Důvodem pro přípravu nového, od roku 1991 v pořadí již druhého zákona o ochraně ovzduší, je především nutnost harmonizace právních předpisů v oblasti životního prostředí s předpisy ES v souvislosti s přípravou vstupu České republiky do Evropské unie. Návrh zákona transponuje zhruba 35 právních předpisů ES. Rozhodnutí, že půjde o nový zákon, padlo v roce 1999 po screeningu v Evropské komisi a bylo motivováno zjištěním, že změny, ke kterým dojde, budou díky transpozici mnohých předpisů rozsáhlé. Základním cílem zákona, mimo transpoziční povinnosti, je především:
· zlepšení kvality ovzduší na územích s překračováním imisních limitů a udržení kvality ovzduší tam, kde je dobrá - na rozdíl od předchozího zákona jsou imisní limity závazné pro rozhodování orgánů ochrany ovzduší a nejsou určeny pouze k hodnocení
· řízení kvality ovzduší pomocí národních emisních stropů a imisních limitů. Splnění imisních limitů a zejména emisních stropů, znamená zároveň splnění části závazků mezinárodních smluv
· další snižování objemu vypouštěných znečišťujících látek u zdrojů znečišťování do ovzduší zajištěné realizací nových emisních limitů na zdrojích, kterými jsou zvláště velké spalovací zdroje, zdroje těkavých organických látek a spalovny odpadu
· snižování výroby, dovozu, vývozu a používání látek ohrožujících nebo poškozujících ozónovou vrstvu Země, podobně i omezování spotřeby materiálů, uvolňujících těkavých organické látky
· snižování množství látek nepříznivě ovlivňující klimatický systém Země reflektující ratifikaci Kjótského protokolu ČR
· plnění mezinárodních závazků v oblasti ochrany ovzduší, ochrany ozónové vrstvy a klimatického systému Země (Evropská unie, Konvence o dálkovém přenosu znečištění ovzduší, Montrealský protokol, Kjótský protokol)
· ochrana životního prostředí před světelným znečištěním.
Návrh právního předpisu obsahuje:
Právní úpravu ochrany ovzduší, ozónové vrstvy Země, ochranu klimatického systému Země, ochranu před světelným znečištěním a novely některých souvisejících zákonů, jako je např. zákon o technických požadavcích na výrobky a zákon o ochraně veřejného zdraví. Zařazením části o ochraně klimatického systému Země do tohoto návrhu zákona se Česká republika přiřadila mezi několik málo států, které si uvědomují nejen důležitost ochrany v této oblasti, ale i potřebu její legislativní úpravy.
Návrh zákona předpokládá oproti současné právní úpravě v oblasti ochrany ovzduší a ozónové vrstvy Země řadu změn, ze kterých poukazuji zejména na zajištění souladu s ostatními zákony v oblasti životního prostředí včetně návrhu zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů a na zdokonalení systému nástrojů orgánů ochrany ovzduší v návaznosti na probíhající reformu územní veřejné správy.
Dne 7. 11. 2001 ukončil výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Poslanecké sněmovny rozpravu nad návrhem zákona o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů a doporučil jeho projednání a schválení ve znění komplexního pozměňovacího návrhu zveřejněného jako usnesení č. 266 jmenovaného výboru. Druhé čtení zákona v PS Parlamentu proběhlo dne 28. listopadu.
Lze konstatovat, že komplexní pozměňovací návrh z velmi podstatné části vede k věcnému zdokonalení zákona, vyvolanému především přijetím nových právních předpisů ES a přispívá k legislativně-technickému zpřesnění některých míst zákona. Jako příklad uvádíme novelu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení emisí do ovzduší z velkých spalovacích zdrojů, která byla již schválena Evropským parlamentem a Radou a je publikována Úředním věstníkem ES (Official Journal of the EC) 80/2001 a 81/2001. Některé úpravy jsou navrženy v důsledku uplatnění pozměňovacích návrhů z řad poslanců, veřejnosti a některých zájmových svazů.
Nejvýznamnější, filosofickému záměru Ministerstva životního prostředí
nevyhovující, pozměňovací návrhy k zákonu o ochraně ovzduší
podané ve druhém čtení v PS Parlamentu 28. listopadu 2001
1. Zrušení poplatků za znečišťování ovzduší
Poplatky za znečišťování ovzduší jsou v obecné rovině aplikací principu “znečišťovatel platí” v oblasti ochrany ovzduší, podle kterého je znečišťovatel odpovědný za náklady, které jeho výrobou společnosti vznikly. Poplatky jsou využívány ke zlepšení životního prostředí zejména v komunální sféře. Evropskou unií je existence poplatků vnímána pozitivně v souladu s Bílou knihou EU, která použití poplatků doporučuje. V ostatních oborech ochrany životního prostředí je tento princip bez diskusí přijímán.(voda, odpady).
2. Zrušení emisních limitů pro spalování a spoluspalování odpadu
Jeden pozměňovací návrh navrhl vypuštění emisních limitů pro spalování a spoluspalování odpadu do r. 2005. Toto řešení je naprosto nepřijatelné a zcela v rozporu s platnou směrnicí EU 94/68. Bezpečné spalování odpadu je jedním z rozhodujících předpokladů vstupu do EU, tento fakt je v rozporu i s platnými českými předpisy, limitujícími emise dioxinů a dalších nebezpečných látek.
Naštěstí další přednesené pozměňovací návrhy situaci vrací zpět do souladu s EU.
3. Vypuštění právní úpravy k omezování emisí pachových látek
Pachové látky představují v ovzduší zjevné zhoršení jeho kvality a zároveň jsou nejčastějším předmětem stížností obyvatel, dosud těžko řešitelných. Zákon obsahuje povinnosti a požadavky na technickou ochranu proti emisím zapáchajících látek. Metodika objektivizace zápachu je jasně daná a vychází z evropských norem.
Dosavadní legislativa neumožňovala problém řešit.
4. Vypuštění měření a technické kontroly některých malých zdrojů znečištění ovzduší
Malé spalovací (stacionární) zdroje jsou v současnosti vedle mobilních zdrojů nejvýraznějším fenoménem znečišťování ovzduší včetně zatěžování kouřem. Ve stávající legislativě není tento problém dosud ošetřen. Spálí se zde polovina veškerého vytěženého hnědého uhlí (15 miliónů tun) a jsou, vedle pachů, nejčetnější příčinou stížností.
Pozměňovací návrh se týká V zákoně navržené opatření se netýká domácích kotelen v soukromých objektech tj. v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci .
Tímto pozměňovacím zásahem by došlo k nežádoucí redukci původního záměru MŽP. Vyšší péče o malé spalovací zdroje přinese podstatné snížení jak emisí tak i spotřeby paliva.
Předkladatelé zákona zapracovali do jeho návrhu povinnost pro provozovatele malých spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti zajistit 1x za 2 roky autorizované měření účinnosti spalovaní a množství vypouštěných látek u těchto zdrojů po vzoru vyspělých průmyslových zemí (Rakouska,Německa a dalších). Poplatek za autorizované měření se předpokládá v řádu stokorun.
5. Vypuštění autorizace k provozování spaloven
MŽP s tímto záměrem nesouhlasí. Z hlediska transpozice práva by šlo o závažnou situaci, neboť by nebyla transponována příslušná ustanovení směrnice ES, předepisující účast způsobilé a pověřené fyzické osoby a specifických nároků na ni, odpovídající za provoz spalovny
6. Dostupnost informací
Další z pozměňovacích návrhů ze dne 28.11. navrhuje poskytovat informace o schvalovacích a povolovacích řízeních ve věcech umisťování a staveb zdrojů včetně spaloven pouze tehdy, jsou-li vyžádány veřejností. To předpisy ES nepřipouštějí a kladou důraz na stoprocentní informovanost občanů o stavbách a činnostech zdrojů znečišťování ovzduší ze strany orgánů veřejné správy
7. Změna zákona 258/2000 Sb., o veřejném zdraví – vypuštění požadavku omezování hluku z dopravy v intravilánech obcí
MŽP s tímto požadavkem nesouhlasí. Pozměňovací návrh se dotýká zákona, který je v legislativní působnosti Ministerstva zdravotnictví, jehož názor je významný. Úpravou podle tohoto návrhu by došlo k tomu, že nad hlukem z pozemních komunikacích v obcích nebude vykonávána státní kontrola, tj. hluk v obcích nebude limitován, měřen a kontrolován, a to ani správcem komunikace, ani orgánem státu. Zabránila by hygienikům v plnění povinnosti chránit lidské zdraví včetně znemožnění jejich práce v územním a stavebním řízení.
Veškeré tyto nástroje, včetně emisních a imisních limitů, spolu navzájem souvisejí a doplňují se tak, aby bylo možno účelně posuzovat a řídit kvalitu ovzduší.
K návrhu zákona se předpokládá přibližně 10 prováděcích právních předpisů, přičemž závazné imisní limity, emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, budou stanoveny nařízením vlády.
Vzhledem k posunu při projednávání zákona se počítá s jeho účinností od 1.7.2002.
Zdroj: Tiskové zprávy MŽP
Návrh zákona o ochraně ovzduší a o změně některých zákonů
Důvodem pro přípravu nového, od roku 1991 v pořadí již druhého zákona o ochraně
ovzduší, je především nutnost harmonizace právních předpisů v oblasti životního
prostředí s předpisy ES v souvislosti s přípravou vstupu České republiky do
Evropské unie. Návrh zákona transponuje zhruba 35 právních předpisů ES.
Rozhodnutí, že půjde o nový zákon, padlo v roce 1999 po screeningu v Evropské
komisi a bylo motivováno zjištěním, že změny, ke kterým dojde, budou díky
transpozici mnohých předpisů rozsáhlé. Základním cílem zákona, mimo transpoziční
povinnosti, je především: · zlepšení kvality ovzduší na územích s překračováním
imisních limitů a udržení kvality ovzduší tam, kde je dobrá - na rozdíl od
předchozího zákona jsou imisní limity závazné pro rozhodování orgánů ochrany
ovzduší a nejsou určeny pouze k hodnocení · řízení kvality ovzduší pomocí
národních emisních stropů a imisních limitů. Splnění imisních limitů a zejména
emisních stropů, znamená zároveň splnění části závazků mezinárodních smluv ·
další snižování objemu vypouštěných znečišťujících látek u zdrojů znečišťování
do ovzduší zajištěné realizací nových emisních limitů na zdrojích, kterými jsou
zvláště velké spalovací zdroje, zdroje těkavých organických látek a spalovny
odpadu · snižování výroby, dovozu, vývozu a používání látek ohrožujících nebo
poškozujících ozónovou vrstvu Země, podobně i omezování spotřeby materiálů,
uvolňujících těkavých organické látky · snižování množství látek nepříznivě
ovlivňující klimatický systém Země reflektující ratifikaci Kjótského protokolu
ČR · plnění mezinárodních závazků v oblasti ochrany ovzduší, ochrany ozónové
vrstvy a klimatického systému Země (Evropská unie, Konvence o dálkovém přenosu
znečištění ovzduší, Montrealský protokol, Kjótský protokol) · ochrana životního
prostředí před světelným znečištěním. Návrh právního předpisu obsahuje: Právní
úpravu ochrany ovzduší, ozónové vrstvy Země, ochranu klimatického systému Země,
ochranu před světelným znečištěním a novely některých souvisejících zákonů, jako
je např. zákon o technických požadavcích na výrobky a zákon o ochraně veřejného
zdraví. Zařazením části o ochraně klimatického systému Země do tohoto návrhu
zákona se Česká republika přiřadila mezi několik málo států, které si uvědomují
nejen důležitost ochrany v této oblasti, ale i potřebu její legislativní úpravy.
Návrh zákona předpokládá oproti současné právní úpravě v oblasti ochrany ovzduší
a ozónové vrstvy Země řadu změn, ze kterých poukazuji zejména na zajištění
souladu s ostatními zákony v oblasti životního prostředí včetně návrhu zákona o
integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru
znečišťování a o změně některých zákonů a na zdokonalení systému nástrojů orgánů
ochrany ovzduší v návaznosti na probíhající reformu územní veřejné správy. Dne
7. 11. 2001 ukončil výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní
prostředí Poslanecké sněmovny rozpravu nad návrhem zákona o ochraně ovzduší a o
změně některých zákonů a doporučil jeho projednání a schválení ve znění
komplexního pozměňovacího návrhu zveřejněného jako usnesení č. 266 jmenovaného
výboru. Druhé čtení zákona v PS Parlamentu proběhlo dne 28. listopadu. Lze
konstatovat, že komplexní pozměňovací návrh z velmi podstatné části vede k
věcnému zdokonalení zákona, vyvolanému především přijetím nových právních
předpisů ES a přispívá k legislativně-technickému zpřesnění některých míst
zákona. Jako příklad uvádíme novelu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o
omezení emisí do ovzduší z velkých spalovacích zdrojů, která byla již schválena
Evropským parlamentem a Radou a je publikována Úředním věstníkem ES (Official
Journal of the EC) 80/2001 a 81/2001. Některé úpravy jsou navrženy v důsledku
uplatnění pozměňovacích návrhů z řad poslanců, veřejnosti a některých zájmových
svazů. Nejvýznamnější, filosofickému záměru Ministerstva životního prostředí
nevyhovující, pozměňovací návrhy k zákonu o ochraně ovzduší podané ve druhém
čtení v PS Parlamentu 28. listopadu 2001 1. Zrušení poplatků za znečišťování
ovzduší Poplatky za znečišťování ovzduší jsou v obecné rovině aplikací principu
“znečišťovatel platí” v oblasti ochrany ovzduší, podle kterého je znečišťovatel
odpovědný za náklady, které jeho výrobou společnosti vznikly. Poplatky jsou
využívány ke zlepšení životního prostředí zejména v komunální sféře. Evropskou
unií je existence poplatků vnímána pozitivně v souladu s Bílou knihou EU, která
použití poplatků doporučuje. V ostatních oborech ochrany životního prostředí je
tento princip bez diskusí přijímán.(voda, odpady). 2. Zrušení emisních limitů
pro spalování a spoluspalování odpadu Jeden pozměňovací návrh navrhl vypuštění
emisních limitů pro spalování a spoluspalování odpadu do r. 2005. Toto řešení je
naprosto nepřijatelné a zcela v rozporu s platnou směrnicí EU 94/68. Bezpečné
spalování odpadu je jedním z rozhodujících předpokladů vstupu do EU, tento fakt
je v rozporu i s platnými českými předpisy, limitujícími emise dioxinů a dalších
nebezpečných látek. Naštěstí další přednesené pozměňovací návrhy situaci vrací
zpět do souladu s EU. 3. Vypuštění právní úpravy k omezování emisí pachových
látek Pachové látky představují v ovzduší zjevné zhoršení jeho kvality a zároveň
jsou nejčastějším předmětem stížností obyvatel, dosud těžko řešitelných. Zákon
obsahuje povinnosti a požadavky na technickou ochranu proti emisím zapáchajících
látek. Metodika objektivizace zápachu je jasně daná a vychází z evropských
norem. Dosavadní legislativa neumožňovala problém řešit. 4. Vypuštění měření a
technické kontroly některých malých zdrojů znečištění ovzduší Malé spalovací
(stacionární) zdroje jsou v současnosti vedle mobilních zdrojů nejvýraznějším
fenoménem znečišťování ovzduší včetně zatěžování kouřem. Ve stávající
legislativě není tento problém dosud ošetřen. Spálí se zde polovina veškerého
vytěženého hnědého uhlí (15 miliónů tun) a jsou, vedle pachů, nejčetnější
příčinou stížností. Pozměňovací návrh se týká V zákoně navržené opatření se
netýká domácích kotelen v soukromých objektech tj. v rodinných domech, bytech a
stavbách pro individuální rekreaci . Tímto pozměňovacím zásahem by došlo k
nežádoucí redukci původního záměru MŽP. Vyšší péče o malé spalovací zdroje
přinese podstatné snížení jak emisí tak i spotřeby paliva. Předkladatelé zákona
zapracovali do jeho návrhu povinnost pro provozovatele malých spalovacích zdrojů
provozovaných při podnikatelské činnosti zajistit 1x za 2 roky autorizované
měření účinnosti spalovaní a množství vypouštěných látek u těchto zdrojů po
vzoru vyspělých průmyslových zemí (Rakouska,Německa a dalších). Poplatek za
autorizované měření se předpokládá v řádu stokorun. 5. Vypuštění autorizace k
provozování spaloven MŽP s tímto záměrem nesouhlasí. Z hlediska transpozice
práva by šlo o závažnou situaci, neboť by nebyla transponována příslušná
ustanovení směrnice ES, předepisující účast způsobilé a pověřené fyzické osoby a
specifických nároků na ni, odpovídající za provoz spalovny 6. Dostupnost
informací Další z pozměňovacích návrhů ze dne 28.11. navrhuje poskytovat
informace o schvalovacích a povolovacích řízeních ve věcech umisťování a staveb
zdrojů včetně spaloven pouze tehdy, jsou-li vyžádány veřejností. To předpisy ES
nepřipouštějí a kladou důraz na stoprocentní informovanost občanů o stavbách a
činnostech zdrojů znečišťování ovzduší ze strany orgánů veřejné správy 7. Změna
zákona 258/2000 Sb., o veřejném zdraví – vypuštění požadavku omezování hluku z
dopravy v intravilánech obcí MŽP s tímto požadavkem nesouhlasí. Pozměňovací
návrh se dotýká zákona, který je v legislativní působnosti Ministerstva
zdravotnictví, jehož názor je významný. Úpravou podle tohoto návrhu by došlo k
tomu, že nad hlukem z pozemních komunikacích v obcích nebude vykonávána státní
kontrola, tj. hluk v obcích nebude limitován, měřen a kontrolován, a to ani
správcem komunikace, ani orgánem státu. Zabránila by hygienikům v plnění
povinnosti chránit lidské zdraví včetně znemožnění jejich práce v územním a
stavebním řízení. Veškeré tyto nástroje, včetně emisních a imisních limitů,
spolu navzájem souvisejí a doplňují se tak, aby bylo možno účelně posuzovat a
řídit kvalitu ovzduší. K návrhu zákona se předpokládá přibližně 10 prováděcích
právních předpisů, přičemž závazné imisní limity, emisní limity a další podmínky
provozování stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, budou stanoveny nařízením
vlády. Vzhledem k posunu při projednávání zákona se počítá s jeho účinností od
1.7.2002. Zdroj: Tiskové zprávy MŽP
Sdílet článek na sociálních sítích