Ministři zemědělství EU se vyslovili pro posílení politiky rozvoje venkova
Nutnost posílení rozvoje venkova na úkor přímých plateb zemědělcům – to je
hlavní závěr neformální zasedání ministrů zemědělství Evropské unie, které se
uskutečnilo ve dnech 28. - 30. dubna 2002 ve španělské Murcii. Ministři měli na
programu jednání diskusi k dokumentu Španělského předsednictví „Rozvoj venkova a
evropské zemědělství” a v jeho rámci především první názorovou výměnu nad
možností posílení politiky rozvoje venkova - tzv. II. pilíře Společné zemědělské
politiky (SZP) - na úkor přímých plateb, tj. jejího I. pilíře. Ministři
zemědělství se v Murcii shodli na nutnosti zachovat i v budoucnu dvoupilířovou
strukturu Společné zemědělské politiky, ačkoliv poměr obou jejích částí bude s
největší pravděpodobností modifikován. Podle výsledků diskuse v Murcii převažuje
názor, že jakékoli změny v SZP by však neměly znamenat dodatečné náklady pro
členské státy Unie. Vzhledem k tomu, že prostředky pro posílení politiky rozvoje
venkova bude nutné hledat v rámci stávajících finančních perspektiv, jediným
možným řešením bude zřejmě jejich převedení z I. pilíře SZP. Některé členské
země, včetně Španělska, mají obavu z toho, aby posílení rozvoje venkova nevedlo
k dalšímu zatížení národních rozpočtů, neboť tato politika je založena na
kofinancování ze strany členských států Unie. Proto zatím ministři odmítají
hovořit o konkrétních procentech v souvislosti s případným přesunem prostředků
mezi pilíři v rámci zemědělské politiky. Některé členské státy dokonce žádají
snížení celkových prostředků do zemědělství. To souvisí především s návrhem
Komise poskytnout novým členským zemím přímé platby, i když ne ve stoprocentní
výši, ihned po jejich vstupu do Evropské unie. Mezi ministry však panuje shoda
nad tím, že dodatečné prostředky na rozvoj venkova by měly být použity na
komunitární úrovni prostřednictvím programů připravených jednotlivými regiony a
měly by sledovat především kritéria zachování koheze v rámci Unie. V
problematice zemědělství zároveň dostává akcent otázka bezpečnosti potravin a
ochrana spotřebitele: SZP by neměla být chápana jen jako nástroj pro podporu
zemědělců, ale především jako nástroj pro zlepšení kvality života všech
obyvatel. SZP by měla podle výsledků jednání ministrů obsahovat flexibilní
prvky, které by umožnily brát lépe v úvahu regionální rozdíly v členských
státech EU. Reformovaná zemědělská politika Unie by měla klást důraz na
zachování tradiční produkce v jednotlivých zemích či regionech a dodržení tohoto
parametru by pravděpodobně mohlo být v budoucnosti jednou ze základních podmínek
pro získání podpory ze strany Unie. Do nového modelu zemědělství by mohly být
dále včleněny nové aktivity, jako například venkovská turistika či vytváření
malých výrobních podniků v rámci farem (degustace potravin, ubytování na
zemědělských farmách atd). Španělsko, kde se velká část zemědělských farem
nachází v nepříznivých oblastech a jejich produkce je založena na tradiční
výrobě regionálních produktů, by mohlo z této modifikace profitovat, avšak za
předpokladu, že Unie vyřeší otázku nutnosti kofinancování ze strany členských
států. Další diskuse o Společné zemědělské politice bude probíhat mezi ministry
členských zemích Evropské unie na základě dokumentu „mid-term review“, který by
měl v červnu 2002 představit komisař pro otázky zemědělství a rybolov Franz
Fischler a jehož obsahem by měl být nástin dalšího vývoje zemědělského sektoru.
Zdroj: Integrace.cz [http://Integrace.cz]
Nutnost posílení rozvoje venkova na úkor přímých plateb zemědělcům – to je hlavní závěr neformální zasedání ministrů zemědělství Evropské unie, které se uskutečnilo ve dnech 28. - 30. dubna 2002 ve španělské Murcii. Ministři měli na programu jednání diskusi k dokumentu Španělského předsednictví „Rozvoj venkova a evropské zemědělství” a v jeho rámci především první názorovou výměnu nad možností posílení politiky rozvoje venkova - tzv. II. pilíře Společné zemědělské politiky (SZP) - na úkor přímých plateb, tj. jejího I. pilíře.
Ministři zemědělství se v Murcii shodli na nutnosti zachovat i v budoucnu dvoupilířovou strukturu Společné zemědělské politiky, ačkoliv poměr obou jejích částí bude s největší pravděpodobností modifikován. Podle výsledků diskuse v Murcii převažuje názor, že jakékoli změny v SZP by však neměly znamenat dodatečné náklady pro členské státy Unie. Vzhledem k tomu, že prostředky pro posílení politiky rozvoje venkova bude nutné hledat v rámci stávajících finančních perspektiv, jediným možným řešením bude zřejmě jejich převedení z I. pilíře SZP.
Některé členské země, včetně Španělska, mají obavu z toho, aby posílení rozvoje venkova nevedlo k dalšímu zatížení národních rozpočtů, neboť tato politika je založena na kofinancování ze strany členských států Unie. Proto zatím ministři odmítají hovořit o konkrétních procentech v souvislosti s případným přesunem prostředků mezi pilíři v rámci zemědělské politiky. Některé členské státy dokonce žádají snížení celkových prostředků do zemědělství. To souvisí především s návrhem Komise poskytnout novým členským zemím přímé platby, i když ne ve stoprocentní výši, ihned po jejich vstupu do Evropské unie. Mezi ministry však panuje shoda nad tím, že dodatečné prostředky na rozvoj venkova by měly být použity na komunitární úrovni prostřednictvím programů připravených jednotlivými regiony a měly by sledovat především kritéria zachování koheze v rámci Unie.
V problematice zemědělství zároveň dostává akcent otázka bezpečnosti potravin a ochrana spotřebitele: SZP by neměla být chápana jen jako nástroj pro podporu zemědělců, ale především jako nástroj pro zlepšení kvality života všech obyvatel. SZP by měla podle výsledků jednání ministrů obsahovat flexibilní prvky, které by umožnily brát lépe v úvahu regionální rozdíly v členských státech EU. Reformovaná zemědělská politika Unie by měla klást důraz na zachování tradiční produkce v jednotlivých zemích či regionech a dodržení tohoto parametru by pravděpodobně mohlo být v budoucnosti jednou ze základních podmínek pro získání podpory ze strany Unie.
Do nového modelu zemědělství by mohly být dále včleněny nové aktivity, jako například venkovská turistika či vytváření malých výrobních podniků v rámci farem (degustace potravin, ubytování na zemědělských farmách atd). Španělsko, kde se velká část zemědělských farem nachází v nepříznivých oblastech a jejich produkce je založena na tradiční výrobě regionálních produktů, by mohlo z této modifikace profitovat, avšak za předpokladu, že Unie vyřeší otázku nutnosti kofinancování ze strany členských států.
Další diskuse o Společné zemědělské politice bude probíhat mezi ministry členských zemích Evropské unie na základě dokumentu „mid-term review“, který by měl v červnu 2002 představit komisař pro otázky zemědělství a rybolov Franz Fischler a jehož obsahem by měl být nástin dalšího vývoje zemědělského sektoru.
Zdroj: Integrace.cz
Sdílet článek na sociálních sítích