V Česku se moc použitých baterií nevrací

Lidé sice rok od roku odevzdají více baterií k ekologické likvidaci. Jenomže valná většina jich zatím stejně končí na skládkách. Je přitom vcelku jedno, zda se jedná o baterie do mobilních telefonů či monočlánky do radiopřijímačů a dalších elektrospotřebičů.
"Použitou baterii je velmi snadné zahodit bez rozmyšlení do popelnice," říká Petr Kratochvíl ze společnosti Ecobat, která v zemi organizuje sběr a likvidaci vybitých baterií.
Ministerstvo životního prostředí uzavřelo před třemi lety s Českým sdružením výrobců a dovozců přenosných baterií dobrovolnou dohodu, jejímž cílem bylo vytvořit a rozvíjet systém nakládání s použitými bateriemi a akumulátory, tedy zmíněný Ecobat. V roce 2002, prvním roce existence tohoto systému, se podařilo sesbírat 15 tun baterií, loni už to bylo bezmála 70 tun, letošní předpoklad je ještě dvakrát vyšší.

Vrací se zlomek baterií
I přes tento trend systém zatím "zachytí" jen malé procento baterií, firmy každý rok vyrobí či dovezou několik tisíc tun baterií a akumulátorů. "V současné době se odevzdává asi pět procent baterií z celkového množství, které se v republice prodává," říká Kratochvíl.
České sdružení výrobců a dovozců se v dobrovolné dohodě zavázalo, že v roce 2006 sebere sto gramů vybitých baterií na jednoho obyvatele. Podle předběžných odhadů firma Ecobat v letošním roce získá přibližně čtrnáct gramů.
Ecobat v současné době provozuje zhruba čtyři tisíce sběrných míst, speciální krabice na použité baterie jsou například v supermarketech, prodejnách s bateriemi, ale také v některých školách. "Baterie lze odevzdat téměř ve všech obchodech, kde se prodávají," říká Kratochvíl.

Lidé nemají informace
Ekologické organizace upozorňují na to, že mnozí lidé nemají ani tušení o tom, kde mohou použité baterie odevzdat. "Prozatím nám chybějí prostředky na masovou osvětově-vzdělávací kampaň," připouští Kratochvíl.
Do projektu Ecobat je zatím zapojeno 63 výrobců a dovozců přenosných baterií a akumulátorů, z oboru mobilních telefonů jsou klienty Eurotel a Nokia. Systém společnosti je jednoduchý: firmy přispívají určitou částkou, která se používá na organizování sběru a likvidaci baterií. "Největší klienti přispívají čtvrtletně statisíci korunami, mnozí však platí pouze minimální poplatek 750 korun," vysvětluje Kratochvíl.
Pro srovnání: v Belgii, která má rovněž okolo deseti miliónů obyvatel, přispívá do systému více než 600 firem.
České sdružení výrobců a dovozců se rovněž zavázalo, že v roce 2006 znovu využije minimálně padesát procent hmotnosti sebraných baterií. "To lze považovat za reálné," říká Karolína Šůlová, mluvčí Ministerstva životního prostředí. V roce 2002 bylo ještě téměř devadesát procent odebraných baterií spáleno, o rok později klesl tento podíl na hranici 60 procent, přičemž podíl materiálového využití dosáhl 17 procent. V první polovině letošního roku už dosáhlo materiálové využití přibližně 35 procent.
Baterie mohou obsahovat rtuť, kadmium nebo olovo, které jsou toxické. Ovšem u některých baterií se už situace zlepšuje. Například u baterií do mobilních telefonů se ustoupilo od jedovatých látek a nahrazují je látky na bázi kovového hydridu niklu nebo lithiových iontů.