členem komise pro životní prostředí Prahy 5
Zdroj: ihned
Zamyšlení nad návrhem nového zákona o ovzduší
V listopadu projednal výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní
prostředí vládní návrh zákona o ovzduší a o změně některých zákonů (zákon o
ovzduší) tak, aby byl připraven k projednání ve druhém čtení v PS PČR. Z
hlediska zdravého životního prostředí se předkládaná úprava zákona mimo jiné
týká jedné z nejdůležitějších a nejproblematičtějších oblastí, oblasti spalování
paliv. V této oblasti však máme vůči životnímu prostředí stále určitý dluh a
současný návrh situaci nelepší. Podíváme-li se však na návrh zákona, dojdeme k
několika nesrovnalostem, které jsou v rozporu se záměrem tohoto zákona. Emisní
limity veškerých zdrojů znečištění včetně emisních limitů pro mobilní zdroje by
mělo stanovovat MŽP. V současné formě stanovuje emisní limity pro mobilní zdroje
MDS. Tento neuspokojivý stav vede k nepřehlednosti v centrální evidenci zdrojů
znečištění. Doporučuji proto v připravovaném návrhu tento nedostatek odstranit
(viz § 5 ). Dále je nutno dodat, že současná legislativa umožňuje odebírat a
krátkodobě spalovat nekvalitní levná paliva. Při změně paliva sice existuje
povinnost provést ve lhůtě do 6 měsíců jednorázové měření emisí, ale tato lhůta
je příliš dlouhá a proto v praxi dochází ke krátkodobému používání levnějšího
paliva, které nesplňuje emisní limity. V novém návrhu není nikde zamezeno
provádění neohlášených a neodsouhlasených změn paliva. Tato úprava umožňuje
spalovat bez postihu levnější paliva. Vzhledem k tomu, že není dořešena vzájemná
návaznost na zákon o odpadech a obalech, je možné spalovat i tyto materiály. Je
proto nutné zákon upravit tak, aby podniky musely dokladovat jaké palivo a v
jakém množství a kvalitě nakoupily a tyto doklady na požádání předkládat
kontrolním orgánům, konkrétně ČIŽP (viz § 11, 13 a 46). V novém seznamu
zpoplatnění základních znečišťujících látek není uveden ani oxid uhličitý, ani
oxid uhelnatý. Evropské země zpoplatňují vypouštění oxidu uhelnatého i oxidu
uhličitého formou ekologické daně zvané uhlíková daň, která je uvalena na
spotřebu fosilních paliv. Dále ve vztahu k zákonu o integrované prevenci a ve
vztahu k jeho uplatňování, kterým se má dosáhnout vysoké úrovně ochrany
životního prostředí, je vypouštění oxidů uhlíku v přímém rozporu. Dalším
významným nedostatkem návrhu je používání pyrolýzního a generátorového oleje při
výrobě elektřiny a tepla. Tyto látky bezesporu patří mezi suroviny odpadní a v
jiných zemích jsou do této skupiny také zařazovány. V ČR tomu tak však není. Ve
vztahu k ochraně životního prostředí a k aktivitám vyvíjeným při zavádění
strategie udržitelného rozvoje nelze souhlasit se současnou výší poplatků za
znečišťování ovzduší. Luboš Babička Autor je členem komise pro životní prostředí
Prahy 5 Zdroj: ihned
Sdílet článek na sociálních sítích