Ekofarmy na Vysočině mohou nabídnout více než jen biopotraviny. Pomoci jim může i agroturistika.
Jíme kvalitní a zdravé potraviny? Neškodí jejich výrobci životnímu prostředí? Hledání odpovědí na tuto otázku a snaha zlepšit současnou situaci jsou velkým luxusem. Dnes si je ve vyspělém světě může dopřát téměř každý.
Evropa se o rizika konvenčního zemědělství začala zajímat v 80. letech minulého století. Právě tehdy se totiž stala plně soběstačnou v produkci potravin. Značná část Evropanů začala od té doby postupně sledovat, odkud se berou potraviny určené pro jejich stůl. A informovaností to nekončí. Evropští konzumenti neváhají za zdravé, ekologicky pěstované produkty ani připlatit dva až třikrát tolik, než by zaplatili za ty běžné.
Česko se sice musí vyrovnávat s jistým historickým zpožděním, nejde ovšem o nijak fatální problém. Důkazem jsou 20. narozeniny, které letos oslaví Svaz Pro-bio, největší tuzemský propagátor ekologického zemědělství.
Zatímco krátce po revoluci zastřešoval v Česku jen několik jednotlivých ekofarem, dnes je jich kolem dvou tisíc. A jejich výměra dosahuje přibližně 350 tisících hektarů.
Také čeští ekozemědělci dnes za svými západními kolegy v šíři produkce příliš nezaostávají. Jedině v případě biomedu se budete nejspíš muset smířit se zahraničním výrobkem.
Jeho výroba je totiž svázána velmi striktními pravidly. Do tří kilometrů od úlů nesmí být jediné pole s konvenčně pěstovanými plodinami. Najít v Česku tak široké ekologicky obhospodařované pásmo je téměř nadlidský úkol. Místním včelařům navíc nesvědčí ani legislativa. Zákon o ekologickém zemědělství zakazuje aplikovat včelstvům některá léčiva, veterinární zákon jim to naopak přikazuje.
V počtu ekofarem vedou Vysočina a Jihočeský kraj. Především pro první jmenovanou oblast je to velmi dobrá zpráva. Společně s Pardubickem totiž zatím zůstává jedním z nejméně turisticky oblíbených regionů. Právě na ekofarmy přitom hosté jezdí nejen za farmáři, od kterých nakupují čerstvé biopotraviny, ale také kvůli netradiční dovolené spojené s >>agrozážitky.<<
Ekologicky hospodařící farmáři z Vysočiny si své zkušenosti vyměňovali u kulatého stolu, který v rámci projektu Město pro byznys uspořádal týdeník Ekonom.
Jako příklad úspěchu se tu představil třeba Pavel Dobrovolný. Ekofarmu Dvůr Ratibořice u Třebíče zdědil po svém otci. Ten v roce 1948 přišel nejen o ni, ale také o svou svobodu. >>Řadu let byl bezdůvodně vězněn a statek přešel do užívání místního zemědělského družstva,<< vzpomíná Dobrovolný, který farmu převzal v roce 1992.
Ač do té doby pracoval jako elektrotechnický inženýr, neváhal ani chvilku. Už z úcty k otci se rozhodl ve farmaření pokračovat. >>Opustili jsme s manželkou pohodlný panelák na jednom pražském sídlišti a přestěhovali jsme se na statek. Začátek byl skutečně tvrdý,<< vzpomíná.
Dnes na rozlehlých pozemcích chová 650 koz a ovcí. Výrobky posílá do obchodů po celé zemi a zákazníci farmu navštěvují i přímo. >>Dnem otevřených vrat je sobota, kdy lidé jezdí pro kozí mléko, jogurty, kefír, sýry nebo pro jehněčí maso,<< vypočítává Dobrovolný. Na farmu ovšem lidé jezdí i na exkurze a připravují se tu také agroturistické programy pro rodiče s dětmi.
>>Inspirujeme se v zahraničí. Byli jsme se podívat ve Francii, Švýcarsku a v Rakousku. Tam jsou farmáři daleko před námi a přišli na spoustu věcí, které nás nenapadly. Zalíbila se nám levandulová pole. Naším dalším plánem je zřídit je i na naší farmě,<< dodává Dobrovolný.
Kozy a ovce chová i Josef Sklenář, farmář ze Sasova u Jihlavy. Kromě nich se ovšem na 500 hektarech, které tvoří celkovou výměru farmy, prohání i masný skot, prasata, koně a drůbež. Pěstuje obiloviny, brambory, zeleninu, pohanku, technické konopí a především v Česku velmi neobvyklou sóju.
Farma do obecného povědomí vstoupila díky výrobě biouheráku, který v roce 2004 získal ocenění biopotravina roku. Na oblíbený fermentovaný plísňový salám, který neobsahuje žádné konzervační látky ani barviva, dnes můžete kromě obchodů s biopotravinami narazit i na pultech běžných prodejen.
Biouherákem však Josef Sklenář své nápady nevyčerpal. V kvalitě bio nabízí například uzené vepřové, šunku, bramborové knedlíky nebo hranolky.
Sasov má také první vepřová biojatka v zemi. Co to znamená? Například fakt, že nepoužívají elektrické poháněče. Zvířata nejsou stresována ani tím, že by musela přihlížet smrti ostatních prasat.
Sklenářův kolega Petr Novák z ekofarmy Javořice ve Lhotce u Telče na to jde jinak. >>V biokvalitě je jen maso a tak ho i prodáváme. Musí ovšem jít o živá zvířata. V praxi to funguje tak, že kupujícímu doporučíme jatka nebo konkrétního řezníka,<< vysvětluje Novák. Biojatek pro jehňata je ovšem v Česku velmi málo.
Milovníci dobrého hovězího by zase neměli minout farmu Chadimův mlýn. Leží na hranicích Čech a Moravy, asi patnáct kilometrů od Telče, v obci Horní Dubenky.
Její majitel Martin Chadim chová jediný druh dobytka: Aberdeen Angus. Na 50 hektarech pastvin a luk se prohánějí býci charakterističtí buď černým, nebo červeným zbarvením. K dispozici mají vodu, minerální přísady a sůl, ale na rozdíl od konvenčních chovů nejsou přikrmováni jadrnými krmivy.
Jde o plemeno, které je v Česku velmi žádané. První zástupci k nám přicestovali z Kanady v roce 1992, červeně zbarvená telata o tři roky později. Díky tomu, že maso je pověstné mimořádnou šťavnatostí, křehkostí a specifickou chutí a kostra zvířat je uzpůsobena tak, že mají vysokou porážkovou hmotnost, stalo se u nás velice oblíbeným.
Prodej masa a telat tohoto plemena je také hlavním a téměř jediným produktem této farmy. Doplňkovým zdrojem příjmů je potom agroturistika. Zájemcům je k dispozici ubytování přímo na farmě nebo přilehlý minikemp a navštívit mohou i deset hektarů lesa, který je součástí areálu.
>>Přispíváme především ke vztahu městského člověka ke zvířatům. Po 20 letech úprku do měst začíná pozvolný návrat lidí k přírodě,<< domnívá se Tomáš Křišťan, farmář z Milotiček u Pelhřimova.
Na jeho statku obklopeném vzrostlými stromy a s rybníčkem pěstuje především biobrambory, obiloviny a chová ovce, drůbež a včely. Statek obklopují lesy a rybníky vhodné i ke koupání a hlavně rozsáhlé lesy. Hosty lákají do apartmánů nebo do kempu. Zpestřením je rožnění domácích jehňat.
>>Agroturistika je vlastně návrat k letním bytům, které byly tak oblíbené v době první republiky,<< uzavírá Křišťan, který sází především na cestovní ruch. Kromě farmaření působí také jako místostarosta v Humpolci. Hospodaření ho však prý baví natolik, že se tuto funkci chystá pověsit na hřebík.
AUTOR: Pavla Kreuzigerová
Uherák vs. biouherák
Med vs. biomed
Hranolky vs. biohranolky
2000 ekofarem je dnes zhruba na území České republiky.