Co dokáží odpady v domácích topeništích
Jak to bylo dříve..
Jak to bylo dříve..
Dříve lidé vytvářeli minimum odpadu. To, co nepotřebovali, někde pohodili. Protože většina věcí byla přírodního původu, odpad se rychle rozložil a vrátil do koloběhu přírody. Pak se ve městech objevily popelnice. Lidé pálili odpadky v kamnech a do popelnic sypali popel. Později začali dávat odpadky do nádob, jejichž obsah formanské vozy vyvážely na haldu za městem. Pevných odpadů však stále přibývalo a už kolem roku 1870 nastaly problémy s kapacitou skládek. Řešením tohoto neudržitelného stavu měla být výstavba spaloven. Spálením dojde ke značnému snížení objemu odpadu (až na 1/3) a zisku energie. Spálit je možné v podstatě jakýkoli odpad, ovšem kontrolovaně, v průmyslových podmínkách.
Domácí topeniště
Spalování odpadu v domácích topeništích je v současné době zákonem zakázáno. Důvodem je skutečnost, že převážná část předmětů je dnes vyrobena ze syntetických vláken a materiálů. Tyto umělé hmoty není možné spalovat v domácích topeništích bez škod na životním prostředí a zdraví člověka. Při jejich spalování se do ovzduší uvolňují velmi nebezpečné látky, často rakovinotvorné (viz tab. 1).
Odpad
|
Látka uvolňující se do prostředí
|
Účinky na zdraví
|
PVC (lino, holinky atd.)
|
Dioxiny, další chlorované sloučeniny
|
Teratogenity, karcinogenita
|
Polystyren (izolace)
|
Styren
|
Poškození nervové soustavy
|
Lakovaný dřevěný nábytek, dřevotříska
|
Dioxiny, formaldehyd
|
Karcinogenita
|
Potištěný papír
|
Těžké kovy
|
Poškození vnitřních orgánů
|
PET lahve, PE tašky
|
Polyaromatické uhlovodíky
|
Karcinogenita
|
Pneumatiky
|
Polyaromatické uhlovodíky
|
Karcinogenita
|
Tab. 1: Látky vznikající při spalování odpadu v domácnostech
Zdroj: www.arnika.org
Spalovny odpadů
Na rozdíl od domácích podmínek spalování odpadu (teplota 450 - 850 °C, neregulovaný přístup kyslíku, okamžitý odvod spalin) probíhá proces spalování odpadu ve spalovnách při teplotách 850 - 1100°C, s přebytkem kyslíku a s několikavteřinovou dobou zdržení spalin v topeništi.
Spaliny putují do filtrační jednotky, kde jsou zbaveny popílku, a dále na katalytické filtry, kde probíhá destrukce dioxinů a furanů. Následuje několikastupňová pračka spalin. Emise ze spaloven podléhají velmi přísným limitům, jsou přesně měřeny a průběžně kontrolovány.
V ČR je v současné době 29 spaloven průmyslového a zdravotnického odpadu a 3 spalovny komunálního odpadu. Přehled o produkci znečišťujících látek pro každou ze spaloven je dostupný na webových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.
Domácí topeniště vs. spalovna
Kdo tedy produkuje více škodlivin do ovzduší? Domácností, které topí tuhými palivy nebo spalovny? Odpověď není tak jednoduchá. Emise ze spaloven známe, ale určit emise z domácích topenišť je velmi složité. Existují různé studie, které polemizují nad tím, zda jedna obec může vyprodukovat tolik škodlivin jako spalovna. Může, ale také nemusí. Záleží na osobní zodpovědnosti každého majitele domácího topeniště.
Spalování nekvalitních, příp. zakázaných druhů paliv v technicky nevyhovujících spalovacích zdrojích vede k poškozování vnějšího životního prostředí, ale také ke zhoršení ovzduší v bytech, a následně se projeví na zdraví lidí. Velmi nebezpečné látky jsou těžké kovy a dioxiny, které se v těle hromadí po několik let a jejichž vliv se může ukázat až za dlouhý časový úsek.
Nový zákon - přísnější požadavky
Dne 1. září 2012 vešel v platnost nový zákon č. 201/2012 Sb. , o ochraně ovzduší, který zpřísňuje požadavky na parametry domácích topenišť a zavádí silnější nástroje kontroly malých zdrojů znečištění ovzduší. V zájmu zachování zdraví každého z nás bychom měli doma v kamnech topit tak, abychom co nejméně znečišťovali ovzduší, to znamená kvalitním palivem v dobrých kotlích, a nikdy neházet do kamen odpady.
V nakládání s odpady je vhodné odpady v co nejvyšší míře separovat, zbytek pak vhodit do popelnic či kontejnerů, ze kterých by byl obsah vyvážen k energetickému využití do spalovny. Bohužel zatím u nás převládá ta nejhorší možnost, ukládání odpadu na skládku.
Autor: Mgr. Renáta Červenková a Jana Krátká, Ekologické centrum Most pro Krušnohoří, VÚHU a.s.
Sdílet článek na sociálních sítích