Zvrácený obchod s emisemi
Vysoká nabídka povolenek na trhu s emisemi bude podle Pavla Sychrovského (HN 23.
června) znamenat nedostatečnou motivaci pro investice do snižování emisí oxidu
uhličitého. Jde o závažné nedorozumění. Provozovatele nemotivuje k investicím do
redukcí emisí samotný systém obchodování. Ten by měl vést pouze ke snižování
emisí. Což lze zajistit buď snížením objemu výroby, anebo zvýšením efektivnosti
výrobního procesu - tedy právě investováním.
Proč tedy současný systém trhu s povolenkami nemotivuje k investování? Podle
evropské směrnice se přidělují provozovatelům povolenky na jeden rok s tím, že
je stanoven způsob jejich konkrétního rozdělení mezi firmy, takzvaný národní
alokační plán. Principy vytváření plánu jsou velmi obecné a umožňují vládám
různé přístupy.
Stát schválením plánu poskytuje provozovatelům jen krátkodobé záruky o výši
přidělovaných povolenek ve srovnání s dobou potřebnou pro investice. To je
smutná zpráva především pro Česko.
Dnes jsou již u většiny uhelných elektráren vyčerpány možnosti relativně
jednoduchých opatření pro zvýšení účinnosti. V podstatě jedinou možností je
výstavba nové generace elektráren s pokročilými technologiemi, výrazně
šetrnějšími k životnímu prostředí. Stávající uhelné elektrárny mají účinnost
přeměny paliva na elektřinu zhruba 30 procent a žádná dodatečná opatření nemohou
zajistit její zvýšení.
Nové elektrárenské technologie mohou zajistit účinnost až 40 procent, tedy
zajistit výrobu stejného množství elektřiny s emisemi o 20 - 30 procent nižšími
oproti současnosti. Samotná výstavba nové elektrárny však vyžaduje asi pět let a
její životnost musí dosáhnout minimálně 40 let. Investoři potřebují záruky, že
systém přidělování povolenek na emise oxidu uhličitého bude stabilní po dobu
životnosti zdroje.
Avšak takové záruky stát dát nechce a asi ani nemůže. Z toho plyne, že jen málo
velkých elektrárenských společností si bude moci dovolit riziko výstavby nové
elektrárny, ostatní budou muset jít cestou omezení výroby. Investovat do zvýšení
účinnosti nebudou moci, čeká je neustálé opravování zastaralých elektráren. Tlak
na omezování emisí povede v Česku jen k omezování výroby elektřiny, které se
nejprve promítne do snížení vývozu a pak do nárůstu dovozu elektřiny.
Jestli bude dovážená elektřina vyrobena v uhelné elektrárně, ovlivní změnu
klimatu stejně, neboť emise neznají hranice. Životní prostředí se tak nezlepší,
ale podstatně se změní závislost země na dovozu paliv. Na spotřebitele pak
nejvíce dopadne růst cen elektřiny.
Pokud by se dnešní export elektřiny podařilo zastavit tím, že se uměle
znevýhodní domácí výrobci oproti konkurentům v EU, znamená jen tento fakt nárůst
cen o 10 až 15 procent. Pokud se \"podaří\" znevýhodnit domácí výrobce ještě
více a začne být výhodné elektřinu do Česka dovážet, bude nárůst ceny ještě
větší.
Autor je předsedou
představenstva a generálním
ředitelem Appian Group
Vysoká nabídka povolenek na trhu s emisemi bude podle Pavla Sychrovského (HN 23. června) znamenat nedostatečnou motivaci pro investice do snižování emisí oxidu uhličitého. Jde o závažné nedorozumění. Provozovatele nemotivuje k investicím do redukcí emisí samotný systém obchodování. Ten by měl vést pouze ke snižování emisí. Což lze zajistit buď snížením objemu výroby, anebo zvýšením efektivnosti výrobního procesu - tedy právě investováním.
Proč tedy současný systém trhu s povolenkami nemotivuje k investování? Podle evropské směrnice se přidělují provozovatelům povolenky na jeden rok s tím, že je stanoven způsob jejich konkrétního rozdělení mezi firmy, takzvaný národní alokační plán. Principy vytváření plánu jsou velmi obecné a umožňují vládám různé přístupy.
Stát schválením plánu poskytuje provozovatelům jen krátkodobé záruky o výši přidělovaných povolenek ve srovnání s dobou potřebnou pro investice. To je smutná zpráva především pro Česko.
Dnes jsou již u většiny uhelných elektráren vyčerpány možnosti relativně jednoduchých opatření pro zvýšení účinnosti. V podstatě jedinou možností je výstavba nové generace elektráren s pokročilými technologiemi, výrazně šetrnějšími k životnímu prostředí. Stávající uhelné elektrárny mají účinnost přeměny paliva na elektřinu zhruba 30 procent a žádná dodatečná opatření nemohou zajistit její zvýšení.
Nové elektrárenské technologie mohou zajistit účinnost až 40 procent, tedy zajistit výrobu stejného množství elektřiny s emisemi o 20 - 30 procent nižšími oproti současnosti. Samotná výstavba nové elektrárny však vyžaduje asi pět let a její životnost musí dosáhnout minimálně 40 let. Investoři potřebují záruky, že systém přidělování povolenek na emise oxidu uhličitého bude stabilní po dobu životnosti zdroje.
Avšak takové záruky stát dát nechce a asi ani nemůže. Z toho plyne, že jen málo velkých elektrárenských společností si bude moci dovolit riziko výstavby nové elektrárny, ostatní budou muset jít cestou omezení výroby. Investovat do zvýšení účinnosti nebudou moci, čeká je neustálé opravování zastaralých elektráren. Tlak na omezování emisí povede v Česku jen k omezování výroby elektřiny, které se nejprve promítne do snížení vývozu a pak do nárůstu dovozu elektřiny.
Jestli bude dovážená elektřina vyrobena v uhelné elektrárně, ovlivní změnu klimatu stejně, neboť emise neznají hranice. Životní prostředí se tak nezlepší, ale podstatně se změní závislost země na dovozu paliv. Na spotřebitele pak nejvíce dopadne růst cen elektřiny.
Pokud by se dnešní export elektřiny podařilo zastavit tím, že se uměle znevýhodní domácí výrobci oproti konkurentům v EU, znamená jen tento fakt nárůst cen o 10 až 15 procent. Pokud se \"podaří\" znevýhodnit domácí výrobce ještě více a začne být výhodné elektřinu do Česka dovážet, bude nárůst ceny ještě větší.
Autor je předsedou
představenstva a generálním
ředitelem Appian Group
Proč tedy současný systém trhu s povolenkami nemotivuje k investování? Podle evropské směrnice se přidělují provozovatelům povolenky na jeden rok s tím, že je stanoven způsob jejich konkrétního rozdělení mezi firmy, takzvaný národní alokační plán. Principy vytváření plánu jsou velmi obecné a umožňují vládám různé přístupy.
Stát schválením plánu poskytuje provozovatelům jen krátkodobé záruky o výši přidělovaných povolenek ve srovnání s dobou potřebnou pro investice. To je smutná zpráva především pro Česko.
Dnes jsou již u většiny uhelných elektráren vyčerpány možnosti relativně jednoduchých opatření pro zvýšení účinnosti. V podstatě jedinou možností je výstavba nové generace elektráren s pokročilými technologiemi, výrazně šetrnějšími k životnímu prostředí. Stávající uhelné elektrárny mají účinnost přeměny paliva na elektřinu zhruba 30 procent a žádná dodatečná opatření nemohou zajistit její zvýšení.
Nové elektrárenské technologie mohou zajistit účinnost až 40 procent, tedy zajistit výrobu stejného množství elektřiny s emisemi o 20 - 30 procent nižšími oproti současnosti. Samotná výstavba nové elektrárny však vyžaduje asi pět let a její životnost musí dosáhnout minimálně 40 let. Investoři potřebují záruky, že systém přidělování povolenek na emise oxidu uhličitého bude stabilní po dobu životnosti zdroje.
Avšak takové záruky stát dát nechce a asi ani nemůže. Z toho plyne, že jen málo velkých elektrárenských společností si bude moci dovolit riziko výstavby nové elektrárny, ostatní budou muset jít cestou omezení výroby. Investovat do zvýšení účinnosti nebudou moci, čeká je neustálé opravování zastaralých elektráren. Tlak na omezování emisí povede v Česku jen k omezování výroby elektřiny, které se nejprve promítne do snížení vývozu a pak do nárůstu dovozu elektřiny.
Jestli bude dovážená elektřina vyrobena v uhelné elektrárně, ovlivní změnu klimatu stejně, neboť emise neznají hranice. Životní prostředí se tak nezlepší, ale podstatně se změní závislost země na dovozu paliv. Na spotřebitele pak nejvíce dopadne růst cen elektřiny.
Pokud by se dnešní export elektřiny podařilo zastavit tím, že se uměle znevýhodní domácí výrobci oproti konkurentům v EU, znamená jen tento fakt nárůst cen o 10 až 15 procent. Pokud se \"podaří\" znevýhodnit domácí výrobce ještě více a začne být výhodné elektřinu do Česka dovážet, bude nárůst ceny ještě větší.
Autor je předsedou
představenstva a generálním
ředitelem Appian Group
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích