Byrokracie ekologických zákonů brání podnikání
V probíhající diskusi k ekologické legislativě musím po přečtení příspěvku svého
kolegy (Diskusi o obsahu zákonů se nebráním, Libor Ambrozek, Právo 25. 3. 2004)
podpořit názor Svazu průmyslu a dopravy.
Je skutečně obtížné pochopit systém vytváření zákonů z dílny Ministerstva
životního prostředí. Jejich množství, a zvláště pak především byrokratické a
složité zpracování, dosahující formy trestních zákonů, ovlivňuje rozvoj
podnikatelského prostředí velmi nešťastně. Jejich důsledné používání zvyšuje
především nároky na administrativu, která však není doprovázena příslušnou
odborností.
Stručně řečeno, zákony jsou formálně roztříštěné a pro běžnou praxi těžko
pochopitelné. S vysokými náklady pro státní rozpočet a za značného úsilí
zadlužených měst a obcí u nás vznikají nové průmyslové zóny. Mají napomoci
rozvoji regionů a také pozitivně ovlivnit zvýšenou nezaměstnanost. Těžkopádné a
značně časově náročné vyřizování územního rozhodnutí a následného stavebního
povolení jsou pro naše podnikatele výraznou překážkou. V získávání zahraničních
investorů patříme k nejúspěšnějším zemím Evropy, bude tomu však takto i nadále?
S opravdovou nelibostí vnímám fakt, že vedle nesporných výhod, jakými jsou
například daňové úlevy, kvalifikovaná pracovní síla apod., se musí každý
investor vyrovnávat i s bytnícím bludištěm mnohdy zbytečné legislativy.
Zapracovávání směrnic Evropské unie do našeho právního řádu je dalším možným
černým stínem nad blízkou budoucností rozvoje našeho podnikatelského prostředí.
Již po čtvrté bylo ve vládě přerušeno projednávání materiálu Ministerstva
životního prostředí, kde si plnění jím navrhovaných limitních opatření vyžádá do
roku 2010, především v investicích, 285 miliard Kč.
Ministru životního prostředí bylo usnesením vlády uloženo legislativními
úpravami vytvořit maximální úsporu těchto obtížně řešitelných miliard, se
kterými si prostě nikdo neví rady. Úkol není plněn a případná značná finanční
sankce od Evropského soudního dvora bude rébusem některého z následujících
státních rozpočtů.
Příspěvky z různých fondů Evropské unie, které musí být částečně kryty českými
financemi, situaci nevyřeší. S ekonomickou pomocí podnikatelské sféry v
souvislosti se zákonem o ovzduší, integrovanou prevencí znečišťování, programy
odpadového hospodářství, nelze výrazně počítat. Obdobně je tomu u zadlužených
obcí v případě výstavby nových nebo intenzifikovaných čistíren odpadních vod.
Nemyslím, že by byla v současné době konstruktivní polemika o tom, jak a kde
jsou naše předpisy přísnější, nežli příslušné směrnice Evropské unie.
Jedno je však jisté. S Evropskou unií nebyla vyjednána dostatečně dlouhá
přechodná období. Současný stav pouhých tří přechodných období je velkým
taktickým nedostatkem. Tím, že se nakládají na stát i podnikatelskou sféru
nereálné, finančně nekryté požadavky, nemůže dojít k rychlejší nápravě životního
prostředí.
(Autor je ministrem průmyslu a obchodu ČR)
V probíhající diskusi k ekologické legislativě musím po přečtení příspěvku svého kolegy (Diskusi o obsahu zákonů se nebráním, Libor Ambrozek, Právo 25. 3. 2004) podpořit názor Svazu průmyslu a dopravy.
Je skutečně obtížné pochopit systém vytváření zákonů z dílny Ministerstva životního prostředí. Jejich množství, a zvláště pak především byrokratické a složité zpracování, dosahující formy trestních zákonů, ovlivňuje rozvoj podnikatelského prostředí velmi nešťastně. Jejich důsledné používání zvyšuje především nároky na administrativu, která však není doprovázena příslušnou odborností.
Stručně řečeno, zákony jsou formálně roztříštěné a pro běžnou praxi těžko pochopitelné. S vysokými náklady pro státní rozpočet a za značného úsilí zadlužených měst a obcí u nás vznikají nové průmyslové zóny. Mají napomoci rozvoji regionů a také pozitivně ovlivnit zvýšenou nezaměstnanost. Těžkopádné a značně časově náročné vyřizování územního rozhodnutí a následného stavebního povolení jsou pro naše podnikatele výraznou překážkou. V získávání zahraničních investorů patříme k nejúspěšnějším zemím Evropy, bude tomu však takto i nadále? S opravdovou nelibostí vnímám fakt, že vedle nesporných výhod, jakými jsou například daňové úlevy, kvalifikovaná pracovní síla apod., se musí každý investor vyrovnávat i s bytnícím bludištěm mnohdy zbytečné legislativy.
Zapracovávání směrnic Evropské unie do našeho právního řádu je dalším možným černým stínem nad blízkou budoucností rozvoje našeho podnikatelského prostředí. Již po čtvrté bylo ve vládě přerušeno projednávání materiálu Ministerstva životního prostředí, kde si plnění jím navrhovaných limitních opatření vyžádá do roku 2010, především v investicích, 285 miliard Kč.
Ministru životního prostředí bylo usnesením vlády uloženo legislativními úpravami vytvořit maximální úsporu těchto obtížně řešitelných miliard, se kterými si prostě nikdo neví rady. Úkol není plněn a případná značná finanční sankce od Evropského soudního dvora bude rébusem některého z následujících státních rozpočtů.
Příspěvky z různých fondů Evropské unie, které musí být částečně kryty českými financemi, situaci nevyřeší. S ekonomickou pomocí podnikatelské sféry v souvislosti se zákonem o ovzduší, integrovanou prevencí znečišťování, programy odpadového hospodářství, nelze výrazně počítat. Obdobně je tomu u zadlužených obcí v případě výstavby nových nebo intenzifikovaných čistíren odpadních vod. Nemyslím, že by byla v současné době konstruktivní polemika o tom, jak a kde jsou naše předpisy přísnější, nežli příslušné směrnice Evropské unie.
Jedno je však jisté. S Evropskou unií nebyla vyjednána dostatečně dlouhá přechodná období. Současný stav pouhých tří přechodných období je velkým taktickým nedostatkem. Tím, že se nakládají na stát i podnikatelskou sféru nereálné, finančně nekryté požadavky, nemůže dojít k rychlejší nápravě životního prostředí.
(Autor je ministrem průmyslu a obchodu ČR)
Je skutečně obtížné pochopit systém vytváření zákonů z dílny Ministerstva životního prostředí. Jejich množství, a zvláště pak především byrokratické a složité zpracování, dosahující formy trestních zákonů, ovlivňuje rozvoj podnikatelského prostředí velmi nešťastně. Jejich důsledné používání zvyšuje především nároky na administrativu, která však není doprovázena příslušnou odborností.
Stručně řečeno, zákony jsou formálně roztříštěné a pro běžnou praxi těžko pochopitelné. S vysokými náklady pro státní rozpočet a za značného úsilí zadlužených měst a obcí u nás vznikají nové průmyslové zóny. Mají napomoci rozvoji regionů a také pozitivně ovlivnit zvýšenou nezaměstnanost. Těžkopádné a značně časově náročné vyřizování územního rozhodnutí a následného stavebního povolení jsou pro naše podnikatele výraznou překážkou. V získávání zahraničních investorů patříme k nejúspěšnějším zemím Evropy, bude tomu však takto i nadále? S opravdovou nelibostí vnímám fakt, že vedle nesporných výhod, jakými jsou například daňové úlevy, kvalifikovaná pracovní síla apod., se musí každý investor vyrovnávat i s bytnícím bludištěm mnohdy zbytečné legislativy.
Zapracovávání směrnic Evropské unie do našeho právního řádu je dalším možným černým stínem nad blízkou budoucností rozvoje našeho podnikatelského prostředí. Již po čtvrté bylo ve vládě přerušeno projednávání materiálu Ministerstva životního prostředí, kde si plnění jím navrhovaných limitních opatření vyžádá do roku 2010, především v investicích, 285 miliard Kč.
Ministru životního prostředí bylo usnesením vlády uloženo legislativními úpravami vytvořit maximální úsporu těchto obtížně řešitelných miliard, se kterými si prostě nikdo neví rady. Úkol není plněn a případná značná finanční sankce od Evropského soudního dvora bude rébusem některého z následujících státních rozpočtů.
Příspěvky z různých fondů Evropské unie, které musí být částečně kryty českými financemi, situaci nevyřeší. S ekonomickou pomocí podnikatelské sféry v souvislosti se zákonem o ovzduší, integrovanou prevencí znečišťování, programy odpadového hospodářství, nelze výrazně počítat. Obdobně je tomu u zadlužených obcí v případě výstavby nových nebo intenzifikovaných čistíren odpadních vod. Nemyslím, že by byla v současné době konstruktivní polemika o tom, jak a kde jsou naše předpisy přísnější, nežli příslušné směrnice Evropské unie.
Jedno je však jisté. S Evropskou unií nebyla vyjednána dostatečně dlouhá přechodná období. Současný stav pouhých tří přechodných období je velkým taktickým nedostatkem. Tím, že se nakládají na stát i podnikatelskou sféru nereálné, finančně nekryté požadavky, nemůže dojít k rychlejší nápravě životního prostředí.
(Autor je ministrem průmyslu a obchodu ČR)
Zdroj:Právo
Sdílet článek na sociálních sítích